Atlas Seznam
Andrena polita Pískorypka čekanková
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka čekanková (Andrena polita) je dlouhá 9 až 13 mm. Miluje květy čekanky, ale létá i na žlutokvěté hvězdnicovité rostliny. Bývá na stepních stanovištích od května do září. Hnízdečko pro larvy si vyhrabává v písčité i hlinité půdě.
V ČR jen v nejteplejších oblastech. Na květech čekanek sbírá mnoho bílého pylu.
Andrena potentillae Pískorypka mochnová
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka mochnová (Andrena potentillae)je vzhledem velmi podobná pískorypce pyskaté. Liší se jen trochu světlejšími tykadly (pískorypka pyskatá má tykadla černá). Ale hlavně se tyto podobné druhy liší svojí povahou.
Pískorypka mochnová navštěvuje pouze květy mochny. Její larvičky se dokážou vyvíjet jen na zásobách z pylu a nektaru mochen. Tady je na fotografiích na mochně písečné, bývá i na mochně jarní.
Vyskytuje se pouze na stepních lokalitách.
Andrena praecox Pískorypka časná
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka časná (Andrena praecox) je drobný druh pískorypky, je dlouhá jen 7 až 11 mm. Je věrná svému jménu, zjara se probouzí ze zimního spánku hned při prvním oteplení, objevuje se o pár dnů dřív než jiné druhy pískorypek.
Jako všechny pískorypky i ona se musí před vylétnutím nejdřív zahřát na sluníčku, samy nejsou schopné produkovat teplo. Proto při zatažené obloze neopouštějí hnízdo.
Pro svoje larvičky sbírá jako potravu nektar a pyl pouze z vrb.
Andrena vaga Pískorypka potulná
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka potulná (Andrena vaga) je to poměrně velký druh pískorypky, je dlouhá 11 až 15 mm a i na šířku je docela mohutná. Zjara se probouzí velmi brzy, vyletuje hned jak sejde sníh, třeba už na konci února. Hnízdečka si buduje výhradně v písku, často v náplavech velkých řek. Hnízdečka bývají hluboká 20 až 60 cm, jsou v nich jedna až pět plodových komůrek.
Larvy se vyvíjejí na zásobách pouze z pylu a nektaru z vrb, často z vrby jívy.
Andrena wilkella Pískorypka jetelová
od Hanka
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískorypka jetelová (Andrena wilkella) je dlouhá kolem 10 mm. Letové období dospělců je od dubna do července. V ČR je to hojný druh, lze se s ní setkat od nížin až do hor. V Praze se s ní lze často setkat na plochách na krátko sečených trávníků, i podél silnic.
Sbírá nektar a pyl pouze na bobovitých rostlinách.
Andricus quercuscalicis Žlabatka kalichová
od Hanka
čeleď: Žlabatkovití - Cynipidae
Žlabatka kalichová (Andricus quercuscalicis) má běžně známé hálky na žaludech dubu zimního a dubu letního. Tento druh žlabatky má ale také 2 odlišné generace. Podle některých údajů se samičky a samečkové líhnou na květních jehnědách dubu ceru, podle jiné literatury na dubu šípáku. (Nejpravděpodobnější je obojí, případně mohou být i další možnosti.)
Vnitřek velké hálky na žaludu je dutý a na vrcholu hálky je otvor. Na dně této dutiny je drobná vnitřní hálka, ve které se vyvíjí žlabatka. Vnitřní hálky mohou být i dvě nebo i víc vedle sebe.
Anoplius nigerrimus Hrabalka černá
od Hanka
čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae
Hrabalka černá (Anoplius nigerrimus) je dlouhá 6 až 12 mm. Je to hojný druh od nížin až do hor. Hnízdečka pro svoje larvy vyhledává podle možností v dané lokalitě. Umí si je sama v zemi vyhrabat, často ale využívá jiné dutinky, jaké okolní příroda nabízí - dutá rákosová stébla, prázdné lity plžů, opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Jako potravní zásoby pro svoje larvy loví pavouky z čeledí slíďákovití (Lycosidae), skálovkovití (Gnaphosidae), a lovčíkovití (Pisauridae). Často si úspěšně troufá ulovit jako kořist i pavouky, kteří jsou výrazně mohutnější než hrabalka. Ulovení pavouci jsou ochromení jen neúplně, ale i částečně ochromený pavouk není schopen z hnízdečka hrabalky uniknout.
Samičky hrabalek rodu Anoplius mají poslední článek zadečku s tuhými černými chlupy.
Anthidium manicatum Vlnařka obecná
od Hanka
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Vlnařka obecná (Anthidium manicatum) je druh samotářské včely, i když zbarvením připomíná vosy. Hnízdečka si buduje v různých přirozených dutinách, skalních puklinách, v hlinitých stěnách, v chodbách ve dřevě, využívá i opuštěná hnízda po jiném hmyzu. Plodové komůrky zhotovuje z rostlinných chlupů, slepených žláznatými sekrety z květních obalů a květních stopek. Hotové hnízdo uzavírá kamínky, dřevními drtinami a hrudkami hlíny. Miluje hluchavkovité rostliny. Na nich bývá k vidění od června do září. Může sbírat nektar a pyl i z jiných rostlin, často létá na bobovité, ale hluchavkovitým dává vždy přednost.
Samičky jsou dlouhé 11 až 12 mm.
Anthophora aestivalis Pelonoska jarní
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska jarní (Anthophora aestivalis) je dlouhá 13 až 15 mm. Dospělci mají letovou periodu od dubna do konce června.
Sbírá pro svoje larvičky nektar a pyl s mnoha druhů rostlin, ale upřednostňuje různé bobovité.
Hnízda si ráda buduje v hlinitých stěnách, ve starých zdech, někdy i na rovném podkladu, který je krytý proti dešti.
Fotografovala jsem jí v červnu na vikvi huňaté. V této době už má dost sešedivělou barvu, mladí, čerstvě vylíhlí jedinci mají chloupky žlutohnědé.
Anthophora plumipes Pelonoska hluchavková
od Hanka
čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) je druh tvarem těla velmi podobný malým čmelákům. Na rozdíl od čmeláků ale nemá dělnice, všechnu péči o potomstvo zvládá samotná samička.
Na zdejší horní fotografii je sameček. Ti se totiž líhnou už počátkem března, až o tři týdny dřív než samičky. Patří k prvním druhům hmyzu, které lze vidět při jarním oteplení.