Vrba bílá Salix alba

Na horním obrázku je samčí jehněda s pylovými tyčinkami.

A tady je samičí jehněda v době květu, později se v ní budou vyvíjet semena.


Mohutné kvetoucí vrby bílé u Šáreckého potoka (v dolní části fotografie se na trávě pasou domácí slepice).


Vrba bílá kvete později než jiné druhy našich stromových vrb. Včely medonosné na ní v době květu hodně létají. Zatímco časně kvetoucí vrby slouží včelám i dalšímu hmyzu jako důležitý zdroj energie a bílkovin po dlouhém zimním hladovění a mají příznivý vliv na zdravotní stav včelstev, z vrby bílé už si dělají zásoby medu. Tam, kde je vrba bílá rozrostlá na větší ploše, dokážou včely z jejího nektaru zaplnit kvalitním medem celý medníkový nástavek na úlu, a včelař může vytáčet med už začátkem května.
Nevýhodou může být pro sadaře okolnost, že vrba bílá kvete ve stejné době jako jabloně. A včelstva přisunutá do rozkvetlých ovocných sadů pak pracují na vrbách a květy ovocných sromů navštěvují jen málo.

Když rozkvetou mohutné vrby, tak včelám a dalším létajícím druhům hmyzu patří vršky koruny. Kvetoucí jehnědy na spodních větvích patří mravencům.
Rozkvetlá samčí jehněda vrby bílé a mravenec.

Mravenec se na jehnědě rychle pohybuje.

Mravenec saje nektar. V dolní polovině obrázku je vidět kulatá kapka vyloučeného nektaru na nektarové žláze jehnědy. Vrba bílá má v samčích jehnědách v jednotlivých kvítcích dokonce 2 nektarové žlázky, z toho jedna je větší, nápadná, druhá nektarová žlázka je jen velmi malá.


Pro přírodu je ale vrba bílá velmi důležitá. Zachraňuje mnoho drobných druhů včel samotářek, když je naláká na sebe, a včeličky pak nelétají (nebo jen málo létají) na chemicky ošetřovanou kvetoucí řepku. Insekticidní postřiky řepky ozimé se dělají s ohledem na včely medonosné, a organizují se tak, aby včelám medonosným pokud možno neublížily, např. se stříká až večer, kdy včely medonosné už skoro nelétají. Jenže menší druhy včeliček jsou choulostivější a insekticidní postřiky jim velmi ubližují. Pomáhá jim tedy, když sbírají nektar a pyl na vrbách, protože když jsou na vrbách, tak nejsou v řepce.

Na vrbách se objevuje i mnoho druhů brouků. Zatím jsem na nich s fotoaparátem zastihla pouze bradavičníka dvoutečného. Ten bývá v literatuře uváděn pod různými vědeckými jmény. Někdy ho najdeme pod jménem Celidus equestris, někdy je pojmenován Anthocomus bipunctatus. Je to velmi hojný druh, přesto jsem dokázala najít jen málo informací o jeho stylu života. Podle internetu by se měly jeho larvy živit dravě, lovem drobných organismů. A dospělci se krmí pylem a sporami hub. Ale přítomnost brouka na listech se mšicemi vede k domněnce, že ani dospělý brouk nemusí být úplný vegetarián. Foto brouka bradavičníka 16. 5. 2020 v Praze v Dejvicích.


Uprostřed června 2023 jsem pod vrbami objevila brouka, který se jmenuje vrbař uhlazený (Clytra laeviuscula). Je to samička s vajíčky. Samička při kladení přidržuje vejce zadníma nohama.


Na začátku června se na vrbových větvích začnou objevovat chumáče bílých semen.

Zrající tobolky se semeny na jehnědě.

Tobolky se otevírají dvěma chlopněmi, které se spirálně stáčejí.


Zralé tobolky se semeny. Semena vrb jsou velmi drobná.


Vrba bílá patří ke skupině vrb, které mají v buňkách 76 chromozomů (2n = 76).
Velmi snadno se kříží s vrbou křehkou. Vzniklí kříženci se opět velmi snadno kříží s rodičovskými druhy, a tak vzniká velká znaková proměnlivost. V Praze a okolí patří většina ze semen vyrostlých vrb právě křížencům vrby bílé a vrby křehké. Samotná vrba křehká je podhorský druh, dokáže růst i v mrazových kotlinách. V Praze se dá najít základní, nijak nezkřížený strom vrby křehké jen málo.

Lidi vypěstovali mnoho kultivarů vrby bílé, letorosty mohou být různě zbarvené, oblíbené jsou oranžové, žluté, i různě načervenalé. Kultivary se rozmnožují zakořeňováním větviček.

Na samičích jehnědách sbírají včely pouze nektar. Zde je na fotografii převislý kultivar "Tristis". Ten má žluté letorosty, existují pouze samičí stromy.


Vrbě bílé se velmi podobá východoasijská vrba babylonská (Salix babylonica). Původní (divoký) typ vrby babylonské se v Evropě prakticky nepěstuje. Samotná vrba babylonská je v českých podmínkách špatně mrazuodolná. Od vrby babylonské je ale vyšlechtěná řada kultivarů, a s těmi se v Praze setkáváme často.

Ve starých zahradách se občas lze setkat s převislou vrbou se samičími jehnědami, které mají zelené větvičky. Odhaduji, že právě to je kultivar vrby babylonské (Salix babylonica "Pendula").