Atlas Seznam
Pačmelák cizopasný Bombus rupestris
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pačmelák cizopasný (Bombus rupestris) se vzhledově velmi podobá svému nejčastějšímu hostiteli druhu čmelák skalní. Liší se tmavšími křídly a krátkou hlavou.
Je to hnízdní parazit nejen u druhu čmelák skalní, ale může obsadit i hnízdečka čmeláka rolního a lesního.
Na horním obrázku je sameček. Samečkové mají po vylíhnutí na hrudi šedavý (žlutošedavý) límec, podobně i lesklé světlé proužky na zadečku. Během několika dnů se jim ale tyto světlé chloupky obvykle olámou, a pak už jsou celí černí, s červeným koncem zadečku.
Je to nápadně velký druh.
Pačmelák český Bombus bohemicus
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pačmelák český (Bombus bohemicus) je hnízdní parazit u druhu čmelák hájový (Bombus lucorum). Je to hojný druh v chladnějších polohách. (V Praze je takovou chladnější lokalitou např. severní stráň nad Šáreckým potokem.)
Má tmavší křídla než jeho hostitelský druh.
Na fotografiích je samička.
Pačmelák lesní Bombus sylvestris
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pačmelák lesní (Bombus sylvestris) je hnízdní parazit u druhu čmelák luční, možná i u čmeláka horského. Je hojnější ve vyšších a středních polohách, ve vlhkých údolích. Protože ale jeho hostitelský druh čmelák luční se v posledních letech stává hojným i v Praze, dá se očekávat, že zde bude brzy hojný i jeho parazit.
Na horní fotografii je sameček.
Pačmelák panenský Bombus vestalis
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pačmelák panenský (Bombus vestalis) je hnízdní parazit u druhu čmelák zemní. Matka pačmeláků po přezimování neumí sama založit svoje hnízdečko. Musí proniknout do hnízda svého hostitelského druhu, a to až v době, kdy je v hnízdečku dostatek dělnic. Pačmeláci svoje dělnice nemají. K proniknutí do hnízdečka hostitelského druhu pomáhá pačmeláčici podobný pach, ostatně jsou to blízcí příbuzní.
Na horním obrázku je samička po přezimování. Pro pačmeláky je charakteristická krátká hlava.
Pakutilka skvrnitá Nysson maculosus
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Pakutilka skvrnitá (Nysson maculosus) je dlouhá jen 5 až 7,5 mm. Dospělci létají v přírodě od června do září. Je to hnízdní parazit u několika druhů vosilek, které jako zásoby pro svoje larvy loví nymfy a dospělce drobných křísů. Samička pakutilky aktivně proniká do hnízdeček hostitelských druhů a tam vyklade svoje drobné vajíčko pod křídla ochromeného kříska. Vývoj zárodku parazita probíhá rychleji než vývoj hostitele. Vylíhlá larva pakutilky pak zničí hostitelské vajíčko a dál její vývoj pokračuje na zásobách ochromené kořisti (křísků).
Paličatka rozchodníková Corynnis crassicornis
od Hanka
čeleď: Paličatkovití - Cimbicidae
Paličatka rozchodníková (Corynnis crassicornis) je poměrně vzácný druh. Svým vývojem je vázaná na rostlinu rozchodník bílý (případně i rozchodník ostrý), na něm se vyvíjejí její larvy. Potřebuje suchá a teplá stanoviště.
Dospělci si doplňují energii sáním květního nektaru. Dospělci rádi navštěvují květy pryskyřníků, zejména pryskyřníku hliznatého, který také obvykle roste na suchých místech.
Foto nad skalami v Přírodní památce Baba 11. 5. 2017.
Paličatka zimolezová (kovová) Abia aenea
od Hanka
čeleď: Paličatkovití - Cimbicidae
Paličatka kovová (Abia aenea) je dlouhá 10 ž 12 mm. Dospělci létají v přírodě v dubnu a v květnu. Samičky paličatek kladou vajíčka jednotlivě do komůrek v naříznuté listové čepeli. Larvy (housenice) jsou vázané svým vývojem na zimolezy a pámelník bílý. Larvy se vyvíjejí na rostlinách v květnu a v červnu. Potom si vytvářejí v zemi pevný kokon a přezimují jako předkukly.
Je to v přírodě nehojný druh, v pražských parcích je častější. Obvykle se lze setkávat jen se samičkami, samci jsou vzácní.
Pelonoska hluchavková Anthophora plumipes
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) je druh tvarem těla velmi podobný malým čmelákům. Na rozdíl od čmeláků ale nemá dělnice, všechnu péči o potomstvo zvládá samotná samička.
Na zdejší horní fotografii je sameček. Ti se totiž líhnou už počátkem března, až o tři týdny dřív než samičky. Patří k prvním druhům hmyzu, které lze vidět při jarním oteplení.
Pelonoska jarní Anthophora aestivalis
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska jarní (Anthophora aestivalis) je dlouhá 13 až 15 mm. Dospělci mají letovou periodu od dubna do konce června.
Sbírá pro svoje larvičky nektar a pyl s mnoha druhů rostlin, ale upřednostňuje různé bobovité.
Hnízda si ráda buduje v hlinitých stěnách, ve starých zdech, někdy i na rovném podkladu, který je krytý proti dešti.
Fotografovala jsem jí v červnu na vikvi huňaté. V této době už má dost sešedivělou barvu, mladí, čerstvě vylíhlí jedinci mají chloupky žlutohnědé.
Phymatocera aterrima - piluška kokoříková Phymatocera aterrima
od Hanka
čeleď: Pilatkovití - Tenthredinidae, podčeleď Blennocampinae - pilušky
Piluška kokoříková (Phymatocera aterrima) bývá k vidění nejčastěji na rostlinách kosatců a kokoříků. Dospělci se líhnou v dubnu, a létají až do června. Samička klade vajíčka do pletiva rostlin. V přírodě je nejoblíbenější živnou rostlinou jejích housenic kokořík mnohokvětý. Dokáže se ale vyvíjet i na dalších druzích kokoříků, i na několika jiných rostlinách.
Pilatěnka obecná Arge ustulata
od Hanka
čeleď: Pilatěnkovití - Argidae
Pilatěnka obecná (Arge ustulata) je dlouhá 7 až 10 mm. Vytváří behěm roku 2 generace. Proto se lze v přírodě setkávat s dospělci od května až do konce srpna. Živnou rostlinou jejich housenic jsou často vrby, ale také břízy nebo hlohy. V ČR je to rozšířený a hojný druh, žije v nížinách i na horách.
Dospělci se živí pylem a nektarem. Mají krátké ústní orgány, proto vyhledávají květy se snadno dostupným nektarem, také okusují chloupky na mladých listech (např. na vrbě ušaté).
Pilatěnka ostružinová Arge cyanocrocea
od Hanka
čeleď: Pilatěnkovití - Argidae
Pilatěnka Arge cyanocrocea je dlouhá jen 7 až 8 mm. S dospělci se lze setkávat od května do července. Dospělci se živí především na květech miříkovitých rostlin. Jejich larvy (housenice) mají jako potravu různé druhy ostružiníků.
Foto 24. 5. 2018 na květech kerblíku lesního, v Praze v Dejvicích.
Pilatkovití Tenthredinidae
od Hanka
Popis čeledi Pilatkovití - Tenthredinidae
Pilatkovití jsou druhově nejpočetnější čeleď širopasích. Housenice většiny druhů žijí volně na různých druzích rostlin, méně druhů minuje uvnitř rostlinných tkání. V ČR bylo dosud zjištěno více než 500 druhů z čeledi pilatkovitých. Čeleď pilatkovití se dělí do sedmi podčeledí, v ČR žijí zástupci šesti podčeledí. Jsou to
Tenthredininae - pilatky
Selandriinae - pilanky
Allantinae - pilenky
Blennocampinae - pilušky
Heterarthrinae - pilatičky
Nematinae - pilařky
Pilorožka kyprejová Melitta nigricans
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Pilorožka kyprejová létá v červenci a v srpnu na porostech kyprejů, v Čechách roste v přírodě jen druh kyprej vrbice.
Pilorožka kyprejová (Melitta nigricans) je vázaná na kypreje, pro svoje larvičky připravuje zásoby potravy pouze z pylu a nektaru kyprejů. I dospělci sají pro svojí výživu prakticky pouze na kyprejích.
Kypreje jsou mimořádně dobré včelařské rostliny. Bývá na nich i mnoho dalších druhů hmyzu, zejména čmeláků a včel medonosných.
Pilorožka vojtěšková Melitta leporina
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Pilorožka vojtěšková (Melitta leporina) je drobná samotářská včelka, dlouhá 11 až 13 mm. V přírodě se s ní lze setkat od června do září.
JE VÝZNAMNOU OPYLOVATELKOU VOJTĚŠKY. Vojtěška, botanicky správně napsáno tolice vojtěška, je pro tuhle včelku nenahraditelná, i když dokáže sbírat pyl a nektar i na jiných bobovitých rostlinách.
Vojtěšku dokáže opylovat několik druhů včeliček, trochu i včela medonosná. Ovšem výroba vojtěškového osiva do značné míry závisí na přítomnosti samotářských druhů včel u semenářských porostů, jednou z nich je také pilorožka vojtěšková.
Pilorožka zvonková Melitta haemorrhoidalis
od Hanka
čeleď: Pilorožkovití - Melittidae
Pilorožka zvonková je dlouhá 11 až 13 mm. V ČR žije téměř všude, vyskytuje se od nížin až do hor, ale nikde není hojná. Charakteristické jsou pro ní červenohnědé třásně na konci zadečku. Dospělci létají v přírodě od července do září.
Je vázaná na výskyt zvonků v přírodě, pro svoje larvičky sbírá jako zásobu potravy nektar a pyl pouze z květů zvonků.
Pilovrtka topolová Xiphydria prolongata
od Hanka
čeleď: Pilovrtkovití - Xiphydriidae
Pilovrtka topolová (Xiphydria prolongata) má štíhlé válcovité tělo, může být dlouhá 8 až 18 mm. U nás je to hojný druh především v lužních lesích. Její larvy se vyvíjejí ve dřevě oslabených nebo usychajících listnatých stromů. Nejčastěji se vyskytuje na jednotlivě stojících vrbách, napadá také topol osiku, příležitostně olše a břízy. S dospělci se lze setkávat od června do srpna.
Samotné dřevo je ale obtížně stravitelné, proto si larvy pilovrtek pomáhají symbiózou s dřevnatkovými houbami. Způsobují poškozování jádrového dřeva.
Pískohrabka ostruhatá Panurgus calcaratus
od RadimzBeskyd
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískohrabka ostruhatá (Panurgus calcaratus) dosahuje velikosti 7-9 mm. V přírodě se vyskytuje od poloviny června až do října. Hnízdí v různě velkých skupinách, hnízda jsou komunální s 2-10 samicemi, které sdílejí společný vchod, pečují ale jen o vlastní plodové komůrky. Pískohrabky sbírají nektar a pyl pouze na hvězdnicovitých rostlinách.
V ČR je to místy velmi hojný druh, občas se objevuji i ve vyšších polohách (až 1000 m n. m.). Hnízdím parazitem je Nomada fuscicornis.
Pískolib malý Bembecinus tridens
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Pískolib malý (Bembecinus tridens) je dlouhý jen 7 až 11 mm. Dospělci létají v přírodě od června do srpna. Žije na písčitých lokalitách, zejména na náplavových písčinách kolem řek.
Hnízdečka vyhrabává v zemi, vajíčko klade do prázdné plodové komůrky na sloupek ze směsi písku a slin. Po opuštění hnízda se vchod samovolně zasypává jemným pískem, samička se při návratu do hnízda obratně prohrabe. Svůj plod zásobuje potravou z nalovených malých křísků a pěnodějek. Zásobování je postupné, podle potřeb larev.
Pískorypka Andrena denticulata
od RadimzBeskyd
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka (Andrena denticulata) je velikosti 8–11 mm, žije na loukách, okrajích lesů, ve světlých lesích a na lesostepích, preferuje květnaté louky a úhory. Vyskytuje se od června do září, častěji v chladnějších polohách, v teplých oblastech jen na písčitém podkladu. V ČR od nížin až na hřebeny hor, jen místy hojněji. Navštěvuje rostliny s menšími květními úbory jako zlatobýl, starček, vratič, prasetník, ale i řebříček, chrpy nebo pcháče.
Pískorypka časná Andrena praecox
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka časná (Andrena praecox) je drobný druh pískorypky, je dlouhá jen 7 až 11 mm. Je věrná svému jménu, zjara se probouzí ze zimního spánku hned při prvním oteplení, objevuje se o pár dnů dřív než jiné druhy pískorypek.
Jako všechny pískorypky i ona se musí před vylétnutím nejdřív zahřát na sluníčku, samy nejsou schopné produkovat teplo. Proto při zatažené obloze neopouštějí hnízdo.
Pro svoje larvičky sbírá jako potravu nektar a pyl pouze z vrb.
Pískorypka čekanková Andrena polita
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka čekanková (Andrena polita) je dlouhá 9 až 13 mm. Miluje květy čekanky, ale létá i na žlutokvěté hvězdnicovité rostliny. Bývá na stepních stanovištích od května do září. Hnízdečko pro larvy si vyhrabává v písčité i hlinité půdě.
V ČR jen v nejteplejších oblastech. Na květech čekanek sbírá mnoho bílého pylu.
Pískorypka černolesklá Andrena nigroaenea
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka černolesklá (Andrena nigroaenea) je dlouhá 12 až 15 mm, je to velký druh pískorypky. Při zběžném pohledu se na květech snadno zamění s dělnicí včely medonosné.
Dospělci létají v přírodě už od března. Je to hojný druh, sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, významně se podílí na opylování ovocných dřevin. Neoplozené samičky zjara produkují voňavé feromony, které k nim lákají samečky.
Samičky mají hruď a pylové sběrací kartáče na zadních nohách červenohnědě ochlupené. Zadeček bývá řídce ochlupený, a během života chloupky na zadečku olysávají.
Pískorypka dvoubarvá Andrena bicolor
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka dvoubarvá (Andrena bicolor) patří k našim nejhojnějším druhům pískorypek. V časném jaru patří k nejdříve se probouzejícím pískorypkám, vyletuje hned při prvním oteplení. Musí pospíchat, jako jedna z mála druhů pískorypek totiž stihne mít 2 generace do roka.
Na obrázku je na květu slivoně, která rozkvétá už koncem března.
Pískorypka huňatá Andrena clarkella
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka huňatá (Andrena clarkella) je dlouhá 9 až 15 mm. Zjara se objevuje hned na začátku teplejšího počasí kolem poloviny března, jako jedna z prvních pískorypek, jaké můžeme v přírodě vidět létat. Pro výživu svých larviček sbírá zásoby nektaru a pylu na časně zjara kvetoucích vrbách.
Pískorypka huňatá je vzácnější druh. Ke svému přežití potřebuje, aby na její lokalitě kvetly nejen vrby jívy, ale v jejich sousedství také další druhy časně kvetoucích vrb, zejména různé klony vrby košíkářské nebo vrba nachová. Důležité je, aby termíny kvetení různých vrb na lokalitě na sebe navazovaly, aby pískorypkám nevznikala hladová období.
Pískorypka chrastavcová Andrena hattorfiana
od RadimzBeskyd
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka chrastavcová (Andrena hattorfiana) je větší druh, 13-16 mm. Samička má první dva zadečkové články částečně červené, s černou skvrnou po straně. Sameček je většinou bez červené kresby (i samička může být někdy celá hnědá, v různých částech Evropy jsou tyto dvě barevné formy různě rozšířené). Letové období je od konce května až do srpna a vyskytuje se na různých vlhčích i sušších biotopech. Hnízdí na různých podkladech. Potravu hledá na chrastavcích, především na chrastavci rolním. Hnízdním parazitem je nomáda ozbrojená (Nomada armata). V ČR žije v teplých oblastech, téměř na všech loukách s bohatým výskytem živné rostliny.
Pískorypka jestřábníková Andrena fulvago
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka jestřábníková (Andrena fulvago) je drobný druh, je dlouhá jen 9 až 11 mm. Na území ČR je to hojná, žije v nížinách i na horách. Dospělci v přírodě létají od poloviny května do poloviny července.
Nektar a pyl sbírá pouze ze žlutých úborů hvězdnicovitých rostlin. Upřednostňuje květy jestřábníků, prasetníku, máchelky a škardy.
Pískorypka jetelová Andrena wilkella
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka jetelová (Andrena wilkella) je dlouhá kolem 10 mm. Letové období dospělců je od dubna do července. V ČR je to hojný druh, lze se s ní setkat od nížin až do hor. V Praze se s ní lze často setkat na plochách na krátko sečených trávníků, i podél silnic.
Sbírá nektar a pyl pouze na bobovitých rostlinách.
Pískorypka křivonohá Andrena curvungula
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka křivonohá Andrena curvungula je podle literárních údajů svým vývojem vázaná na zvonky. Ve skutečnosti lze ale samečky a samičky v přírodě vidět i na řadě jiných rostlin. Zejména na jaře po probuzení ze zimního spánku vyhledává jiné, zejména modře kvetoucí rostliny. Je to dáno tím, že se pískorypka křivonohá probouzí už v termínu, kdy ještě zvonky nekvetou.
S dospělci se lze setkat od května do července. Dospělci se dokážou živit na několika druzích rostlin, ale pro svoje larvičky vytvářejí zásoby potravy pouze z nektaru a pylu různých druhů zvonků.
Na horní fotografii má sběráčky na zadních nohách bílé od pylu zvonků. Čerstvě vylíhlá pískorypka křivonohá má ale sběráčky světle rezavé, jako je vidět na dalších obrázcích.
Pískorypka lesklá Andrena nitida
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka lesklá (Andrena nitida) je dlouhá 11 až 14 mm. V přírodě se dospělci objevují od konce března. V té době je proměnlivé počasí. Proto má tahle pískorypka hustě ochlupenou hruď, která je nejcitlivější na prochlazení. Naopak zadeček je lesklý. Černý holý zadeček přijímá víc sluneční energie, to za chladných dnů zvyšuje tělesnou teplotu. Naopak za horkých dnů zadeček teplo snadno vyzařuje a zabraňuje přehřívání těla.
Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Ve velké oblibě má květy javorů. Je to hojný druh, ale vysoko v rozkvetlých korunách javorů je těžko vidět.
Pískorypka malá Andrena minutula
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka malá (Andrena minutula) je drobný druh, je dlouhá jen 5 až 7 mm. Patří do skupiny více než dvaceti velmi malých druhů pískorypek, které si jsou navzájem podobné. Druhy se dají rozlišit pod mikroskopem, podle kopulačního ústrojí samců.
Pískorypka malá má černé tělo, málo ochlupené, a nevýrazné pásky na zadečku. Má 2 generace do roka. První se ukazuje už koncem března, a samičky přežívají až do května. Druhá generace má letovou periodu od konce června do srpna. Letní generace vyhledává přednostně miříkovité rostliny. V ČR je to od nížin až do hor velmi hojný druh.
Pískorypka modrolesklá Andrena agilissima
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka modrolesklá (Andrena agilissima) je velká 13 až 15 mm, nápadná tmavou barvou, s bílými chloupky, a na slunci i modrým leskem na tmavých křídlech.
V Praze jí lze potkat spíš vzácně, od dubna do července, zejména na suchých výslunných stráních. Dospělci se zjara po vylíhnutí krmí na květech mnoha druhů rostlin, ale pro svoje larvičky připravuje pylonektarové těsto pouze z květů brukvovitých rostlin.
Pískorypka mochnová Andrena potentillae
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka mochnová (Andrena potentillae)je vzhledem velmi podobná pískorypce pyskaté. Liší se jen trochu světlejšími tykadly (pískorypka pyskatá má tykadla černá). Ale hlavně se tyto podobné druhy liší svojí povahou.
Pískorypka mochnová navštěvuje pouze květy mochny. Její larvičky se dokážou vyvíjet jen na zásobách z pylu a nektaru mochen. Tady je na fotografiích na mochně písečné, bývá i na mochně jarní.
Vyskytuje se pouze na stepních lokalitách.
Pískorypka obecná (žlutonohá) Andrena flavipes
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka obecná (Andrena flavipes) je dlouhá 9 až 13 mm. Na teplých místech je to velmi hojný druh. Má 2 generace do roka. Jedinci jarní generace bývají trochu větší než samečkové a samičky z letní generace. Krátce po vylíhnutí mají hlavu a hruď se světle žlutohnědými chloupky, starší jedinci mají chloupky olámané a vypadají dost černí.
První generace se objevuje už na konci března, často je na květech ovocných stromů. Druhá generace má letovou periodu od června do září.
Hnízdečka si vyhrabává v zemi, v houbce 16 až 23 cm pod povrchem.
Pískorypka ovocná Andrena helvola
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka ovocná (Andrena helvola) je dlouhá 7 až 12 mm, jedná se tedy o drobnější druh. Vzhledově je samička pískorypky ovocné nerozlišitelná od pískorypky časné. Tyto dva druhy se ale liší způsobem života, pískorypka ovocná sbírá nektar a pyl pro svoje larvičky přednostně z květů ovocných stromů.
Zjara se objevuje už v březnu.
Pískorypka páskovaná Andrena gravida
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka páskovaná (Andrena gravida) je dlouhá 10 až 14 mm. V Praze velmi hojná na výslunných biotopech. Živí se na květech mnoha druhů rostlin. Je to druh časného jara.
Na horním obrázku je samička na květech řeřišničníku písečného (foto 9. 4. 2017).
Pískorypka popelavá Andrena cineraria
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka popelavá (Andrena cineraria) je v Praze velmi hojná. Samičky jsou co do velikosti srovnatelné s dělnicemi včely medonosné. Samičky jsou výrazně větší a nápadnější než jejich samečkové. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, významně se podílí na opylování ovocných stromů.
Na horním obrázku je samička.
Pískorypka posedová Andrena florea
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka posedová (Andrena florea) je veliká jako menší dělnice včel medonosných, podobá se jí i tvarem těla. Na rozdíl od obyčejných včel má pískorypka posedová první dva články zadečku s červenou kresbou. Pro svoje larvičky sbírá nektar a pyl pouze v květech posedu bílého, případně v květech posedu dvoudomého. Dospělci létají v přírodě od května do konce srpna.
Pískorypka potulná Andrena vaga
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka potulná (Andrena vaga) je to poměrně velký druh pískorypky, je dlouhá 11 až 15 mm a i na šířku je docela mohutná. Zjara se probouzí velmi brzy, vyletuje hned jak sejde sníh, třeba už na konci února. Hnízdečka si buduje výhradně v písku, často v náplavech velkých řek. Hnízdečka bývají hluboká 20 až 60 cm, jsou v nich jedna až pět plodových komůrek.
Larvy se vyvíjejí na zásobách pouze z pylu a nektaru z vrb, často z vrby jívy.
Pískorypka přelétavá Andrena florivaga
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka přelétavá (Andrena florivaga) je menší druh pískorypky, je dlouhá 9 až 11 mm, samečci bývají i menší. V ČR žije vzácně na nezarostlých stepních lokalitách. Obvykle se s ní lze setkávat na horních hranách skalních stepí, které sousedí s lučními porosty. Samičky si budují hnízdečka v hlubších sprašových půdách. Sbírají nektar a pyl na mnoha druzích rostlin. Nejoblíbenější jsou pampelišky a také další rostliny se žlutými květy jako jsou mochny nebo pryskyřníky.
Na zdejších fotografiích je sameček. Samečkové mají bílý čelní štítek.
Pískorypka pyskatá Andrena labiata
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka pyskatá (Andrena labiata) je drobný druh pískorypky, je dlouhá jenom 7 až 10 mm. Je nápadná částečně červeným zadečkem.
Podobných druhů je víc, ale druh pískorypka pyskatá je v Praze nejhojnější.
Létá od dubna až do července. Má ráda výslunné stráně.
Sbírá nektar a pyl na mnoha druzích rostlin.
Pískorypka ryšavá - meruzalková Andrena fulva
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka ryšavá - meruzalková (Andrena fulva) je časně jarní druh, v přírodě je k vidění už od konce března. Však je taky vybavená do chladného počasí. Má snad ze všech druhů pískorypek nejkrásnější a nejhustší kožíšek.
Naletuje na různé jarní květy. Má ráda javor mléč, ale nejvíc ze všeho miluje angrešty. Právě na angreštu se podařilo jí fotografovat.
Pískorypka úhledná Andrena haemorrhoa
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka úhledná (Andrena haemorrhoa) je dlouhá 9 až 11 mm. Je to hojný druh na mnoha typech stanovišť od nížin až do hor. Dospělci létají zjara od března do června.
Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin, ale dává přednost květům různých dřevin.
Podobně jako všechny pískorypky musí nejprve vylézt na sluníčko a zahřát se, teprve potom je schopná létat. Při zamračené obloze a chladnu zůstává schovaná a na květy nelétá.
Pískorypka zahradní Andrena dorsata
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka zahradní (Andrena dorsata) bývá dlouhá 10 mm nebo i trochu méně. Krátce po vylíhnutí má hezky hnědočerveně zbarvené chloupky na hrudi, postupně ale během života šediví. Sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin. Má 2 generace do roka. První generace létá od začátku dubna do května, druhá od června do srpna.
Foto 1. 4. 2019 Praha Lysolaje, na květu mochny písečné.
Ploskočelka čtyřpásá Halictus quadricinctus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka čtyřpásá (Halictus quadricinctus) je dlouhá 13 až 16 mm, je tedy jen nepatrně drobnější než dělnice včel medonosných. Je to vždy samotářský druh. Přezimuje oplodněná samička, ta začíná v dubnu budovat svoje hnízdečko. V zemi si vybuduje rozsáhlou dutinu a uvnitř vystaví hlinitou plástev, kterou zpevňuje svými slinami. V plástvi bývá vedle sebe 10 až 15 plodových komůrek. Plástev je v dutině upevněná na sloupkovitých vzpěrách, okolní vzduch chrání plástev před nadměrnou vlhkostí. Mladá generace se líhne postupně od června do září, stará matka v hnízdečku se vylétnutí potomstva obvykle dožívá.
Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
Přednostně vyhledává teplá místa a sprašové biotopy.
Ploskočelka chrastavcová Halictus scabiosae
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka chrastavcová (Halictus scabiosae) je dlouhá 12 až 15 mm, je podobná menším dělnicím včely medonosné, ale je světlejší. Ještě před pár roky žil tento druh pouze v jižní Evropě a nejblíže k nám na Slovensku. V posledních letech je hojným druhem i v Čechách.
Ačkoliv se ploskočelky zařazují mezi samotářské včely, ploskočelka chrastavcová dokáže žít nejen jako samotářka, ale také ve společenství. Při jarním zakládání hnízda si může pomáhat více samic. Podle klimatických podmínek mohou vyprodukovat i několik generací dělnic, samečkové a samičky nové generace se objevují v přírodě koncem léta a začátkem podzimu. Přezimuje pouze oplozená samička.
Ploskočelka načervenalá Lasioglossum calceatum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka načervenalá (Lasioglossum calceatum) je dlouhá 8 až 10 mm. Na horním obrázku je sameček na květu pcháče rolního. Samečkové mají někdy zadeček s červenými znaky, a takoví se podle toho dají rozlišit od jiných podobných druhů. Z rodu Lasioglossum totiž žije v ČR 68 druhů, které si jsou navzájem podobné, a jejich rozlišování je obtížné.
Přezimují oplozené samičky. Jsou dlouhé 8 až 10 mm. Ze zimního spánku se probouzejí koncem března.
Ploskočelka obecná Halictus tumulorum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka obecná (Halictus tumulorum) je v Praze velmi hojný druh, ale pro svojí drobnost uniká pozornosti. Je dlouhá jen 6 až 7 mm. Hnízdečka si budují v zemi. Samičky se objevují zjara už na začátku dubna. Pro svoje larvičky sbírají nektar a pyl z mnoha druhů rostlin.
Část samiček žije soliterně, to znamená, že všechno pro zdárný vývoj další pohlavní generace zajišťuje samotná samička. Část samiček je primitivně eusociální. Nejdřív vychovají čtyři nebo pět dělnic, které pak matce pomáhají s prací na založení komůrek pro vývoj budoucí pohlavní generace.
Ploskočelka páskovaná Halictus simplex
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka páskovaná (Halictus simplex) je v teplých oblastech velmi hojný druh. Vzhledem ke své drobné velikosti (9 až 11 mm) často uniká pozornosti.
Je to samotářský druh včely.
Na horním obrázku je sameček v květu škardy dvouleté. Samečkové se líhnou od června do září, po spáření hynou. Samičky přezimují a zjara zakládají v zemi hnízdečka pro svoje larvy.
Plodové komůrky zásobuje pylem a nektarem z mnoha druhů rostlin.
Ploskočelka pospolná Lasioglossum marginatum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka pospolná (Lasioglossum marginatum) je druh, který se hojně vyskytuje ve Středomoří. V Čechách byla donedávna neznámá, v posledních dvou letech se objevuje i tady. Je dlouhá jen 7 až 8,5 mm. Její přítomnost na květech snadno uniká pozornosti, protože se podobá jiným druhům ploskočelek, co jsou u nás časté. Velmi nápadné jsou ale vstupy do jejich hnízdeček. U vstupů do podzemního hnízdečka si ploskočelky pospolné budují poměrně pevné hliněné "komínky".
Ploskočelka prosvítavá Lasioglossum pauxillum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka prosvítavá (Lasioglossum pauxilum) je dlouhá jen 5 až 7 mm. V teplých oblastech ČR je to jeden z nejhojnějších druhů rodu. Je to nenápadná, ale všudypřítomná včelička. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
Přezimují oplozené samičky. Ty se probouzejí ze zimního spánku koncem dubna. Pak si vybudují v zemi hnízdečko, a samička naklade do komůrek vajíčka. Z těch se vylíhnou dělnice, které následně matce pomáhají s výchovou další generace. Mladé samičky a samečky je možno v přírodě vidět od července do října.
Ploskočelka sametová Lasioglossum malachurum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka sametová (Lasioglossum malachurum) je drobný druh, štíhlý a dlouhý jen 7 až 10 mm.
Je to druh sociální, během vegetační sezony má vždy dělnice, ty jsou vždy menší než jejich matka. Ve střední Evropě mívá dvě, někdy tři generace dělnic. Na severu jen jednu generaci dělnic (v krátkém létě by víc nestihly).
Hnízdí v zemi, často na ušlapaných pěšinách, často ve velkých agregacích stovek až tisíce hnízd blízko sebe.
Ploskočelka skvrnkatá Lasioglossum interruptum
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka skvrnkatá (Lasioglossum interruptum) je dlouhá 5 až 7 mm. Má výrazné plsťové skvrny na bázi 2. a 3. článku zadečku. V Čechách se vyskytuje jen na teplých výslunných svazích. Je to mediteránní druh, žije hlavně v jižní Evropě a v severní Africe. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.
U nás žijí jako včely samotářky, časté je ale také společné zakládání hnízda více samičkami.
Samičky a někteří samečkové tohoto druhu jsou tmaví, část samečků je na začátku zadečku červená.
Ploskočelka šestipásá Halictus sexcinctus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka šestipásá (Halictus sexcinctus) je dlouhá 12 až 15 mm, je tedy jen nepatrně menší než dělnice včely medonosné.
Na horní fotografii je samička, která se zjara po přezimování krmí na květech mateřídoušky.
Obě pohlaví se líhnou koncem léta nebo na podzim, samečci po spáření hynou, oplozené samičky přezimují.
Tento druh je zajímavý tím, že má různé typy sociálních organizací. Může být samotářský, to znamená, že matka sama vychová další generaci samiček a samečků, ale může být i tzv. eusociální, že matka nejprve vychová generaci dělnic, a pak terve dělnice pomáhají matce vychovat mladou pohlavní generaci.
Ploskočelka velkohlavá Lasioglossum laticeps
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka velkohlavá (Lasioglossum laticeps) je dlouhá jen 6 až 8 mm a velmi štíhlá, patří tedy ke včeličkám, které pro jejich drobné rozměry ani nevnímáme. Přitom vykonávají mnoho opylovacích prací, zejména proto, že se v Praze jedná o velmi hojný druh.
Mladé samičky se páří se samečky během léta a podzimu, a brzy poté, již na podzim, si začnou zakládat vlastní hnízdečko (obvykle v zemi), kde přezimují. Velmi časně na jaře začnou vyletovat a zásobovat svoje plodové komůrky pylem.
Ploskočelka zlatolesklá Halictus subaurus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka zlatolesklá (Halictus subaurus) je v Praze častá. Pro svojí drobnou velikost ale často uniká pozornosti. Samičky bývají dlouhé 7 až 8 mm.
Je to tzv. primitivně eusociální druh.
Samičky se probouzejí ze zimního spánku koncem března. Zakládají hnízdečka v zemi, dávají přednost kolmým hlinitým stěnám. Budují až 15 cm hlubokou hlavní chodbu s plodovými komůrkami na konci.
Samička nosí do plodových komůrek jako potravu pro larvy pyl a nektar z mnoha druhů rostlin.
Ploskočelka žlutonohá Lasioglossum xanthopus
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka žlutonohá (Lasioglossum xanthopus) je dlouhá 11 až 14 mm. Patří k našim největším ploskočelkám. Je to samotářský druh. Hnízdečka pro komůrky se svými larvičkami si vyhrabává na teplých místech, nejraději na plochách, které nejsou porostlé vegetací. Pro svoje larvičky tvoří zásoby potravy z nektaru a pylu z mnoha druhů rostlin, nejoblíbenější je šalvěj luční.
Samečkové létají v přírodě na podzim, od září do listopadu, někteří samečkové přezimují. Samečkové vyhledávají hnízda se samicemi. Samičky na podzim ze svých rodných hnízdeček nevyletují. Samičky je možno vidět na květech až následující rok od konce března do června.
Ploskohřbetka borová Acantholyda erythrocephala
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka borová (Acantholyda erythrocephala) je dlouhá 11 až 16 mm. S dospělci se lze setkat od března do začátku června. Vyskytuje se v mladších a ve středně starých borovicových lesích. V některých letech je vzácná, v jiných se naopak přemnožila natolik, že v lesích vznikaly její holožíry. Vyhledává hlavně porosty borovice lesní, ale může se rozmnožovat i na mnoha dalších druzích borovic. Mohou úspěšně napadat i u nás pěstované nepůvodní druhy borovic.
Samičky ploskohřbetek kladou vajíčka na loňské jehlice borovic, obvykle víc vajíček v řadě za sebou, po dvou až deseti kusech. Vylíhlé larvy pak žijí ve společném zápředku. Každá larva má samostatnou rourkovitou komůrku, do které si zatahuje ukousnuté loňské jehlice, a ve skrytu svojí komůrky jehlice konzumuje. Vyrostlá larva si nakonec vybuduje kukelní komůrku v zemi a tam jako kukla přezimuje.
Ploskohřbetka lemovaná Pamphilius marginatus
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka lemovaná (Pamphilius marginatus) je dlouhá jen 8 až 10 mm. Dospělci létají v květnu a v červnu. Živnou rostlinou jejich housenic jsou zejména habry, někdy také líska. Housenice žijí v listových smotcích. Ve druhé polovině léta se zakuklí v zemní komůrce a tak přezimují.
Podle literatury se jedná o vzácnější druh.
Fotografovala jsem jí 12. května v Praze v Dejvicích.
Ploskohřbetka sazenicová Acantholyda hieroglyphica
od Hanka
čeleď: Ploskohřbetkovití - Pamphiliidae
Ploskohřbetka sazenicová (Acantholyda hieroglyphica) je dlouhá 9 až 17 mm. Její larvy se vyvíjejí na jehličí mladých borovic, poškozují zejména hlavní vrcholový letorost s čerstvě narůstajícím jehličím. Je to významný škůdce v borovicových výsadbách.
Pomalenka hladká Eucharis adscendens
od Hanka
čeleď: Pomalenkovití - Eucharitidae
Pomalenka hladká (Eucharis adscendens) asi není vzácný druh, ale jen málo komu se podaří jí fotografovat. Dospělci totiž žijí velmi krátce, snad jen o málo víc než jeden den.
Většinu času svého larválního vývoje prožívá v mraveništi, u svého hostitelského druhu mravence (Formica sp.).
Samičky kladou vajíčka do poupat rostlin v blízkosti mraveniště. Zdá se, že samičky si vybírají pro kladení miříkovité rostliny, takové, kde očekávají, že na jejich květy budou chodit mravenci. O životě pomalenek je zatím málo znalostí a je popsáno málo pozorování. Vylíhlá larva je pohyblivá a aktivně se zachytí na mravence. Larva pomalenky svým pachem úspěšně napodobuje pach mravenčích larev. Proto na ní mravenci neútočí, ale starají se o ní, pravděpodobně jí i krmí, ačkoliv larva pomalenky se vyvíjí jako ektoparazit mravenčích larev.
Pristaulacus compressus Pristaulacus compressus
od Hanka
čeleď: Aulacidae
Pristaulacus compressus je druh, o kterém je zatím málo znalostí. Pravděpodobně se jeho larvy vyvíjejí ve dřevě jako parazitoidi na larvách pilovrtek z čeledi Xiphydriidae a nebo na larvách brouků tesaříků. Larvy druhů z čeledi Aulacidae vyrůstají uvnitř hostitelské larvy. Zpočátku je larva parazitoida maličká, aby neohrožovala život svého hostitele. Teprve když hostitelská larva vyroste, tak se začne larva parazitoida rychle krmit i na vnitřních orgánech hostitelské larvy, a tím ji zahubí. Pak se larva parazitoida zakuklí a následně se vylíhlý dospělec prokouše ven ze dřeva z napadené větve.
Čeleď Aulacidae je vývojově velmi stará, ve fosilních záznamech se často objevují zástupci dnes už vyhynulých druhů z této čeledi.
Druhy z čeledi Aulacidae a také druhy z jejich blízce příbuzné čeledi Gasteruptiidae mají zadeček, který přisedá k přední části těla vysoko nad kyčlemi.