Atlas Seznam
Abia aenea Paličatka zimolezová (kovová)
od Hanka
čeleď: Paličatkovití - Cimbicidae
Paličatka kovová (Abia aenea) je dlouhá 10 ž 12 mm. Dospělci létají v přírodě v dubnu a v květnu. Samičky paličatek kladou vajíčka jednotlivě do komůrek v naříznuté listové čepeli. Larvy (housenice) jsou vázané svým vývojem na zimolezy a pámelník bílý. Larvy se vyvíjejí na rostlinách v květnu a v červnu. Potom si vytvářejí v zemi pevný kokon a přezimují jako předkukly.
Je to v přírodě nehojný druh, v pražských parcích je častější. Obvykle se lze setkávat jen se samičkami, samci jsou vzácní.
Acantholyda erythrocephala Ploskohřbetka borová
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka borová (Acantholyda erythrocephala) je dlouhá 11 až 16 mm. S dospělci se lze setkat od března do začátku června. Vyskytuje se v mladších a ve středně starých borovicových lesích. V některých letech je vzácná, v jiných se naopak přemnožila natolik, že v lesích vznikaly její holožíry. Vyhledává hlavně porosty borovice lesní, ale může se rozmnožovat i na mnoha dalších druzích borovic. Mohou úspěšně napadat i u nás pěstované nepůvodní druhy borovic.
Samičky ploskohřbetek kladou vajíčka na loňské jehlice borovic, obvykle víc vajíček v řadě za sebou, po dvou až deseti kusech. Vylíhlé larvy pak žijí ve společném zápředku. Každá larva má samostatnou rourkovitou komůrku, do které si zatahuje ukousnuté loňské jehlice, a ve skrytu svojí komůrky jehlice konzumuje. Vyrostlá larva si nakonec vybuduje kukelní komůrku v zemi a tam jako kukla přezimuje.
Acantholyda hieroglyphica Ploskohřbetka sazenicová
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka sazenicová (Acantholyda hieroglyphica) je dlouhá 9 až 17 mm. Její larvy se vyvíjejí na jehličí mladých borovic, poškozují zejména hlavní vrcholový letorost s čerstvě narůstajícím jehličím. Je to významný škůdce v borovicových výsadbách.
Allantus cinctus Allantus cinctus - pilenka růžová
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Allantinae - pilenky
Pilenka růžová druhu Allantus cinctus je ve starší literatuře většinou pojmenovaná pilatka růžová, ale na růžích škodí víc druhů pilatek, a termín pilatka růžová se objevuje i u těch jiných druhů.
Je to hojný druh, napadá hlavně plané i pěstované růže, housenice této pilatky růžím okusují listy. Housenice se mohou vyvíjet i na jahodnících. Upřednostňuje suché lokality. Má 2 generace do roka. Dospělci jsou dlouzí 8 až 10 mm, jejich housenice bývají větší, dlouhé až 15 mm.
Na zdejších fotografiích je sameček (foto 24. 4. 2018 Praha Dejvice).
Amblyjoppa fuscipennis Lumek Amblyjoppa fuscipennis
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Heresiarchini (Protichneumonini)
Lumek Amblyjoppa fuscipennis je v Praze hojnější a nápadně velký druh lumka.
Fotografovala jsem ho 11. 8. 2016 na louce za Přírodní památkou Baba.
Pohyboval se tam na různých miříkovitých rostlinách.
Tento druh lumka nemá přidělené české jméno, ale slovo tmavokřídlý je přesný překlad latinského slova fuscipennis.
Amblyteles armatorius Lumek ozbrojený
od Hanka
čeleď: Lumkovití - Ichneumonidae
podčeleď: Ichneumoninae, tribus Ichneumonini (Joppini)
Lumek ozbrojený (Amblyteles armatorius) - proč ozbrojený, když nemá žihadlo? Protože svojí vosí barvou napodobuje druhy, které žihadlo mají. (Podobně zbarvených druhů lumků je větší počet.)
V Praze je to hojný druh, nápadný svojí barvou i velikostí, tělo (bez tykadel) má dlouhé 12 - 18 mm.
Dospělci se v létě a na podzim krmí na květech, hlavně na miříkovitých rostlinách. Dospělci přezimují. Samičky jsou velmi odolné vůči chladnu, už koncem zimy a zjara samička vyhledává housenky větších druhů motýlů, přednostně můr. Do housenek kladou vajíčka. Vyhledávaným hostitelským druhem je osenice polní (Agrotis segetum).
Ammophila campestris Kutilka polní
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka polní (Ammophila campestris) se podobá kutilce písečné, ve srovnání s ní je výrazně menší. Je dlouhá jen 10 až 14 mm. Je mnohem vzácnější, v červeném seznamu je vedena jako zranitelný druh. Svým larvičkám nosí jako zásobu potravy do hnízdeček ulovené housenice pilatek. Samičky kutilky polní transportují kořist ke hnízdečku létáním.
Na zdejších fotografiích je sameček. Foto 3. 6. 2023 v Praze 6. Sameček sedí na květech vikve huňaté. Vikev huňatá je zde rozrostlá na více lokalitách.
(Světlé skvrny na hrudi kutilky jsou způsobené odrazem světla od lesklých chloupků.)
Ammophila sabulosa Kutilka písečná
od Hanka
čeleď: Kutilkovití - Sphecidae
Kutilka písečná (Ammophila sabulosa) je štíhlá a dlouhá 14 až 24 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září. Bývají aktivní pouze za slunečných dnů.
Dospělci často sají nektar na květech. Mohou sát nektar i z takových druhů rostlin, kde je nektar uložený hluboko v květu.
Hnízdečka pro larvy si buduje v zemi. Larvy zásobuje ochromenými housenkami, většinou lysými housenkami můr nebo píďalek. Druh kořisti se během sezony proměňuje, závisí na tom, co je kde v danou dobu k dispozici. Kořist dopravuje k hnízdu vlečením po zemi. Po zásobení komůrky samička hnízdo uzavírá a pečlivě zamaskuje vchod kamínky z okolí. Vchod často ještě upěchovává kamínkem drženým v kusadlech.
Ancistrocerus nigricornis Hrnčířka Ancistrocerus nigricornis
od Hanka
čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka Ancistrocerus nigricornis je dlouhá 10 až 13 mm. V Čechách je to hojný druh, žije zejména na okrajích lesů. Hnízdečka si buduje v různých přirozených dutinkách, často ve stoncích bezu. Přepážky mezi buňkami zhotovuje ze směsi slin a jílu. Jako potravu pro svoje potomstvo loví larvy brouků (často různých mandelinek) nebo malé housenky, nejoblíbenější jsou housenky motýlů z čeledi obalečovití. Dospělci získávají energii sáním nektaru z květů mnoha druhů rostlin.
Na fotografiích je samička - foto 10. 5. 2021.
Andrena agilissima Pískorypka modrolesklá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka modrolesklá (Andrena agilissima) je velká 13 až 15 mm, nápadná tmavou barvou, s bílými chloupky, a na slunci i modrým leskem na tmavých křídlech.
V Praze jí lze potkat spíš vzácně, od dubna do července, zejména na suchých výslunných stráních. Dospělci se zjara po vylíhnutí krmí na květech mnoha druhů rostlin, ale pro svoje larvičky připravuje pylonektarové těsto pouze z květů brukvovitých rostlin.
Andrena bicolor Pískorypka dvoubarvá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka dvoubarvá (Andrena bicolor) patří k našim nejhojnějším druhům pískorypek. V časném jaru patří k nejdříve se probouzejícím pískorypkám, vyletuje hned při prvním oteplení. Musí pospíchat, jako jedna z mála druhů pískorypek totiž stihne mít 2 generace do roka.
Na obrázku je na květu slivoně, která rozkvétá už koncem března.
Andrena cineraria Pískorypka popelavá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka popelavá (Andrena cineraria) je v Praze velmi hojná. Samičky jsou co do velikosti srovnatelné s dělnicemi včely medonosné. Samičky jsou výrazně větší a nápadnější než jejich samečkové. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, významně se podílí na opylování ovocných stromů.
Na horním obrázku je samička.
Andrena clarkella Pískorypka huňatá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka huňatá (Andrena clarkella) je dlouhá 9 až 15 mm. Zjara se objevuje hned na začátku teplejšího počasí kolem poloviny března, jako jedna z prvních pískorypek, jaké můžeme v přírodě vidět létat. Pro výživu svých larviček sbírá zásoby nektaru a pylu na časně zjara kvetoucích vrbách.
Pískorypka huňatá je vzácnější druh. Ke svému přežití potřebuje, aby na její lokalitě kvetly nejen vrby jívy, ale v jejich sousedství také další druhy časně kvetoucích vrb, zejména různé klony vrby košíkářské nebo vrba nachová. Důležité je, aby termíny kvetení různých vrb na lokalitě na sebe navazovaly, aby pískorypkám nevznikala hladová období.
Andrena curvungula Pískorypka křivonohá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka křivonohá Andrena curvungula je podle literárních údajů svým vývojem vázaná na zvonky. Ve skutečnosti lze ale samečky a samičky v přírodě vidět i na řadě jiných rostlin. Zejména na jaře po probuzení ze zimního spánku vyhledává jiné, zejména modře kvetoucí rostliny. Je to dáno tím, že se pískorypka křivonohá probouzí už v termínu, kdy ještě zvonky nekvetou.
S dospělci se lze setkat od května do července. Dospělci se dokážou živit na několika druzích rostlin, ale pro svoje larvičky vytvářejí zásoby potravy pouze z nektaru a pylu různých druhů zvonků.
Na horní fotografii má sběráčky na zadních nohách bílé od pylu zvonků. Čerstvě vylíhlá pískorypka křivonohá má ale sběráčky světle rezavé, jako je vidět na dalších obrázcích.
Andrena denticulata Pískorypka
od RadimzBeskyd
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka (Andrena denticulata) je velikosti 8–11 mm, žije na loukách, okrajích lesů, ve světlých lesích a na lesostepích, preferuje květnaté louky a úhory. Vyskytuje se od června do září, častěji v chladnějších polohách, v teplých oblastech jen na písčitém podkladu. V ČR od nížin až na hřebeny hor, jen místy hojněji. Navštěvuje rostliny s menšími květními úbory jako zlatobýl, starček, vratič, prasetník, ale i řebříček, chrpy nebo pcháče.
Andrena dorsata Pískorypka zahradní
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka zahradní (Andrena dorsata) bývá dlouhá 10 mm nebo i trochu méně. Krátce po vylíhnutí má hezky hnědočerveně zbarvené chloupky na hrudi, postupně ale během života šediví. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Má 2 generace do roka. První generace létá od začátku dubna do května, druhá od června do srpna.
Foto 1. 4. 2019 Praha Lysolaje, na květu mochny písečné.
Andrena flavipes Pískorypka obecná (žlutonohá)
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka obecná (Andrena flavipes) je dlouhá 9 až 13 mm. Na teplých místech je to velmi hojný druh. Má 2 generace do roka. Jedinci jarní generace bývají trochu větší než samečkové a samičky z letní generace. Krátce po vylíhnutí mají hlavu a hruď se světle žlutohnědými chloupky, starší jedinci mají chloupky olámané a vypadají dost černí.
První generace se objevuje už na konci března, často je na květech ovocných stromů. Druhá generace má letovou periodu od června do září.
Hnízdečka si vyhrabává v zemi, v houbce 16 až 23 cm pod povrchem.
Andrena florea Pískorypka posedová
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka posedová (Andrena florea) je veliká jako menší dělnice včel medonosných, podobá se jí i tvarem těla. Na rozdíl od obyčejných včel má pískorypka posedová první dva články zadečku s červenou kresbou. Pro svoje larvičky sbírá nektar a pyl pouze v květech posedu bílého, případně v květech posedu dvoudomého. Dospělci létají v přírodě od května do konce srpna.
Andrena florivaga Pískorypka přelétavá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka přelétavá (Andrena florivaga) je menší druh pískorypky, je dlouhá 9 až 11 mm, samečci bývají i menší. V ČR žije vzácně na nezarostlých stepních lokalitách. Obvykle se s ní lze setkávat na horních hranách skalních stepí, které sousedí s lučními porosty. Samičky si budují hnízdečka v hlubších sprašových půdách. Sbírají nektar a pyl na mnoha druzích rostlin. Nejoblíbenější jsou pampelišky a také další rostliny se žlutými květy jako jsou mochny nebo pryskyřníky.
Na zdejších fotografiích je sameček. Samečkové mají bílý čelní štítek.
Andrena fulva Pískorypka ryšavá - meruzalková
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka ryšavá - meruzalková (Andrena fulva) je časně jarní druh, v přírodě je k vidění už od konce března. Však je taky vybavená do chladného počasí. Má snad ze všech druhů pískorypek nejkrásnější a nejhustší kožíšek.
Naletuje na různé jarní květy. Má ráda javor mléč, ale nejvíc ze všeho miluje angrešty. Právě na angreštu se podařilo jí fotografovat.
Andrena fulvago Pískorypka jestřábníková
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka jestřábníková (Andrena fulvago) je drobný druh, je dlouhá jen 9 až 11 mm. Na území ČR je to hojná, žije v nížinách i na horách. Dospělci v přírodě létají od poloviny května do poloviny července.
Nektar a pyl sbírá pouze ze žlutých úborů hvězdnicovitých rostlin. Upřednostňuje květy jestřábníků, prasetníku, máchelky a škardy.
Andrena gravida Pískorypka páskovaná
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka páskovaná (Andrena gravida) je dlouhá 10 až 14 mm. V Praze velmi hojná na výslunných biotopech. Živí se na květech mnoha druhů rostlin. Je to druh časného jara.
Na horním obrázku je samička na květech řeřišničníku písečného (foto 9. 4. 2017).
Andrena haemorrhoa Pískorypka úhledná
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka úhledná (Andrena haemorrhoa) je dlouhá 9 až 11 mm. Je to hojný druh na mnoha typech stanovišť od nížin až do hor. Dospělci létají zjara od března do června.
Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin, ale dává přednost květům různých dřevin.
Podobně jako všechny pískorypky musí nejprve vylézt na sluníčko a zahřát se, teprve potom je schopná létat. Při zamračené obloze a chladnu zůstává schovaná a na květy nelétá.
Andrena hattorfiana Pískorypka chrastavcová
od RadimzBeskyd
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka chrastavcová (Andrena hattorfiana) je větší druh, 13-16 mm. Samička má první dva zadečkové články částečně červené, s černou skvrnou po straně. Sameček je většinou bez červené kresby (i samička může být někdy celá hnědá, v různých částech Evropy jsou tyto dvě barevné formy různě rozšířené). Letové období je od konce května až do srpna a vyskytuje se na různých vlhčích i sušších biotopech. Hnízdí na různých podkladech. Potravu hledá na chrastavcích, především na chrastavci rolním. Hnízdním parazitem je nomáda ozbrojená (Nomada armata). V ČR žije v teplých oblastech, téměř na všech loukách s bohatým výskytem živné rostliny.
Andrena helvola Pískorypka ovocná
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka ovocná (Andrena helvola) je dlouhá 7 až 12 mm, jedná se tedy o drobnější druh. Vzhledově je samička pískorypky ovocné nerozlišitelná od pískorypky časné. Tyto dva druhy se ale liší způsobem života, pískorypka ovocná sbírá nektar a pyl pro svoje larvičky přednostně z květů ovocných stromů.
Zjara se objevuje už v březnu.
Andrena labiata Pískorypka pyskatá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka pyskatá (Andrena labiata) je drobný druh pískorypky, je dlouhá jenom 7 až 10 mm. Je nápadná částečně červeným zadečkem.
Podobných druhů je víc, ale druh pískorypka pyskatá je v Praze nejhojnější.
Létá od dubna až do července. Má ráda výslunné stráně.
Sbírá nektar a pyl na mnoha druzích rostlin.
Andrena minutula Pískorypka malá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka malá (Andrena minutula) je drobný druh, je dlouhá jen 5 až 7 mm. Patří do skupiny více než dvaceti velmi malých druhů pískorypek, které si jsou navzájem podobné. Druhy se dají rozlišit pod mikroskopem, podle kopulačního ústrojí samců.
Pískorypka malá má černé tělo, málo ochlupené, a nevýrazné pásky na zadečku. Má 2 generace do roka. První se ukazuje už koncem března, a samičky přežívají až do května. Druhá generace má letovou periodu od konce června do srpna. Letní generace vyhledává přednostně miříkovité rostliny. V ČR je to od nížin až do hor velmi hojný druh.
Andrena nigroaenea Pískorypka černolesklá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka černolesklá (Andrena nigroaenea) je dlouhá 12 až 15 mm, je to velký druh pískorypky. Při zběžném pohledu se na květech snadno zamění s dělnicí včely medonosné.
Dospělci létají v přírodě už od března. Je to hojný druh, sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, významně se podílí na opylování ovocných dřevin. Neoplozené samičky zjara produkují voňavé feromony, které k nim lákají samečky.
Samičky mají hruď a pylové sběrací kartáče na zadních nohách červenohnědě ochlupené. Zadeček bývá řídce ochlupený, a během života chloupky na zadečku olysávají.
Andrena nitida Pískorypka lesklá
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka lesklá (Andrena nitida) je dlouhá 11 až 14 mm. V přírodě se dospělci objevují od konce března. V té době je proměnlivé počasí. Proto má tahle pískorypka hustě ochlupenou hruď, která je nejcitlivější na prochlazení. Naopak zadeček je lesklý. Černý holý zadeček přijímá víc sluneční energie, to za chladných dnů zvyšuje tělesnou teplotu. Naopak za horkých dnů zadeček teplo snadno vyzařuje a zabraňuje přehřívání těla.
Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Ve velké oblibě má květy javorů. Je to hojný druh, ale vysoko v rozkvetlých korunách javorů je těžko vidět.
Andrena polita Pískorypka čekanková
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka čekanková (Andrena polita) je dlouhá 9 až 13 mm. Miluje květy čekanky, ale létá i na žlutokvěté hvězdnicovité rostliny. Bývá na stepních stanovištích od května do září. Hnízdečko pro larvy si vyhrabává v písčité i hlinité půdě.
V ČR jen v nejteplejších oblastech. Na květech čekanek sbírá mnoho bílého pylu.
Andrena potentillae Pískorypka mochnová
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka mochnová (Andrena potentillae)je vzhledem velmi podobná pískorypce pyskaté. Liší se jen trochu světlejšími tykadly (pískorypka pyskatá má tykadla černá). Ale hlavně se tyto podobné druhy liší svojí povahou.
Pískorypka mochnová navštěvuje pouze květy mochny. Její larvičky se dokážou vyvíjet jen na zásobách z pylu a nektaru mochen. Tady je na fotografiích na mochně písečné, bývá i na mochně jarní.
Vyskytuje se pouze na stepních lokalitách.
Andrena praecox Pískorypka časná
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka časná (Andrena praecox) je drobný druh pískorypky, je dlouhá jen 7 až 11 mm. Je věrná svému jménu, zjara se probouzí ze zimního spánku hned při prvním oteplení, objevuje se o pár dnů dřív než jiné druhy pískorypek.
Jako všechny pískorypky i ona se musí před vylétnutím nejdřív zahřát na sluníčku, samy nejsou schopné produkovat teplo. Proto při zatažené obloze neopouštějí hnízdo.
Pro svoje larvičky sbírá jako potravu nektar a pyl pouze z vrb.
Andrena vaga Pískorypka potulná
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka potulná (Andrena vaga) je to poměrně velký druh pískorypky, je dlouhá 11 až 15 mm a i na šířku je docela mohutná. Zjara se probouzí velmi brzy, vyletuje hned jak sejde sníh, třeba už na konci února. Hnízdečka si buduje výhradně v písku, často v náplavech velkých řek. Hnízdečka bývají hluboká 20 až 60 cm, jsou v nich jedna až pět plodových komůrek.
Larvy se vyvíjejí na zásobách pouze z pylu a nektaru z vrb, často z vrby jívy.
Andrena wilkella Pískorypka jetelová
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka jetelová (Andrena wilkella) je dlouhá kolem 10 mm. Letové období dospělců je od dubna do července. V ČR je to hojný druh, lze se s ní setkat od nížin až do hor. V Praze se s ní lze často setkat na plochách na krátko sečených trávníků, i podél silnic.
Sbírá nektar a pyl pouze na bobovitých rostlinách.
Andricus quercuscalicis Žlabatka kalichová
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka kalichová (Andricus quercuscalicis) má běžně známé hálky na žaludech dubu zimního a dubu letního. Tento druh žlabatky má ale také 2 odlišné generace. Podle některých údajů se samičky a samečkové líhnou na květních jehnědách dubu ceru, podle jiné literatury na dubu šípáku. (Nejpravděpodobnější je obojí, případně mohou být i další možnosti.)
Vnitřek velké hálky na žaludu je dutý a na vrcholu hálky je otvor. Na dně této dutiny je drobná vnitřní hálka, ve které se vyvíjí žlabatka. Vnitřní hálky mohou být i dvě nebo i víc vedle sebe.
Anoplius nigerrimus Hrabalka černá
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalka černá (Anoplius nigerrimus) je dlouhá 6 až 12 mm. Je to hojný druh od nížin až do hor. Hnízdečka pro svoje larvy vyhledává podle možností v dané lokalitě. Umí si je sama v zemi vyhrabat, často ale využívá jiné dutinky, jaké okolní příroda nabízí - dutá rákosová stébla, prázdné lity plžů, opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Jako potravní zásoby pro svoje larvy loví pavouky z čeledí slíďákovití (Lycosidae), skálovkovití (Gnaphosidae), a lovčíkovití (Pisauridae). Často si úspěšně troufá ulovit jako kořist i pavouky, kteří jsou výrazně mohutnější než hrabalka. Ulovení pavouci jsou ochromení jen neúplně, ale i částečně ochromený pavouk není schopen z hnízdečka hrabalky uniknout.
Samičky hrabalek rodu Anoplius mají poslední článek zadečku s tuhými černými chlupy.
Anthidium manicatum Vlnařka obecná
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Vlnařka obecná (Anthidium manicatum) je druh samotářské včely, i když zbarvením připomíná vosy. Hnízdečka si buduje v různých přirozených dutinách, skalních puklinách, v hlinitých stěnách, v chodbách ve dřevě, využívá i opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Plodové komůrky zhotovuje z rostlinných chlupů, slepených žláznatými sekrety z květních obalů a květních stopek. Hotové hnízdo uzavírá kamínky, dřevními drtinami a hrudkami hlíny. Miluje hluchavkovité rostliny. Na nich bývá k vidění od června do září. Může sbírat nektar a pyl i z jiných rostlin, často létá na bobovité, ale hluchavkovitým dává vždy přednost.
Samičky jsou dlouhé 11 až 12 mm.
Anthophora aestivalis Pelonoska jarní
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska jarní (Anthophora aestivalis) je dlouhá 13 až 15 mm. Dospělci mají letovou periodu od dubna do konce června.
Sbírá pro svoje larvičky nektar a pyl s mnoha druhů rostlin, ale upřednostňuje různé bobovité.
Hnízda si ráda buduje v hlinitých stěnách, ve starých zdech, někdy i na rovném podkladu, který je krytý proti dešti.
Fotografovala jsem jí v červnu na vikvi huňaté. V této době už má dost sešedivělou barvu, mladí, čerstvě vylíhlí jedinci mají chloupky žlutohnědé.
Anthophora plumipes Pelonoska hluchavková
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) je druh tvarem těla velmi podobný malým čmelákům. Na rozdíl od čmeláků ale nemá dělnice, všechnu péči o potomstvo zvládá samotná samička.
Na zdejší horní fotografii je sameček. Ti se totiž líhnou už počátkem března, až o tři týdny dřív než samičky. Patří k prvním druhům hmyzu, které lze vidět při jarním oteplení.
Aphidius sp. Mšicomar
od Hanka
čeleď: Lumčíkovití - Braconidae (dříve mšicomarovití - Aphidiidae)
Mšicomaři (Aphidius sp.) jsou dlouzí jen kolem 2 mm a velmi štíhlí. Patří k nejdůležitějším parazitům mšic.
Samičky mšicomarů vkládají vajíčka do těla mšic. Při kladení mají samičky typické postavení, zadeček je ohnutý pod hruď. Larva parazita pak vyžere vnitřní část svého hostitele, a uvnitř těla mšice se i zakuklí.
Parazitované mšice bývají hnědé nebo černé, a jakoby nafouklé, obvykle stále přisáté k živné rostlině. Mladý mšicomar pak vylétá z obalu mšice kruhovým otvorem.
Foto 5. 6. 2018
Apis mellifera Včela medonosná
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Včela medonosná (Apis mellifera), po řadu tisíciletí lidmi milovaná, dávala lidem sladký med k jídlu a včelí vosk na svíčky na svícení. V současné době je ohrožovaná nemocemi, které na ní lidi zavlekli z jiných kontinentů.
A lidi jsou nepoučitelní. Kvůli obchodu převážejí včelstva přes hory a přes moře. Jenže každé včelí plemeno je odolné pouze vůči nemocem svého kraje, při zavlékání dalších a dalších nemocí z dalekých zemí se neumí bránit. Lidi pomáhají moderními léčivy, občas to pomáhá, někdy to dopadne špatně.
Arge cyanocrocea Pilatěnka ostružinová
od Hanka
čeleď: Pilatěnkovití - Argidae
Pilatěnka Arge cyanocrocea je dlouhá jen 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od května do července. Dospělci se živí především na květech miříkovitých rostlin. Jejich larvy (housenice) mají jako potravu různé druhy ostružiníků.
Foto 24. 5. 2018 na květech kerblíku lesního, v Praze v Dejvicích.
Arge ustulata Pilatěnka obecná
od Hanka
čeleď: Pilatěnkovití - Argidae
Pilatěnka obecná (Arge ustulata) je dlouhá 7 až 10 mm. Vytváří behěm roku 2 generace. Proto se lze v přírodě setkávat s dospělci od května až do konce srpna. Živnou rostlinou jejich housenic jsou často vrby, ale také břízy nebo hlohy. V ČR je to rozšířený a hojný druh, žije v nížinách i na horách.
Dospělci se živí pylem a nektarem. Mají krátké ústní orgány, proto vyhledávají květy se snadno dostupným nektarem, také okusují chloupky na mladých listech (např. na vrbě ušaté).
Astata sp. Trubčík - popis rodu
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Trubčíci (Astata sp.) jsou dlouzí 8 až 13 mm. Hnízdečka pro svoje larvičky si budují v zemi, hnízda jsou mnohokomorová, s písčitými přepážkami mezi komůrkami. Vyhledávají písčitou půdu a lokality s teplým mikroklimatem.
Jako potravu pro larvy loví ploštice, zejména jejich nymfy. Svoje vajíčka kladou přímo na potravu.
Athalia rosae Athalia rosae - pilenka brukvová (pilatka řepková)
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď pilenky - Allantinae
Pilenka brukvová je dlouhá 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od dubna do září. Během jednoho roku se totiž většinou vylíhnou 3 generace. Dospělé pilenky jsou často vidět, jak se živí na květech miříkovitých rostlin. Housenice se živí na mnoha různých druzích brukvovitých rostlin. Brukvovité rostliny obsahují v listech a stoncích a semenech na obranu proti žravým škůdcům glukosinoláty. Pilenka brukvová patří k těm druhům hmyzu, které se tomu dokázaly přizpůsobit. Nejenom že jí glukosinoláty nevadí, ale ona dokonce takové rostliny s vyšším obsahem glukosinolátů vyhledává. Její housenice pak glukosinoláty z potravy z rostlin ve své hemolymfě koncentrují. To slouží larvám jako obranný mechanismus. Při napadení některým predátorem larva vypouští kapičky hemolymfy a to má na většinu predátorů vysoký odstrašující účinek. Glukosinoláty, které larvy během svého žíru nahromadily ve svých tělech, zůstávají později i v tělech dospělců.
Pilenka brukvová je u nás všude hojná a velmi rozšířená.