čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Slunečnice roční je původní v Severní Americe. Tamní obyvatelé jí pěstovali po celá staletí, dlouho před objevením Ameriky Evropany. Do Evropy se pak dostaly pěstované typy slunečnic. Ještě před několika desetiletími se slunečnice pěstovaly v Čechách jen málo. Starší odrůdy slunečnic potřebovaly dlouhou vegetační dobu, vyrůstaly na polích vysoké i víc než 2 metry, a výnos semen byl malý. Moderní odrůdy jsou nižší, dozrávají dříve, a výnos semen je dobrý. Nyní se slunečnice pěstuje na polích jako významná perspektivní olejnina. Její výhodou je v posledních letech zejména to, že snáší sucho mnohem lépe než některé jiné polní plodiny.
Slunečnice roční Helianthus annuus
Je to i významná včelařská rostlina. Důležitá je zejména tím, že kvete v letní době, kdy už je v přírodě o květy nouze.
Starší odrůdy bývaly hodně nektarodárné. Včely z nich vždy nanosily mnoho tmavožlutého medu, a v takovém množství, že hodně medu mohl odebrat i včelař pro lidi. Moderní odrůdy mají v květenstvích nektaru méně, a taky je v poslední době sucho, takže v současnosti si včely nasbírají na slunečnicích nektar a pyl pouze pro svojí včelí spotřebu. Samotné včelstvo totiž potřebuje pro svojí vlastní výživu kolem 70 kg medu za rok, a včelař může včelám odebrat pro lidi jen to, co je navíc.
Nyní je vyšlechtěno mnoho odrůd slunečnic s různými vlastnostmi. Některé se pěstují pouze jako okrasné rostliny.
Nejnovější z rostlin
