Rostliny Seznam
Zákula japonská Kerria japonica
od Hanka
čeleď: Růžovité - Rosaceae
Zákula japonská (Kerria japonica) se u nás pěstuje jako nenáročný okrasný keř. Pochází z východní Asie. Zahradníci vyšlechtili od tohoto druhu větší množství různých kultivarů. Zákula se vydatně rozrůstá do okolí díky svým hojným podzemním odnožím. Zákula kvete koncem dubna a v květnu. V tomto termínu ale kvete velké množství jiných druhů dřevin, kterým včely dávají přednost.
Včely a čmeláci navštěvují pouze kultivary s jednoduchými květy. U většiny kultivarů, s jakými se lze v našich parcích setkávat, se plody a semena nevytvářejí. Zákuly se nejsnadněji rozmnožují pomocí odkopků.
Zdravínek jarní pozdní Odontites vernus (subsp. serotinus)
od Hanka
čeleď: Zárazovité - Orobanchaceae
Zdravínek jarní pozdní je jednoletá poloparazitická bylina. Kvete od července do října. Kořeny zdravínků mají svoje vlastní kořenové vlášení, ale také se připojují pomocí haustorií na kořeny hostitelských rostlin. Hostitelskou rostlinou bývají zejména různé druhy trávy. Podle kvality hostitele bývá i odlišná velikost rostlin zdravínků a počet jeho květů i množství vyprodukovaných semen.
Na zdravínky je úzce specializovaná samotářská včelka pilorožka zdravínková (Melitta tricincta). Samičky pilorožky zdravínkové vytvářejí pro svoje larvičky jako potravu zásoby pouze z nektaru a pylu z květů zdravínků.
Na horní fotografii je sameček pilorožky zdravínkové.
Zemědým lékařský Fumaria officinalis
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Zemědým lékařský je jednoletá, sivě zelená bylina. Častý plevel na okrajích polí.
Na jedné rostlině dozrává několik stovek semen. Semena hned po uzrání klíčí špatně, teprve po přezimování v půdě se klíčivost zvyšuje, a semena pak klíčí během celé vegetační doby. Kvete od poloviny dubna až do pozdního podzimu.
Je to jedovatá rostlina.
Zerav obrovský (řasnatý) Thuja plicata
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zerav obrovský pochází ze západní části Severní Ameriky. Nejlépe roste ve vlhké přímořské oblasti. V jeho domovině jsou jedinci vysocí 60 m a šíři kmenu do 6 metrů.
V Evropě se vysazuje v parcích, ale i v pokusných lesních výsadbách. Poskytuje totiž kvalitní dřevo, dobře trvanlivé. Zpočátku roste pomalu, později překvapivě rychle.
Šišky jsou dlouhé jen kolem 11 mm. Na horní fotografii jsou šišky zobrazené zvětšeně.
Zerav západní Thuja occidentalis
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zerav západní je nejčastěji pěstovaný jehličnan v pražských zahradách. Dobře snáší stříhání, využívá se do živých plotů. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili velké množství kultivarů. Kultivary se rozmnožují pouze vegetativně, zakořeňováním odlomených větviček.
Pochází ze Severní Ameriky. Může vyrůst až 20 m vysoký, kultivary podstatně méně. Šišky jsou drobné, dlouhé jen 8 až 12 mm. Na horním obrázku je otevřená šiška na velmi zvětšené fotografii.
Na zeravech může žít puklice zeravová (Parthenolecanium fletcheri). Ta vytváří v květnu mnoho medovice, kterou rády sbírají včely medonosné.
Zeravec východní (zerav východní) Platycladus orientalis (Thuja orientalis)
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zeravec východní je druh, který pochází ze severní Číny. Hodně se pěstuje v jižní Evropě, u nás není úplně odolný mrazu - proto jsou v Čechách k vidění jen mladší, menší stromky zeravce východního, starší stromy v minulosti zlikvidovala některá mrazivá zima (nebo mají starší stromy nehezký tvar, snad v důsledku mrazových poškození). Vzhledem k oteplování klimatu se ale může stát jeho pěstování v městských parcích a zahradách perspektivní. Na rozdíl od většiny ostatních jehličnanů totiž snáší sucho i mělké půdy.
Důležitým rozlišovacím znakem jsou větévky uspořádáné ve svislé rovině.
Zeravinec japonský Thujopsis dolabrata
od Hanka
čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae
Zeravinec japonský pochází z horských oblastí japonských ostrovů. U nás se s ním lze setkávat v parcích a zahradách jen málo, i když je nejkrásnější ze všech u nás pěstovaných jehličnanů této čeledi. Vyžaduje totiž vyšší vzdušnou vlhkost, a v některých letech může být potíž i s mrazuvzdorností.
Hlavním rozlišovacím znakem jsou nápadně široké koncové větévky (až 6 mm) s výraznou bělavou kresbou na rubu. Roste velmi pomalu.
Zimnokvět časný Chimonanthus praecox
od Hanka
čeleď: Sazaníkovité - Calycanthaceae
Zimnokvět časný je keř, více než 3 m vysoký. Pochází z horských lesů v Číně. U nás se s ním lze setkat jako s raritou v Botanické zahradě v Praze Na Slupi. Byl by to ale vhodný okrasný keř i pro častější pěstování v českých zahradách. Vyniká zimním termínem kvetení a zajímavou vůní květů. Květy nejsou nijak velké ani nápadně barevné, ale jejich předností je právě vůně. Pokud se během zimních měsíců na chvíli oteplí, tak zimnokvět hojně navštěvují včely medonosné.
Zimolez Henryův Lonicera henryi
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Zimolez Henryův se v českých zahradách objevuje teprve v posledních letech. Pochází z Číny. Je to stálezelená ovíjivá liána s dřevnatými výhony. Je to velmi bujně rostoucí druh. Protože se u nás pěstuje krátkou dobu, tak zatím nelze určit, do jaké výšky dokáže vyrůst, ale zdá se, že to bude rekorman mezi všemi u nás pěstovanými zimolezy. V současnosti je to mezi zahradníky vyhledávaná rostlina, protože u nás je k dispozici málo druhů dřevin, které si uchovávají zelené listy i během zimy. Původní druh má drobné světle nafialovělé kvítky, častěji se ale pěstuje odrůda s květy trochu většími, které jsou uvnitř žluté.
Květy vyhledávají čmeláci druhu čmelák zahradní (Bombus hortorum). To je čmelák, který má ze všech českých druhů čmeláků nejdelší sosák. Ostatní blanokřídlí asi k hluboko uloženému květnímu nektaru nedosáhnou.
Zimolez japonský Lonicera japonica
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliaceae
Zimolez japonský pochází z východní Asie. U nás se pěstuje v zahradách jako pnoucí dřevina. Okrasný význam má zejména v zimě, protože při mírných zimách mu zůstávají zelené listy až do jara. Na ovíjivých lodyhách vyrůstají výhony s květy. Ty jsou zpočátku bílé, později žloutnou. Intenzivně voní. Ke sladkému nektaru v květech dosáhne jen hmyz s velmi dlouhým sosákem. Vyhledává je zejména čmelák zahradní.
Vytváří i mnohametrové nekvetoucí plazivé výhony, kterými se šíří do okolí. Snadno může zplaňovat. V některých zemích je hodnocen jako invazní rostlina.
Zimolez Purpusův Lonicera x Purpusii
od Hanka
čeleď: Zimolezovité - Caprifoliace
Zimolez Purpusův je keř, který si zaslouží pozornost včelařů. Je jeho zvláštností, že rozkvétá už v prosinci, a kvete až do dubna. Kdykoliv se během zimy oteplí, že včely mohou vyletovat z úlu, jsou květy zimolezu Purpusova pro včely zdrojem čerstvého nektaru a pylu. Také jeho květy krásně voní.
Zimostráz vždyzelený Buxus sempervirens
od Hanka
čeleď: Zimostrázovité - Buxaceae
Zimostráz vždyzelený, mezi lidmi známější pod svým latinským jménem Buxus, je stálezelený hustý keř, vyjímečně menší strom. Původně roste kolem mediteránu, ale i v dalších částech Evropy s mírnou zimou. U nás je to významná parková dřevina, která dobře snáší sestřih a tvarování do zajímavých forem. Její pěstování je u nás moderní v zámeckých parcích od období baroka.
Je to dřevina jedovatá. Proto na venkově lidi obvykle zimostráz nepěstovali, aby se jim neotrávili koně.
Zlatice prostřední Forsythia x intermedia
od Hanka
čeleď: Olivovníkovité - Oleaceae
Zlatice prostřední je v pražských parcích často pěstovaný keř, který vyniká odolností vůči nepříznivým vlivům. Obvykle se vysazují různé vyšlechtěné kultivary, které zahradníci rozmnožují vegetativně. Většina u nás pěstovaných kultivarů vzešla z křížení druhů zlatice převislá (Forsythia suspenza) a zlatice zelená (Forsythia viridisima). Tyto původní druhy pocházejí z Číny.
Většina kultivarů nevytváří plody. A hmyzí opylovatelé si květů zlatice nevšímají. Nápadná barva květů sice někdy přiláká čmeláčí samičku, ale ta zakrátko zjistí, že ve květech zlatice není sladký nektar, a odletí jinam.
Zlatobýl kanadský Solidago canadensis
od Hanka
čeleď: Hvědnicovité - Asteraceae
Zlatobýl kanadský je severoamerický druh, často pěstovaný v parcích a zahradách. Snadno zplaňuje a stává se expanzivním plevelem. Vítr roznáší jeho semena na velké vzdálenosti. Další vlnu expanze zajišťuje jeho úporný klonální růst.
Pro blanokřídlý hmyz je to ale rostlina velmi užitečná. Kvete koncem srpna a v září, tedy v době, kdy jsou ostatní byliny většinou zaschlé, odkvetlé, a mají jen semena. Proto na květech zlatobýlů se soustřeďuje mnoho druhů hmyzu.
Zvonek broskvolistý Campanula persicifolia
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek broskvolistý je vytrvalá bylina. Roste vzpřímeně, může být vysoký až 120 cm, ale obvykle je mnohem menší. V české přírodě se s ním lze setkávat na mělčích půdách strání nebo světlých lesů. Bývá pěstován i v zahradách jako nenáročná květina.
Zvonek broskvolistý vyhledává mnoho hmyzu, zejména blanokřídlí.
Mně se podařilo zastihnout v květech zvonku broskvolistého a vyfotografovat pískorypku s latinským jménem Andrena curvungula.
Zvonek jemný Campanula gentilis
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek jemný je vzácný a ohrožený druh. Kolem Prahy roste ve skalních štěrbinách a na skalnatých svazích kolem středního a dolního toku Vltavy. (Také v Českém Středohoří.) Rozmnožuje se hlavně semeny, ale umí se šířit do okolí pomocí oddenků. Kvete v srpnu a v září, později, než jiné podobné druhy zvonků.
Je náročný na dostatek světla, velmi mu škodí zarůstání lokalit křovinami. Kvete pouze na výslunných místech bez jiné konkurující vegetace.
Zvonek klubkatý Campanula glomerata
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek klubkatý je vytrvalá bylina. Daří se mu v teplých oblastech, roste zejména na kamenitých stráních a na skalních stepích. V posledních letech se jeho výskyt stává vzácnější. Odborníci u tohoto druhu zvonku rozlišují několik subspecií, někteří to ale hodnotí pouze jako vnitrodruhovou variabilitu.
Květy zvonku klubkatého navštěvuje mnoho hmyzu. Hojně jsou na něm vidět včely medonosné i včely samotářky. Nejvíc se v porostu zvonku klubkatého vyskytují dělnice čmeláka skalního. V termínu kvetení zvonků klubkatých jsou hnízdečka čmeláků skalních na vrcholu rozvoje, krmí larvy, ze kterých se vylíhne mladá pohlavní generace.
Zvonek kopřivolistý Campanula trachelium
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek kopřivolistý je vytrvalá bylina. Dobře se mu daří v dubohabrových lesích, je častý na kamenitých sutích, zejména na živinami bohatých půdách. Dokáže dobře růst v zapojeném lese i na světlinách a na krajích lesů a křovin. Kvete od července do září.
Květy zvonku kopřivolistého vyhledává mnoho hmyzu. Lze na nich pozorovat dělnice včel medonosných, velké čmeláky i maličké dřevobytky zvonkové a také specializovanou samotářskou včelu pilorožku zvonkovou.
Zvonek řepkovitý Campanula rapunculoides
od Hanka
čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek řepkovitý je vytrvalá bylina, květní lodyhy bývají vysoké 50 až 80 cm. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale do okolí se rozšiřuje také plazivými podzemními výběžky. V teplých oblastech ČR je to nejhojnější druh zvonku. Roste na živinami bohatých půdách. V Praze je často vidět v málo udržovaných částech hřbitovů.
Květy obvykle vyrůstají v jednostranném hroznu. Blanokřídlý hmyz navštěvuje květy zvonku řepkovitého jen málo, častěji jsou ve zvoncích brouci.