Papaver rhoeas Mák vlčí

od Hanka

čeleď: Makovité - Papaveraceae

Mák vlčí byl kdysi jeden z nejhojnějších polních plevelů, zejména zapleveloval ozimou pšenici. Dnes díky používání herbicidů bývá jen na okrajích polí. Nyní roste hlavně na plochách ovlivněných člověkem, na skládkách zemin apod.
Zatímco většina rostlin má pyl v různých odstínech žluté barvy, vlčí mák má pyl černý. Včely medonosné i další druhy hmyzu pyl z vlčích máků hodně sbírají. Pro včelaře začátečníky bývá překvapením, že v době kvetení vlčího máku mají včely v plástech černě zbarvené pylové zásoby.

Číst více

Parthenocissus inserta Loubinec popínavý - psí víno

od Hanka

čeleď: Révovité - Vitaceae

Loubinec popínavý (psí víno) je původní v Severní Americe. U nás je to často pěstovaná dřevitá liana. Květy má drobné, nenápadné, včely je často navštěvují. Pro včelaře může být výhodou dlouhá doba kvetení. První květy se obvykle objeví už v červenci, následně ale často tvoří další a další poupata a kvete až do začátku zimy, i v době, kdy už má zralé bobule.

Číst více

Parthenocissus quinquefolia Loubinec pětilistý

od Hanka

čeleď: Révovité - Vitaceae

Loubinec pětilistý je dřevitá liana. Pochází ze Severní Ameriky. Na rozdíl od známějšího příbuzného druhu loubince popínavého má loubinec pětilistý úponky zakončené přísavnými destičkami.
Zatím je v českých zahradách k vidění jen málo, ale začíná to být moderní okrasná rostlina. Dokáže se pnout po domech díky vlastním příchytkám, ale jejich zbytky se pak obtížně odstraňují. Pěstují se různé odrůdy, některé mají příchytky hojnější a pevnější, jiné je potřeba také přivazovat, aby je vítr ze zdí neshodil.

Číst více

Parthenocissus tricuspidata Loubinec trojlaločný (přísavník trojlaločný)

od Hanka

čeleď: Révovité - Vitaceae

Loubinec trojlaločný pochází z východní Asie. V Praze se úspěšně a často pěstuje jako popínavá liana, která má vynikající schopnost pokrývat kolmé zdi budov, a to až do výšky 20 m. Zvláštností jsou úponky s přísavnými destičkami, kterými se velmi pevně přichytává k podkladu.
Květy má drobné, obvykle unikají lidské pozornosti. Je to ale významná rostlina pro včely medonosné.
Květy loubince trojlaločného se obvykle otevírají po poledni, a pak celá zeď s loubincem hučí náletem mnoha včelích dělnic.

Číst více

Pastinaca sativa, var. pratensis Pastinák setý, var. luční

od Hanka

čeleď: Miříkovité - Apiaceae

Pastinák setý, var. luční, je dvouletá až vytrvalá bylina, světlomilný druh, roste na loukách na živinami bohatých půdách. Na území Prahy roste hojně, na na málo sečených plochách je dominantní rostlinou v srpnu. Hmyz ho velmi vyhledává.
Plané rostliny mají tenký a tvrdý kořen, který není vhodný k jídlu pro lidi (ale divočáci si ho rádi vyrývají).

Číst více

Paulownia tomentosa Pavlovnie plstnatá

od Hanka

čeleď: Pavlovniovité - Paulowniaceae (dříve krtičníkovité -Scrophulariaceae)

Pavlovnie plstnatá pochází z horských oblastí jihovýchodní Číny. Je to strom, který v dobrých podmínkách může vyrůst až do výšky 20 m, v podmínkách ČR jsou ale k vidění mnohem menší jedinci. Je to velmi rychle rostoucí dřevina. V přírodních podmínkách ČR má ale potíže se zimními mrazy i s jarními výkyvy počasí.

Číst více

Petasites hybridus Devětsil lékařský

od Hanka

čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae

Devětsil lékařský je vytrvalá statná bylina. Do okolí se rozšiřuje nejen semeny, ale i dlouhými kořenovými výběžky. Roste hlavně na vlhkých místech, na březích potoků a řek. Je hojný v horských a podhorských oblastech. V nížinách bývají rozrostlé obvykle jen skupiny devětsilů, které pocházejí z jediné původní rostliny.
Vytváří 2 výrazně odlišné typy kvetoucích lodyh. Některé rostliny mají převahu zdánlivě oboupohlavných květů, jsou funkčně jen samčí, a krátce po odkvětu vadnou. Rostliny s převahou samičích květů mívají uprostřed květenství 1 až 3 zdánlivě oboupohlavné kvítky. Ze samičích kvítků vyčnívá dlouhá čnělka, která je zakončená dvouramennou bliznou.
Na horní fotografii je rostlina s převahou samičích kvítků.

Číst více

Phacelia tanacetifolia Svazenka vratičolistá

od Hanka

čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae

Svazenka vratičolistá je jednoletá rostlina, pochází ze Severní Ameriky. U nás se občas pěstuje na zelené hnojení a jako včelařská rostlina.
Pyl svazenky má modrou barvu. U našich rostlin je modrá barva pylu málo častá, kdo svazenku nezná, pro toho je neobvyklé, když včely nosí do úlů modrý pyl.

Číst více

Picea abies (Picea excelsa) Smrk ztepilý

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae

Smrk ztepilý je přirozeně rozšířený v severní a střední Evropě. Na severu roste převážně v nížinách až k polární lesní hranici. U nás je nejhojnější v pohraničních horách, v jižní Evropě se vyskytuje na horských hřebenech.
Pro rychlý růst a dobré technické vlastnosti dřeva je to naše hlavní hospodářská dřevina.

Na horní fotografii je vzrostlý smrk na severním svahu v Divoké Šárce (21. 1. 2017).

Číst více

Picea omorika Smrk omorika (smrk Pančičův)

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae

Smrk omorika nyní patří v pražským zahradách k často pěstovaným jehličnanům. Přirozeně se vyskytuje jen na několika menších lokalitách ve vápencových pohořích na hranicích mezi Bosnou a Srbskem. Navzdory svému jižnímu původu je dostatečně odolný k mrazu i ve Švédsku a Finsku. Je přizpůsobivý k různým půdním podmínkám. Je méně náročný na půdní i vzdušnou vlhkost.
Jehličí je na horní straně leskle tmavozelené, na rubu jsou 2 bělavé proužky průduchů.
Má velmi úzkou kuželovitou korunu.

Číst více

Picea pungens Smrk pichlavý

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae

Smrk pichlavý patří v pražských zahradách k často pěstovaným jehličnanům.
Pochází ze Skalnatých hor v Severní Americe. Původní zbarvení jehlic je matně zelené, zahradníci ale upřednostňují pěstování kultivarů s nápadně stříbrnými jehlicemi. Nejlepší typy se rozmnožují roubováním.

Číst více

Picris hieraciodes Hořčík jestřábníkovitý

od Hanka

čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae (Čekankovité - Cichoriaceae)

Hořčík jestřábníkovitý je dvouletá až krátce vytrvalá bylina. Je to v teplých oblastech poměrně hojný druh.
V současnosti se hodně šíří podél silnic a železnic i do takových lokalit, kde byl dřív téměř neznámou rostlinou.

Číst více

Pinus jeffreyi Borovice Jeffreyova

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae

Borovice Jeffreyova má největší šišky ze všech těch druhů borovic, jaké jsou v pražských zahradách občas k vidění. (Borovice s ještě většími šiškami existují, např. rostou v Dendrologické zahradě v Průhonicích, ale jejich pěstování není běžně rozšířené.) Šišky borovice Jeffreyovy mohou být dlouhé až 20 cm a široké 11 cm.
Přirozeně roste v horách Kalifornie a okolí.

Číst více

Pinus nigra Borovice černá

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae

Borovice černá patří v Praze mezi nejčastěji pěstované jehličnany. U nás v ČR se pěstuje hlavně typ z vápencových oblastí z Rakouska, i když v poslední době jsou vidět v zahradách i jiné, málo obvyklé tvary borovice černé. Borovice černá je původní v rozsáhlé oblasti a vytváří řadu geograficky odlišných taxonů.
Poddruh borovice černá Salzmannova (Pinus nigra subsp. salzmannii) roste ve Španělsku i v Severní Africe.
Poddruh borovice černá korsická (Pinus nigra subsp. laricio) roste na nevápencových lokalitách v jižní Italii, na Korsice a v Sicílii.
Poddruh borovice černá Pallasova (Pinus nigra subsp. pallasiana) byl popsán z Krymu a roste taky na Kavkazu. V Turecku na jediném místě v přírodní rezervaci vytváří tento poddruh zvláštní varietu fastigiata s úzce kuželovitou korunou.

Číst více

Pinus ponderosa Borovice těžká (žlutá)

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae

Borovice těžká (žlutá) je přirozeně rozšířená v Severní Americe, od Mexika až do Kanady. Roste v nadmořských výškách až do 2100 metrů, hlavně v oblastech s malým množstvím dešťových srážek.
Je to druh značně variabilní, jehlice mohou být dlouhé 12 až 26 cm. Některé typy tedy mají nejdelší jehlice ze všech druhů borovic, jaké lze v české přírodě vidět.
Má poměrně veliké šišky, jsou víc než dvakrát delší a mohutnější než známé šišky borovice lesní.

Číst více

Pinus strobus Borovice vejmutovka

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae
sekce Quinquefoliae - pravé pětijihlačnaté borovice

Borovice vejmutovka je v Čechách nejčastěji pěstovaný americký druh borovice. Začala se u nás vysazovat pro rychlý růst do lesních porostů už koncem 18. století.Dnes začíná být borovice vejmutovka v některých oblastech invazní druh, který vytlačuje původní českou vegetaci.
Na zeměkouli existuje velký počet druhů borovic s pěti jehlicemi ve svazečku. Pokud se nyní sejdou vedle sebe v parku různé druhy pětijehličnatých borovic, ačkoliv pocházejí ze vzdálených kontinentů, překvapivě se spolu dokáží křížit.

Číst více

Pinus sylvestris (ve starší literatuře - Pinus silvestris) Borovice lesní

od Hanka

čeleď: Borovicovitě - Pinaceae

Borovice lesní na horním obrázku má obrysy zvýrazněné zimní jinovatkou.
Je to náš domácí druh borovice - a je ze všech druhů borovic nejkrásnější. Ona tedy roste nejenom u nás, ale je to borovice s nejrozsáhlejším areálem na světě, odborníci tento druh rozčleňují na řadu geografických ras.
U nás se dělí na dva základní typy:
1. Náhorní ekotyp vyšších poloh, roste v horských a podhorských lesích.
2. Chlumní ekotyp nízkých poloh, přirozeně roste na skalních výchozech, na chudých půdách a snadno se samovolně rozšiřuje na lidmi devastované plochy.

Číst více

Platycladus orientalis (Thuja orientalis) Zeravec východní (zerav východní)

od Hanka

čeleď: Cypřišovité - Cupressaceae

Zeravec východní je druh, který pochází ze severní Číny. Hodně se pěstuje v jižní Evropě, u nás není úplně odolný mrazu - proto jsou v Čechách k vidění jen mladší, menší stromky zeravce východního, starší stromy v minulosti zlikvidovala některá mrazivá zima (nebo mají starší stromy nehezký tvar, snad v důsledku mrazových poškození). Vzhledem k oteplování klimatu se ale může stát jeho pěstování v městských parcích a zahradách perspektivní. Na rozdíl od většiny ostatních jehličnanů totiž snáší sucho i mělké půdy.
Důležitým rozlišovacím znakem jsou větévky uspořádáné ve svislé rovině.

Číst více

Polypodium vulgare Osladič obecný

od Hanka

čeleď: Osladičovité - Polypodiaceae

Osladič obecný je vytrvalá kapradina, která má přezimující zelené listy. V Divoké Šárce je to hojný druh na vlhkých, severně orientovaných skalách. V zimě to bývá v Šárce jediná zelená rostlina, proto upoutává pozornost lidí. Osladič obecný tu roste na vlhkých, málo osvětlených místech.
Podobný druh je osladič přehlížený (Polypodium interjectum), který má menší nároky na vzdušnou vlhkost, a bývá s osladičem obecným často zaměňován, také se dokáže s osladičem obecným křížit.

Číst více

Populus nigra Topol černý

od Hanka

čeleď: Vrbovité - Salicaceae

Topol černý je naše původní dřevina. Je to mohutný strom, může být až 40 m vysoký. Pokud má štěstí, může se dožít věku až 200 roků. Má nejkvalitnější dřevo ze všech druhů topolů, jaké u nás rostou. Je to dvoudomá dřevina.
Je ale čím dál tím vzácnější se setkat s geneticky čistým topolem černým, který není zkřížený s některým z topolů z jiných kontinentů. A také není snadné snadné rozlišení původního typu od složitě vzniklých samovolných semenáčů. Dá se to jen odhadovat.

Číst více

Populus tremula Topol osika

od Hanka

čeleď: Vrbovité - Salicaceae

Topol osika je strom středních rozměrů. Její kořeny sahají do vzdálenosti až 30 m od kmene, a tvoří hodně kořenových výmladků. Proto v přírodě vídáme většinou skupinku osik vedle sebe. Z našich domácích druhů topolů má nejkvalitnější dřevo.
Je to dřevina velmi světlomilná. K přirozenému uchycení potřebuje holou plochu. Proto bývá na opuštěných pastvinách, na náspech komunikací, na lesních okrajích.
Osikové listí a kůra velmi chutná zvěři, mladé stromky bývají okusem dost poškozované.

Číst více

Populus x euroamericana (Populus nigra x Populus deltoides) Topol kanadský

od Hanka

čeleď: Vrbovité - Salicaceae

Topol kanadský je v současnosti v ČR nejčastěji pěstovaný typ topolu. Pěstuje se velké množství různých kultivarů, které vznikly zkřížením našeho domácího druhu topolu černého s jeho americkým příbuzným topolem bavlníkovým.
Tito kříženci rostou většinou rychleji než náš topol černý, mívají ale horší kvalitu dřeva. Topoly kanadské mají velmi rozdílnou dobu jarního rašení i podzimního opadu listů. Záleží na tom, zda rodičovský topol bavlníkový pocházel z populací z jižnějších nebo severnějších oblastí (vždy ze Severní Ameriky).

Číst více

Potentilla arenaria (incana) Mochna písečná

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae

Mochna písečná je v časném jaru ozdobou mnoha pražských skal a stepních svahů. Je to vytrvalá bylina polštářovitého růstu.
Snadno se kříží s jinými druhy mochen. Hybridi první generace sice bývají většinou sterilní, ale částečně vznikají plodné rostliny a ty dávají vznikat novým hybridogenním druhům.
Nektar a pyl sbírá v jejích květech hodně druhů hmyzu. Pískorypka mochnová je svou existencí dokonce na ní závislá, zásobuje svoje larvičky obvykle jen pylem a nektarem z mochny písečné a z mochny jarní.

Číst více

Potentilla argentea Mochna stříbrná

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae

Mochna stříbrná je v Praze velmi hojná vytrvalá bylina, zejména na suchých skalnatých svazích.
Jméno stříbrná dostala podle běloplstnaté spodní strany listů. Začíná kvést koncem května, jednotlivé kvítky pak nakvétají postupně až do srpna. Dokáže se křížit s několika dalšími druhy mochen. Hybridi bývají v první generaci téměř sterilní, ale ze vzácně vzniklých semen mohou následně vyrůstat plodné rostliny a vznikají nové hybridní druhy.

Číst více

Potentilla reptans Mochna plazivá

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae

Mochna plazivá roste často podél cest nebo na okrajích polí a lesů.
Má poléhavé, až 1 m dlouhé lodyhy, které na některých uzlinách zakořeňují.
Květy rostou jednotlivě, a rozkvétají postupně od května do září. Pro včely medonosné je to důležitá rostlina hlavně ve druhé polovině roku, kdy bývá většinou v přírodě nedostatek kvetoucích rostlin.

Číst více

Primula vulgaris Prvosenka bezlodyžná

od Hanka

čeleď: Prvosenkovité - Primulaceae

Prvosenka bezlodyžná pochází jižní a západní Evropy. U nás je často pěstovaná, a kolem zahrad snadno zplaňuje.
Květy mají trubkovitý kalich dlouhý až 15 mm, a květní koruna je ještě delší. Včely medonosné do hloubky těchto květů nedosáhnou, podobně si květů prvosenky bezlodyžné nevšímají ani některé druhy čmeláků. Pouze čmelák zahradní (Bombus hortorum), druh s nejdelším sosákem mezi našimi čmeláky, má květy prvosenky bezlodyžné jako oblíbenou rostlinu.
Překvapením pro mne byla drobná pískorypka dvoubarvá (Andrena bicolor), která na těchto květech úspěšně pracovala.

Číst více

Prunus armeniaca Meruňka obecná

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)

Meruňka pochází z území Číny, kde je jiný průběh počasí, zejména je jiný přechod ze zimy do jara. V původní vlasti meruněk jsou v zimě obvykle silnější mrazy než v u nás v Čechách, ale jakmile se jednou zjara oteplí, pak už teplo trvá bez přerušení. V Čechách je zjara počasí proměnlivé, střídá se teplo s následujícími vpády chladna. A ty extrémy ve vývoji jarního počasí u nás meruňkám velmi škodí. Proto se v Čechách meruňky pěstují jen v nejteplejších oblastech.

Číst více

Prunus avium (Cerasus avium) Třešeň (ptačí, obecná)

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae (mandloňovité - Amygdalaceae)

Třešně, pěstované i zplanělé, jsou typickým stromem Prahy a okolí. Jsou světlomilné, ve starých zanedbaných sadech ve stínu jiných stromů zasychají.
Třešně jsou dobře přizpůsobené proměnlivému českému počasí. Zjara nepospíchají s rozkvětem květů (jako třeba u nás nepůvodní mandloně, meruňky nebo některé slivoně), ale trochu čekají, až bude pravděpodobný příchod trvalejšího jarního počasí. Pro hmyz je v třešňových květech hodně nektaru. Včelstva blízko třešňových sadů dokážou nasbírat z třešňových květů tolik medu, že včelaři ho mohou hned zjara prodávat.

Číst více

Prunus cerasifera Slivoň třešňová (myrobalán)

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosacaceae (dříve Mandloňovité - Amygdalaceae)

Slivoň třešňová (myrobalán) zjara patří v mezi nejčasněji kvetoucí dřeviny. Je to velmi proměnlivý druh ve velikosti a zbarvení květů, plodů a listů. Květy mohou být bílé, růžové až červené. Často se používá jako podnož pro roubování jiných kultivarů rodu Prunus. Snadno zplaňuje. Má dlouhé postranní kořeny, ze kterých vyrůstají četné výmladky. Často roste jako velký keř, někdy je to i vysoký strom.


Číst více

Prunus dulcis (Amygdalus communis) Mandloň obecná

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)

Mandloň obecná je strom, který původně pochází z oblasti od Malé Asie po Afganistán. Odtud se její pěstování rozšířilo do Středozemí, a nakonec i do nejteplejších oblastí Čech.
V Praze je krásný mandloňový sad na svahu Petřína. Je zde vysazeno mnoho odlišných odrůd s různým tvarem květů a následně i s různou velikostí a kvalitou plodů. Mandloně pro dobrý růst potřebují takové počasí, kdy je konec zimy a předjaří bez velkých teplotních výkyvů. Dokážou totiž vykvétat zjara mimořádně brzy, jenže potom jejich květy často spálí mráz.

Číst více

Prunus mahaleb Mahalebka obecná

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)

Mahalebka obecná je strom, může být vysoká až 15 metrů, na extrémně suchých stanovištích ale bývá nízká, jen jako keř. Dokáže totiž růst i na skalnatých výslunných svazích. Některé bývalé suché pastviny v okolí Prahy přerůstá až invazivně a vytváří tam souvislý porost.
Kvete koncem dubna. Její květy jsou pro hmyz atraktivní. Jenže koncem dubna a začátkem května je rozkvetlé prakticky všechno, a včely nestíhají létat na všechny květy.
Někdy se používala jako podnož na roubování třešní. V současnosti ale zahradníci používají jiné vyšlechtěné podnože.

Číst více

Prunus padus Střemcha obecná

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)

Střemcha obecná je strom až 20 m vysoký. Je to u nás v ČR původní evropský druh.Vyžaduje dostatek vláhy a půdy bohaté na živiny.
V Praze je k vidění zejména kolem Rokytky.

Má velmi jedovatá semena (dužnina není jedovatá, je ale nechutná).
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus avium.

Číst více

Prunus serotina Střemcha pozdní

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)

Střemcha pozdní pochází ze Severní Ameriky. Ve své domovině je to strom, který může vyrůst až 30 m vysoko, a má velmi kvalitní dřevo. U nás bývala vysazovaná jako parková dřevina. Nyní se ale odtud šíří do okolní přírody, a to místy dost invazivně. Na území Prahy je takto rozrostlá např. ve východní části Klánovického lesa. Zjara rozkvétá trochu později než naše domácí střemcha obecná. Důležitým rozlišovacím znakem střemchy pozdní jsou rezavé chloupky kolem hlavní žilky na spodní straně listu.
Ve starší literatuře má latinské jméno Padus serotina.

Číst více

Prunus spinosa Trnka obecná

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae (dříve mandloňovité - Amygdalaceae)

Trnka obecná je hustě větvený keř s mnoha kolcovými trny. Je náročná na dostatek světla, proto dokáže růst jen na okrajích lesů, uvnitř porostů usychá. V teplých a suchých a kamenitých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších keřů. Rozmnožuje se nejenom semeny, ale do okolí se šíří kořenovými výmladky. Často vytváří neproniknutelné houštiny. Na plochách pražských přírodních rezervací a přírodních památek je potřeba rozrůstání trnek omezovat.

Číst více

Pseudolarix amabilis Pamodřín líbezný

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae

Pamodřín líbezný patří k nejkrásnějším jehličnanům v pražské Stromovce.
Z Evropy je známý z otisků z fosilních nálezů z období třetihor. Nyní je u nás považován za cizince, původem z východní Asie. V parcích se pěstuje vyjímečně. V pražské Stromovce ale několik exemplářů máme (dokonce tu úspěšně přežily povodeň).
Je to opadavý jehličnan, na podzim se krásně vybarvuje.
Má 2 typy jehličí.
Poznámka: V některých knihách se tento druh jmenuje pamodřín Kaemperův.

Číst více

Pseudolysimachion spicatum (Veronica spicata) Rozrazil klasnatý

od Hanka

čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae (dříve krtičníkovité - Scrophulariaceae)

Rozrazil klasnatý v Praze roste velmi vzácně, v Českém Středohoří je častější. Vyhovují mu suché stráně a skalnaté svahy.
Je to vytrvalá bylina. Na velmi suchých místech jen 10 cm vysoká, v lepších podmínkách může vyrůst až do výšky 50 cm. Kvete od června do září.

Číst více

Pseudotsuga menziesii (taxifolia) Douglaska tisolistá

od Hanka

čeleď: Borovicovité - Pinaceae

Douglaska tisolistá pochází ze Severní Ameriky. Zaujímá tam veliký areál, s různými přírodními podmínkami. Podle původu osiva se velmi liší odolnost k mrazu. Dožívá se vysokého věku a ve své vlasti vyrůstá do rekordních výšek. V ČR byla poprvé vysazena v roce 1842 v Chudenicích, a tento strom je stále naživu.
V pražských parcích je nejčastěji k vidění douglaska tisolistá sivá (Pseudotsuga menziesii var. glauca). Ta sice roste pomaleji, ale je velmi otužilá. Pochází ze Skalnatých hor, tam roste až do nadmořské výšky 3000 metrů.

Číst více

Pyracantha coccinea Hlohyně šarlatová

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae

Hlohyně šarlatová je trnitý keř. V parcích se pěstuje několik kultivarů. Některé kultivary vznikly zkřížením hlohyně šarlatové s čínskými druhy hlohyní (Pyracantha rogersiana a Pyracantha crenatoserrata).
Kvete na konci května a v červnu. V této době už je většina stromů a keřů z čeledi růžovitých odkvetlá, a proto na hlohyni létá mnoho druhů hmyzích opylovatelů.
Je okrasná zejména díky svým nápadně barevným plodům. Ty jsou ale často napadané strupovitostí (Spilocaea pyracanthae). Kultivary se žlutými plody jsou vůči této strupovitosti odolnější. (Obrázek nahoře)

Číst více

Pyrethrum corymbosum Řimbaba chocholičnatá

od Hanka

čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae

Řimbaba chocholičnatá je krásná, vytrvalá bylina. Na území Prahy 6 se s ní lze setkat na stráních na více místech, ale jen tam, kam veřejnost obvykle nevidí. Jinak jí jako krásnou bylinu lidi poškozují.
Roste na křovinatých stráních, i na skalách na vysýchavých půdách. Vyžaduje ale dostatek živin v zemi. Skály v Praze 6 a okolní zem jsou obvykle na živiny chudé, ale řimbaba chocholičnatá tu pravidelně roste v sousedství takových keřů, ve kterých rády odpočívají bachyně se svým pruhovaným potomstvem (divočáci tak místo dobře pohnojí).

Číst více

Pyrus communis Hrušeň obecná

od Hanka

čeleď: Růžovité - Rosaceae (Jabloňovité - Malaceae)

Hrušeň obecná je běžně pěstovaná v zahradách. Hrušně pěstované i zplanělé patří k obrazu české krajiny. Bývají podél polních cest, na mezích, v zahradách a kolem nich.
Některé hrušně jsou krásné veliké stromy, prý se mohou dožít až 200 roků věku.
Původ hrušní není přesně známý. Hlavní vývojová etapa se pravděpodobně udála v jihozápadní Asii, v důsledku křížení jiných druhů hrušní a také pupenovými mutacemi, které lidi rozšiřovali roubováním na plané podnože.

Číst více