čeleď: Vrbovité - Salicaceae
Topol černý je naše původní dřevina. Je to mohutný strom, může být až 40 m vysoký. Pokud má štěstí, může se dožít věku až 200 roků. Má nejkvalitnější dřevo ze všech druhů topolů, jaké u nás rostou. Je to dvoudomá dřevina.
Je ale čím dál tím vzácnější se setkat s geneticky čistým topolem černým, který není zkřížený s některým z topolů z jiných kontinentů. A také není snadné snadné rozlišení původního typu od složitě vzniklých samovolných semenáčů. Dá se to jen odhadovat.
Topol černý Populus nigra
U našeho topolu černého sahá olistění hlouběji do koruny, má hustý krátký obrost na silných větvích.
(Topoly euroasijské bývají řidší, mají listy spíš jen po obvodu koruny.)
Topol černý je dvoudomá dřevina. Zjara kvete dřív, než mu začnou růst listy. Opylování topolových květů řeší vítr.
Samčí jehnědy jsou před dozráním karmínově červené.
Neznám životní historii topolu, který roste před Technickou knihovnou v Praze 6. V minulosti na tomhle místě probíhala opakovaně řada stavebních úprav. Vyrašil tu snad z původních kořenů, které zůstaly živé v zemi, i když vršek byl zlikvidován? Nebo sem při předchozích terénních úpravách nákladní auto přivezlo se zeminou i topolovou větev, která zakořenila?
Právě tenhle strom, jak se zdá, má všechny znaky našeho původního topolu černého. Semen se ale od něj nedočkáme, topoly jsou dvoudomé dřeviny, a tento jedinec tvoří pouze pyl. Asi proto tady přežil, kdyby zasypával okolí množtvím chmýří ze svých semen, tak by tu lidi nechtěli a postarali se, aby byl zlikvidován.
Na horní fotografii je vršek jeho koruny na podzim, dokud ještě měl listy. Dole je záběr na celý strom v prosinci 2016, kdy už je prakticky bez listů.
U nás se často pěstuje pyramidální kultivar topolu černého, zvaný topol vlašský (Populus nigra "Italica"). Ten se k nám dostal z Italie, proto získal svoje jméno. Ale ani v Italii není původní, pochází z některé středoasijské populace.
Je velmi náročný na světlo, nedokáže růst uvnitř v lese mezi jinými stromy. U nás existují pouze prašníkové typy, rozmnožuje se vegetativně, zakořeňováním větviček. S naším domácím topolem černým se kříží snadno, a to jak samovolně, tak i uměle - zahradníci některé takové klony rozmnožují.
Podzimní zbarvení listů topolu vlašského před žižkovským televizním vysílačem.
Ve městech mohou být s pěstováním topolu potíže, protože má mohutné kořenové náběhy, které zdvihají dlažbu a bortí zídky.
Dalším charakteristickým znakem topolu černého je boulovitý, svalcovitý kmen, který vzniká opakovaným zmnožováním spících pupenů. Z takových "očkových" topolů se vyráběly zajímavé dýhy. (Na kmenech topolů z Ameriky a jejich kříženců takové boule nevznikají).
Na topolech žije větší počet různých druhů mšic. Jednou z nich je mšice dutilka šroubovitá, která vytváří hálky na listových řapících. Tahle dutilka upřednostňuje pyramidální topol černý vlašský, na našem topolu černém bývá na menším počtu listů, ale při důkladném hledání se skoro vždy také najde. Naopak na cizokrajných topolech a jejich hybridech se dutilka šroubovitá nikdy nevyskytuje. (Pozor - hálky na listech tvoří i jiné druhy mšic, a ty mohou napadat i hybridní topoly.)
Hálka dutilky šroubovité ( Pemphigus spyrothecae ) v detailu.
Topol černý před Technickou knihovnou v celé své mohutnosti.
Zjara raší později než jiné dřeviny. Naopak na podzim má zelené listy dlouho, déle než jiné druhy stromů v okolí.
Nejnovější z rostlin
