Atlas Seznam
Halictus quadricinctus Ploskočelka čtyřpásá
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka čtyřpásá (Halictus quadricinctus) je dlouhá 13 až 16 mm, samičky jsou velké jako dělnice včel medonosných. Je to vždy samotářský druh. Přezimuje oplodněná samička, ta začíná v dubnu budovat svoje hnízdečko. V zemi si vybuduje rozsáhlou dutinu a uvnitř vystaví hlinitou plástev, kterou zpevňuje svými slinami. V plástvi bývá vedle sebe 10 až 15 plodových komůrek. Plástev je v dutině upevněná na sloupkovitých vzpěrách, okolní vzduch chrání plástev před nadměrnou vlhkostí. Mladá generace se líhne postupně od června do září, stará matka v hnízdečku se vylétnutí potomstva obvykle dožívá. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin. Přednostně vyhledává teplá místa a sprašové biotopy.
Na horní fotografii je na květu chrastavce sameček.
Halictus scabiosae Ploskočelka chrastavcová
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka chrastavcová (Halictus scabiosae) je dlouhá 12 až 15 mm, je podobná menším dělnicím včely medonosné, ale je světlejší. Ještě před pár roky žil tento druh pouze v jižní Evropě a nejblíže k nám na Slovensku. V posledních letech je hojným druhem i v Čechách.
Ačkoliv se ploskočelky zařazují mezi samotářské včely, ploskočelka chrastavcová dokáže žít nejen jako samotářka, ale také ve společenství. Při jarním zakládání hnízda si může pomáhat více samic. Podle klimatických podmínek mohou vyprodukovat i několik generací dělnic, samečkové a samičky nové generace se objevují v přírodě koncem léta a začátkem podzimu. Přezimuje pouze oplozená samička.
Halictus sexcinctus Ploskočelka šestipásá
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka šestipásá (Halictus sexcinctus) je dlouhá 12 až 15 mm, je tedy jen nepatrně menší než dělnice včely medonosné.
Na horní fotografii je samička, která se zjara po přezimování krmí na květech mateřídoušky.
Obě pohlaví se líhnou koncem léta nebo na podzim, samečci po spáření hynou, oplozené samičky přezimují.
Tento druh je zajímavý tím, že má různé typy sociálních organizací. Může být samotářský, to znamená, že matka sama vychová další generaci samiček a samečků, ale může být i tzv. eusociální, že matka nejprve vychová generaci dělnic, a pak terve dělnice pomáhají matce vychovat mladou pohlavní generaci.
Halictus simplex Ploskočelka páskovaná
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka páskovaná (Halictus simplex) je v teplých oblastech velmi hojný druh. Vzhledem ke své drobné velikosti (9 až 11 mm) často uniká pozornosti.
Je to samotářský druh včely.
Na horním obrázku je sameček v květu škardy dvouleté. Samečkové se líhnou od června do září, po spáření hynou. Samičky přezimují a zjara zakládají v zemi hnízdečka pro svoje larvy.
Plodové komůrky zásobuje pylem a nektarem z mnoha druhů rostlin.
Halictus subaurus Ploskočelka zlatolesklá
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka zlatolesklá (Halictus subaurus) je v Praze častá. Pro svojí drobnou velikost ale často uniká pozornosti. Samičky bývají dlouhé 7 až 8 mm.
Je to tzv. primitivně eusociální druh.
Samičky se probouzejí ze zimního spánku koncem března. Zakládají hnízdečka v zemi, dávají přednost kolmým hlinitým stěnám. Budují až 15 cm hlubokou hlavní chodbu s plodovými komůrkami na konci.
Samička nosí do plodových komůrek jako potravu pro larvy pyl a nektar z mnoha druhů rostlin.
Halictus tumulorum Ploskočelka obecná
od Hanka
čeleď: Ploskočelkovití - Halictidae
Ploskočelka obecná (Halictus tumulorum) je v Praze velmi hojný druh, ale pro svojí drobnost uniká pozornosti. Je dlouhá jen 6 až 7 mm. Hnízdečka si budují v zemi. Samičky se objevují zjara už na začátku dubna. Pro svoje larvičky sbírají nektar a pyl z mnoha druhů rostlin.
Část samiček žije soliterně, to znamená, že všechno pro zdárný vývoj další pohlavní generace zajišťuje samotná samička. Část samiček je primitivně eusociální. Nejdřív vychovají čtyři nebo pět dělnic, které pak matce pomáhají s prací na založení komůrek pro vývoj budoucí pohlavní generace.
Harpactus laevis Vosilka hladká
od Hanka
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Vosilka hladká (Harpactus laevis) je drobný druh, je dlouhá jen 6 až 9 mm. Vyskytuje se ve střední a jižní Evropě a v severní Africe a ve střední Asii, hlavně na písčitých biotopech. S létajícími dospělci se lze u nás setkávat na teplých lokalitách od června do září.
Samičky si zakládají mnohakomorová hnízdečka v nezpevněné zemi. Jako zásoby potravy pro svoje larvy nosí do komůrek ulovené a ochromené nymfy a dospělce drobných křísů. Do jedné komůrky obvykle ukládá 5 nebo 6 kusů kořisti. Dospělé vosilky se živí nektarem z květů.
Hedychrum gerstaeckeri Zlatěnka
od Hanka
čeleď: Zlatěnkovití - Chrysididae
Zlatěnka Hedychrum gerstaeckeri je dlouhá jen 4 až 8 mm. Ráda se živí na květech řebříčků.
O jejím životě je zatím málo znalostí. Pravděpodobně se její larvy vyvíjejí jako hnízdní paraziti uzlatek.
Fotografovala jsem jí 5. 7. 2017 v Praze 6 v prostoru Kotlářka. Právě tady se hodně vyskytují uzlatky, a to jak druh uzlatka obecná (Cerceris rybyensis), tak uzlatka pětipásá (Cerceris quinquefasciata).
Hedychrum niemelai Zlatěnka číhavá
od Hanka
čeleď: Zlatěnkovití - Chrysididae
Zlatěnka číhavá (Hedychrum niemelai) je menší druh, je dlouhá jen 5 až 6 mm. Dospělci létají v přírodě od června do září, energii získávají sáním nektaru na květech. Jejich nejoblíbenější rostlinou je bolševník obecný. V posledních letech se u nás tento druh stává hojnější. Podobně jako ostatní příbuzné druhy zlatěnek se i tento druh vyvíjí jako hnízdní parazit. Hostitelský druh zatím není spolehlivě znám. Pravděpodobně je nejčastějším hostitelem uzlatka obecná (Cerceris rybyensis), která je v Čechách velmi hojná. Asi může parazitovat i u jiných v zemi hnízdících druhů uzlatek, ty další druhy případných hostitelů se ale u nás vyskytují vzácněji.
Hedychrum rutilans Zlatěnka vínová
od Hanka
čeleď: Zlatěnkovití - Chrysididae
Zlatěnka vínová (Hedychrum rutilans) bývá dlouhá 4 až 10 mm. Je to hnízdní parazit květolibů, u nás v Praze žije pouze druh květolib včelí (Philanthus triangulum). Samičky květoliba včelího loví pro svůj plod jako potravu včely medonosné, napadá je na květech a ochromuje vpichem žihadla do krku. Během transportu včel do hnízda květoliba nalétává na ochromenou včelu i zlatěnka vínová a tuhým ostrým kladélkem umísťuje do těla včely svoje vajíčko. Larva zlatěnky se pak vyvíjí na ochromené včele, případně i na larvě květoliba.
Heriades truncorum Dřevobytka obecná
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Dřevobytka obecná (Heriades truncorum) je drobná samotářská včelka, je dlouhá jen 6 až 8 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do září. Pro svoje hnízdečka si vyhledává dutinky v mrtvém dřevě nebo v dutých stoncích rostlin. Pro svoje larvičky sbírá nektar a pyl pouze na hvězdnicovitých rostlinách. V přírodě navštěvuje zejména bodláky a pcháče, také řebříčky a vratič. Velmi často létá do zahrad a bývá vidět ve květech pěstovaných okrasných rostlin.
Holopyga fastuosa Zlatěnka rolní
od Hanka
čeleď: Zlatěnkovití - Chrysididae
Zlatěnka rolní (Holopyga fastuosa) je dlouhá jen 4 až 6 mm. V Čechách je to hojný druh. S dospělci se lze setkat od května do srpna.
Vývoj je málo známý, pravděpodobně je to hnízdní parazit v zemních hnízdech kutilek (Sphecidae) nebo kutíků (Crabronidae) nebo včel s pevnými zděnými hnízdy, jako je maltářka jetelová (Chalicodoma ericetorum). Protože je tahle maltářka v Praze velmi hojná, je pravděpodobné, že může být hostitelem této zlatěnky.
Hoplitis adunca Zednice hadincová
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Zednice hadincová (Hoplitis adunca) je dlouhá jen 8 až 12 mm. Má letovou periodu od června do srpna. Na teplých a suchých lokalitách je to hojný druh. Pro svoje larvičky připravuje stravu pouze z nektaru a pylu hadince, může použít i nektar a pyl jiných brutnákovitých rostlin. Hnízdí v rozmanitých dutinách, v dutých stoncích rostlin, v prázdných ulitách, v puklinách ve skalách, v dutinách ve stavebním dřevě nebo v kmenech stromů.
Na horní fotografii je samička. Ta má krátce po vylíhnutí břišní kartáč chloupků světlý, bledožlutý.
Velmi podobným druhem je zednice menší (Hoplitis anthocopoides), na fotografiích z přírody není možné zednici hadincovou a zednici menší rozlišit.
Hoplitis leucomelana Zednice jetelová
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Zednice jetelová (Hoplitis leucomelana) je drobná nenápadná včelka, je dlouhá jen 6 až 8 mm. Podobá se dřevobytkám (Chelostoma). Dospělci létají v přírodě od června do srpna. Přednostně sbírá nektar a pyl z bobovitých rostlin, ale je možno jí pozorovat i na květech mnoha dalších bylin.
Hnízdečka pro larvy si vykusuje v dřeni v suchých prutech, např. bezu černého nebo maliníku. Využívá i suché lodyhy bylin, třeba divizen nebo pelyňků. Obsazuje i starší existující dutinky po vylíhnutí jiných druhů hmyzu ve dřevě. Plodové komůrky jsou uspořádané v řadě za sebou, jsou oddělené přepážkami z pasty z rozžvýkaných listů. Zbytek chodby vyplňuje směsí rostlinné dřeně a kamínků. V teplých oblastech je to hojný druh.
Hylaeus confusus Maskonoska proměnlivá
od Hanka
čeleď: Hedvábnicovití - Colletidae
Maskonoska proměnlivá (Hylaeus confucus) je drobná včelička, je dlouhá jen 5 až 7 mm.
Na fotografiích je sameček, který má na hlavě nápadnou světlou masku (samičky mají masku redukovanou).
V ČR je to hojný druh, je častý zejména v lesích a na lesních okrajích. Létá na květy mnoha druhů rostlin. S dospělci se lze setkat od května do září, někdy má 2 generace do roka. Hnízdí v dutinách v trouchnivém dřevě, v chodbách dřevního hmyzu i v dutých stéblech.
Hylaeus nigritus Maskonoska černá
od Hanka
čeleď: Hedvábnicovití - Colletidae
Maskonoska černá (Hylaeus nigritus) je dlouhá 6 až 8 mm, patří ve svém rodu mezi větší druhy. Rod maskonosek patří k nejmenším včeličkám. Některé jsou dlouhé jen 4 mm. S dospělci se lze setkat od května do září. Jsou v teplých oblastech hojné, ale pro svou malou velikost unikají pozornosti.
Samičky maskonosek černých si budují hnízdečka v různých puklinách ve skalách nebo v omítce. Pro svoje larvičky sbírají nektar a pyl pouze na hvězdnicovitých rostlinách, vyhledávají hlavně vratič, řebříček a rmeny. Nemají vyvinutý pylosběrný aparát. Pyl polykají spolu s nektarem. Směs pak vyvrhují do připravených plodových komůrek. Stěny plodových komůrek si vyztužují celofánovitou vrstvou, podobně jako jejich příbuzné hedvábnice.