čeleď: Kyprejovité - Lithraceae
Kyprej vrbice je mokřadní vytrvalá bylina. Kvete postupně během celého léta, je vydatným zdrojem květního nektaru a pylu, který využívá mnoho druhů hmyzu.
Samotářská včela pilorožka kyprejová je závislá pouze na nektaru a pylu z kyprejů. Její larvičky se nejsou schopné vyvíjet na jiném nektaru a pylu.
Tady je na fotografii včela medonosná.
Kypreji vrbici se daří i na podmáčených loukách. Ale uniknout posečení se tam povede jen málo rostlinám.
Foto 20. 7. 2016 u Šáreckého potoka před Jenerálkou.
Ale časem se všechno mění k lepšímu. Na dalším obrázku ze 17. 8. 2016 už je kvetoucí rostlina kypreje v louce krásně obsečená.
Na kyprejích je závislá samotářská včela pilorožka kyprejová. (Foto pilorožky je z Klánovického lesa.)
Kyprej vrbice má 3 různé typy květů:
(Na určitém jedinci se vyskytují pouze květy jednoho typu.)
1. S dlouhou čnělkou a šesti středně dlouhými tyčinkami a šesti krátkými tyčinkami, jako je vidět na obrázku se včelou medonosnou (viditelná je dlouhá čnělka a 6 středně dlouhých tyčinek, krátké tyčinky jsou skryté uvnitř květu).
2. Se středně dlouhou čnělkou a šesti krátkými a šesti dlouhými tyčinkami.
3. S krátkou čnělkou a šesti dlouhými tyčinkami a šesti středně dlouhými tyčinkami, jako je vidět na fotografii se samičkou pilorožky kyprejové.
Je zajímavé, že
různě dlouhé tyčinky mají i rozdílnou velikost a barvu pylových zrn. Úspěšné oplození vznikne pouze pylem, který pochází z tyčinek stejné délky, jako je délka čnělky opylovaného květu.
Typ květu s velmi dlouhou čnělkou má pylová zrna a prašníky malé, žluté.
Typ květu se středně dlouhou čnělkou má tyčinky vnějšího okruhu dlouhé a prašníky a pylová zrna v nich velká (samotný pyl je zelenavý). Tyčinky vnitřního okruhu jsou kratší než čnělka a jejich prašníky jsou malé, a právě tak malá jsou v nich žlutá pylová zrna.
Typ květu s krátkou čnělkou.
Sladký nektar pro hmyz se u všech typů květů vytváří v nektarové žláze, která leží hluboko v trubkovitém květném kalichu.
Květy se samečkem pilorožky kyprejové.
Motýl ohniváček černočárný (
Lycaena dispar). Tento druh ohniváčka má rád vlhké a podmáčené lokality a břehy vodních toků. Dospělci dávají přednost sání nektaru z květů kyprejů. Housenky ohniváčka černočárného mají jako živnou rostlinu několik druhů šťovíků.
V Praze u Vltavy.
V dlažbě vltavského břehu.
Podél vltavského břehu mne často doprovází rodinka labutí.