čeleď: Růžovité - Rosaceae
Mandloň nízká dorůstá do výšky jen kolem 0,3 m až 1 metr, jen vyjímečně víc. Do okolí se rozšiřuje velkým množstvím kořenových výmladků. V ČR je původní jen na jižní Moravě, v přírodě se vyskytuje v mnoha stepních oblastech v jihovýchodní Evropě a ve střední Asii, na Kavkazu a v západní Sibiři. Je to u nás často pěstovaný okrasný keř v zahradách. Hodí se na zpevňování suchých výslunných svahů, má ráda vyšší obsah vápníku v zemi.
Plody má hořké a jedovaté.
Včely sbírají ve květech nektar a žlutý pyl. V době kvetení bývá na mandloni nízké velmi mnoho včel, je to jejich velmi oblíbený keř. Pouze je škoda, že mandloň nízká kvete krátkou dobu, jenom asi týden.
Mandloň nízká Prunus tenella
Samozřejmě nechybí ani čmeláci. Na obrázku je čmelák rolní.
Na květech manloně nízké je možno vidět i celou řadu dalších druhů včel samotářek.
Pískorypka páskovaná (Andrena gravida).
Květy mandloně nízké lákají i pelosky hluchavkové (Anthophora plumipes). Na fotografiích je sameček.
Kde žijí pelonosky, tak se objevují i jejich hnízdní parazité smutilky.
Smutilka obecná (Melecta albifrons)
Sameček stepnice jarní (Eucera nigrescens) s dlouhými tykadly.
Mandloň nízká rozkvétá na začátku dubna, současně s rašením listů.
A když se opylení podaří, tak se za čas začnou objevovat na větvičkách plody. (Pro kvalitní opylení je potřeba, aby v sousedství rostly jiní nepříbuzní jedinci mandloně nízké.)
Další fotografie květů mandloně nízké.
Nejnovější z rostlin
