od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka nízká roste v podrostu listnatých lesů. Není to častý druh, má jen značně mezerovité rozšíření. Kvete koncem března a na začátku dubna. Odkvétá v krátké době a rychle tvoří semena, musí všechno stihnout dřív než stromům narostou listy.
Ve srovnání s podobnou dymnivkou plnou je dymnivka nízká drobnější rostlina. Oba druhy mají v úžlabí kvítků dlanitolaločné listeny. Důležitým rozlišovacím znakem jsou velmi krátké stopky kvítků a plodů.
V porostu dymnivky nízké se často pohybují samečkové druhu pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes). Ti se zjara probouzejí velmi brzy, právě v termínu kvetení dymnivek. Samičky pelonosek obvykle zahajují svojí letovou aktivitu o pár týdnů později, v té době jim už kvetou jiné druhy rostlin.
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka bobovitá je drobná rostlina s nenápadnými květy. V Praze se objevuje už koncem března nebo na začátku dubna v podrostu listnatých lesů na skalnatých půdách. Zejména jí vyhovují místa v sousedství sídlišť, kde si pejskové často vyprazdňují bříška.
Rozlišovacími znaky jsou celokrajné listeny, v jejichž úžlabí vyrůstají květy, a také v době tvorby plodů převislý květní hrozen.
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka plná roste ve světlých lesích. V ČR není v přírodě příliš hojná. Zahradníci od tohoto druhu vyšlechtili okrasné typy, občas se prodávají kvetoucí rostliny v květináčích pro velikonoční výzdobu na hrobech. Proto se nyní dymnivka plná začala šířit s pomocí semen do okolí pražských hřbitovů a také do lesa v sousedství zahrad. Různé druhy dymnivek se mezi sebou snadno kříží, v okolí zahrádkářských skládek bývá k vidění pestrá směs odlišně vypadajících jedinců.
Rozlišovacím znakem jsou dlanitolaločné listeny v úžlabí vyrůstajících květů, přímý květní hrozen a delší stopky květů.
od Hanka
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka dutá je vytrvalá bylina. Daří se jí v teplých oblastech, na humusem bohatých půdách. V lužních lesích roste často pospolitě na velkých plochách. Dokáže vytvářet nápadně pestře zbarvené porosty, květy mohou být světle nachové, bílé, žlutobílé, růžové nebo tmavomodré.
Rozlišovacím znakem dymnivky duté jsou celokrajné listeny v úžlabí vyrůstajících květů a přímý květní hrozen.
O květy dymnivek se zajímají hlavně čmeláci, také samotářská včela pelonoska hluchavková.
od Hanka
čeleď: Miříkovité - Apiaceae
Krabilice mámivá je jednoletá, případně i dvouletá bylina. Je to hojný druh se zřetelnou tendencí k rozšiřování areálu. Daří se jí na polostinných místech na půdách bohatých na živiny, bývá v akátových porostech. Rychle obsazuje stanoviště, která byla změněná lidskou činností.
Na jejích květech bývá dost brouků, těm určitě prospívají. Pro lidi je krabilice mámivá JEDOVATÁ!!
Pozor na záměnu s jedlým a podobným kerblíkem třebule (Anthriscus cerefolium)!
Krabilice mámivá a kerblík třebule často rostou těsně vedle sebe na stejné ploše.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch menší roste jako dvouletá, někdy i víceletá bylina. Bývá častý na vlhčích místech uvnitř obcí na okrajích cest nebo na zanedbaných trávnících.
Květenství má kulovitý zákrov, ten bývá červenofialově naběhlý. Kvítky jsou delší než vnitřní zákrovní listeny.
od Hanka
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch větší je mohutná dvouletá bylina (někdy může být i víceletá). Daří se mu na živinami dobře zásobených půdách, např. v silničních příkopech nebo na skládkách. V teplých oblastech je to hojný druh. Kvete od června do července, pokud lidi květní lodyhu posečou, tak vykvétá opakovaně až do října. Na jeho květy hojně létají včely.
V ČR rostou 4 druhy lopuchů. Rozlišovací znaky lopuchu většího jsou zejména: Lysý zákrov a všechny zákrovní listeny jsou zelené a s háčkovitou špičkou. Trubkovité květy jsou kratší než zákrovní listeny.
od Hanka
čeleď: Jitrocelovité - Plantaginaceae
Rozrazil dlouholistý je vytrvalá bylina. V přírodě roste zejména na březích větších řek, na zaplavovaných loukách v říčních nivách. Snáší i mírné zastínění. Původní přírodní druh není příliš hojný.
Zahradníci vyšlechtili od tohoto druhu mnoho kultivarů, které se liší vzrůstem, barevností a taky odolností vůči vnějším podmínkám.
Osivo rozrazilu dlouholistého je nyní často součástí směsí semen pro výsevy květnatých travnatých porostů. Proto se v posledních letech vyskytuje v pražských parcích čím dál častěji.
od Hanka
čeleď: Šťavelovité - Oxalidaceae
Šťavel kyselý je vytrvalá bylina. Je to stínomilný druh, častý od nížin až do hor v podrostu vlhčích lesů.
Je to drobná rostlinka, svoje bílé květy ukazuje v dubnu a v květnu.
V listech je více než 1% kyseliny šťavelové.
Květy šťavele kyselého navštěvují především drobné druhy včeliček.
od Hanka
čeleď: Brutnákovité - Boraginaceae
Prlina rolní u nás roste jako jednoletý ozimý plevel, případně jako dvouletá bylina. Lze se s ní setkávat zejména na okrajích polí. Kvete od května až do podzimu.
Podobá se pilátu lékařskému, má ale výrazně světleji modré květy. Společně s pilátem lékařským je i prlina rolní mezihostitelem houbové nemoci hnědé rzivosti žita (Puccinia recondita). Přezimování rzi na prlině a pilátu nemá hospodářský význam, rez úspěšně přezimuje i na ozimých oblininách nebo na některých trávách. Na prlině a na pilátu ale probíhá pohlavní fáze vývoje této rzi. Může při tom docházet k vývoji takových populací rzi, které jsou rezistentní k používaným fungicidům. Nově vznikající kmeny rzí mohou také napadat takové odrůdy obilnin, které byly dříve úspěšně vyšlechtěné na odolnost ke starším typům rzí.