Podzimní fotografie málo známých míst kolem potoka Brusnice v Praze 6.

29.10.2023 od Hanka

V dávné české historii bývala Brusnice nejdůležitějším pražským potokem. Na počátku budování Pražského hradu to byl jediný vydatný zdroj vody pro všechny potřeby hradu. Tenkrát ale muselo téct v Brusnici mnohem víc vody než kolik jí protéká nyní. V současnosti, po několika suchých letech, výrazně klesla hladina podzemní vody v této oblasti a vydatnost zdejších pramenů je skutečně slaboučká. Přesto je na Brusnici vybudovaných šest rybníčků. Samotný pramen Brusnice v pavilonu Vojtěška v areálu Břevnovského kláštera nyní nedává tolik vody, aby to stačilo pro všech šest rybníčků, ale po cestě dolů po proudu má Brusnice ještě několik dalších malých přítoků.

Na horní fotografii je moderní socha svatého Františka s vlkem. V legendách o svatém Františkovi se vypráví, že František velmi miloval všechna boží stvoření, i zvířata. A divoká zvířata také milovala Františka, nebála se ho a neutíkala před ním. Sousoší zobrazuje Františka, jak domlouvá zlému vlkovi a přesvědčuje ho, aby přestal škodit lidem. A podle legendy se potom vlk skutečně polepšil.

A odkud voda v Brusnici pochází? Je to voda, která napršela na okolní kopce a vsákla se do země.
Klášteru benediktinů v minulosti patřil i velký sad vedle kláštera (nad pramenem Brusnice). Ten sad byl potom v dobách socialismu obhospodařován jen nějaký čas, následně ale zpustnul a zarostl různým křovím tak vydatně, až se ta lokalita stala neprůchodná. Když v rámci restitucí klášter získal pozemek zpátky, tak zde lidé začali ovocný sad postupně obnovovat. Část původních ovocných stromů dokonce přežila až do současnosti, ty staré stromy jsou zde zachované. A dále tu jsou vysazené mladé jabloně. Sad není oplocený, je veřejně přístupný.
Strom s červenými listy uprostřed fotografie je javor mléč.
/Sad s vysazenými mladými jabloněmi.

Pramen Brusnice napájí rybníček Markéta I. Na fotografii je cesta kolem kláštera a rybníček.
/Cesta k rybníčku Markéta.
Rybníček Markéta II je kousek vedle. Hladinu má ale výrazně níž než Markéta I. Asi je napájený pouze spodní vodou. Odhaduji, že v něm také končí voda z odvodňovacích kanálků pod budovami kláštera. Barokní stavitelé totiž uměli s vodou zacházet, věděli, jak zajistit suché zdi na budovách, které tenkrát stavěli vlastně v bažině.
/Zastíněný rybníček Markéta II.
Odtoky z rybníčků Markéta I a Markéta II se potom setkávají a vytvářejí potok Brusnice.

Další fotografie mám až z míst, kde se tok Brusnice blíží ke Kajetánce. V minulosti tu byla Brusnice vedená podzemními trubkami. Jenže během času přestalo potrubí fungovat. Úředníci se pak museli rozhodnout, jak problém řešit. Zda je správné vykopat dlouhý příkop a položit nové potrubí (v nezámrzné hloubce), nebo jestli je lépe se vrátit k nejpůvodnějšímu stavu, tedy nechat téct Brusnici jako normální potok po povrchu. Zvítězila druhá varianta. Nyní tedy teče Brusnice v rákosí v levé části fotografie. Břízy mezi rákosím a silnicí jsou krásné. Problém pro lidi tu ale vzniká tím, že břízy jsou větrosnubné rostliny a tvoří každé jaro mraky velmi alergenního pylu.
/Břízy podél potoka Brusnice.
Proto je dobře, že v tomhle pruhu zeleně jsou nově dosazované jiné druhy dřevin než břízy. Často je zde jerlín japonský. Květy jerlínů mají pyl jen uvnitř kvítků.
/Jerlíny mezi břízami.
Dál je podél toku Brusnice stromořadí starých dubů.
/Staré duby u cesty ke Kajetánce.
Zámeček Kajetánka s rybníčkem a parkem, je to osvětlené jen nízkým podzimním sluncem.
/Park Kajetánka při nízkém podzimním slunci.
Na břehu rybníka jsou vysazené topoly bílé. V Praze je topol bílý k vidění jen málo. Topol bílý se dokáže křížit s topolem osikou, kříženci mohou být obtížně odlišitelní od pravého topolu bílého.
/Topol bílý u rybníčku.
Orobinec na břehu rybníka Kajetánka.
/Orobinec u Kajetánky.
V parku u Kajetánky kvetly astřičky a jejich květy stále lákaly hodně hmyzu.
Bělásek Pieris rapae má v teplých oblastech až 4 generace do roka, někteří motýli létají i v říjnu.
/Bělásek Pieris rapae na astřičkách v říjnu.
Na astřičkách se živila i můra (kovolesklec) gamma (Autographa gamma).
/Můra gama na astřičkách.
Byla tu i matka druhu čmelák zemní. Ta už by ale měla být uložená k zimnímu spánku. Nevím, jestli netrpí nějakou nemocí a zda se úspěšně dožije do jara.
/Čmelák zemní, matka na astřičce v říjnu.
K podzimním otužilcům patří také samečkové druhu ploskočelka žlutonohá (Lasioglossum xanthopus). Samečka na následující fotografii jsem fotografovala na květu bodláku na jiném místě a ještě o dva dny později. Vkládám ho sem dodatečně, protože na výskyt tohoto druhu na konci října a dokonce i v listopadu je vhodné upozornit.
/Lasioglossum xanthopus, sameček má vlnkovaná tykadla.

Dál po proudu Brusnice je rybníček Vincentinum.
/Rybníček Vincentinum.
/Javor mléč na břehu rybníčka má podzimní zbarvení listů.
A právě kousek dál je u Brusnice socha svatého Františka. Tentokrát je vyfotografovaná z opačné strany než na horní fotografii.
/Svatý František domlouvá vlkovi, aby přestal škodit lidem.
Vedle na břečťanu bylo hodně vos. Vosí dělnice vídáme ve velkém množství od jara do zimy. Ale vosí samečkové létají v přírodě jen na podzim. Tak je potřeba samečka ukázat. Na dalších fotografiích je sameček druhu vosa útočná (Vespula germanica).
Samečkové mají mohutnější tykadla.
/Vespula germanica, sameček, tykadla.
Sameček hledá zbytky nektaru na odkvetlém břečťanu.
/Vespula germanica, sameček na břečťanu.
Na tykadlech je mnoho smyslových buněk, které dodávají informace přímo do mozku. Proto je nutné o tykadla pečovat a dbát o jejich čistotu.
/Vespula germanica, sameček si čistí tykadla.

Následuje rybníček Kuklík. Za jeho výpustí je vedená trasa Brusnice velký kus v kanálu pod zemí. To ale jen v případě, když by byl dostatek vody. V současnosti tudy neodtéká vůbec nic. A na stěnách Kuklíku je vidět, že hladina je teď níž než normálně bývá. To znamená, že výpar z hladin předchozích rybníčků na trase Brusnice je větší než je vydatnost pramene Brusnice i všech jejích následujících přítoků.
/Rybníček Kuklík.
Další v pořadí na trase Brusnice je rybníček Šance. Ve skutečnosti ale do něj nepřitéká z Brusnice prakticky nic, ten je napájený z jiného zdroje. A má mnohem čistější vodu, takovou hezky průhlednou, člověk tu vidí až na rostliny na dně.
/Rybníček Šance na konci října 2023.
/Rostliny v rybníčku.
Přítok do rybníčku Šance. Odhaduji, že je to nejen přítok, ale že za tou mříží se skrývá pokračování vodního tunelu pod pražské hradby a dál až do Jeleního příkopu.
/Přítok do rybníčku Šance.
Nahoře na hradbách vede nejenom silnice a tramvajová trať. Je tu dál i skrytá travnatá pěšinka, odkud jsou krásné výhledy. Ta pěšina už je ale za hranicí Prahy 6, patří Praze 1, stejně jako místa, na která se odtud lidé dívají.
Mezi stromy na obrázku vlevo pokračuje trasa Brusnice směrem k Pražskému hradu.
/Výhled z hradeb k Pražskému hradu.
Výhled do uličky Nový Svět. Na obzoru je kostel sv. Jana Nepomuckého.
/Výhled do uličky Nový Svět.
A když se člověk otočí trochu vpravo, tak uvidí klášter kapucínů.
/Výhled z hradeb ke klášteru Kapucínů.
A proč je tady podél Brusnice ve směru k Pražskému hradu tolik velmi starých klášterů a kostelů? Kláštery měly za starých časů víc úkolů. Jednak to byla centra vzdělanosti - kvůli tomu ale mniši nemuseli být v Praze. Oni měli tenkrát i další úkol. A to v případě napadení nepřáteli bránit Prahu. Pražskému hradu se vždycky hodilo, když v okolí byly kláštery plné mužů, kteří jsou v nouzi schopní bojovat i s mečem. Teprve Josef II, který měl sídlo ve Vídni a Praha ho až tolik nezajímala, mnohé pražské kláštery zrušil.
Dnes má Pražský hrad ve svém sousedství velké areály ministerstva obrany a vojenských kasáren.

Teplé počasí v době květu vrby jívy letos umožnilo včelám nasbírat dostatek pylu a čerstvého nektaru.
Na svahu Petřína rozkvétají mandloně.
Zimolez Purpusův je nejlepší keř pro výsadbu mezi včelí úly.
V pražské Stromovce kvete kalina vonná.

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist