Blanokřídlí v Praze
Hluchavka nachová a čmeláci.
Hluchavka nachová (Lamium purpureum) je ozimá bylina. To znamená, že ze semen začne vyrůstat někdy v létě, vykvete během podzimu. A pokud je mírná zima, dokáže kvést i během zimních měsíců. A potom s kvetením pokračuje i v průběhu jara. V květech má mnoho sladkého nektaru. Všechny druhy hluchavek mají ve květech hodně nektaru, jenže hluchavka nachová má proti těm ostatním hluchavkám velký časový náskok. Vydatně kvete už v termínu, kdy ostatní druhy hluchavek teprve raší.
Před dvěma dny se výrazně oteplilo, bylo 21°C ve stínu, na sluníčku to hřálo ještě víc. V porostu hluchavek nachových bzučelo mnoho čmeláků. Zdá se, že už se probudili ze zimního spánku skoro všechny druhy. Několik druhů čmeláků se mi povedlo vyfotografovat.
Které druhy blanokřídlého hmyzu se zjara probouzejí ze zimního spánku při prvním oteplení?
Je jich hned několik. Jsou to druhy, které přezimovaly ve stadiu dospělců. Po mnoho staletí jejich života v evropské přírodě se naučily, že svojí letovou aktivitu zahajují právě v termínu, kdy rozkvétají jehnědy (kočičky) časně kvetoucích druhů vrb. V Praze a okolí je to nejčastěji vrba jíva a vrba košíkářská, včelaři často rozmnožují křížence jívy a vrby košíkářské. Pokud v některé krajině takové vrby schází, tak tam musí naši hmyzí opylovatelé po probuzení dlouho hladovět, a to jim škodí.
V posledních dvou letech se v Praze hodně rozmnožila drvodělka fialová. Ona tu existovala už mnohem dřív, jenže bývala k vidění jen vzácně.
Drvodělka fialová (Xylocopa violacea) a její příbuzná drvodělka velká (Xylocopa valga) jsou naše nejmohutnější samotářské včely.
Zobrazit více
Pristaulacus compressus
čeleď: Aulacidae
Pristaulacus compressus je druh, o kterém je zatím málo znalostí. Pravděpodobně se jeho larvy vyvíjejí ve dřevě jako parazitoidi na larvách pilovrtek z čeledi Xiphydriidae a nebo na larvách brouků tesaříků. Larvy druhů z čeledi Aulacidae vyrůstají uvnitř hostitelské larvy. Zpočátku je larva parazitoida maličká, aby neohrožovala život svého hostitele. Teprve když hostitelská larva vyroste, tak se začne larva parazitoida rychle krmit i na vnitřních orgánech hostitelské larvy, a tím ji zahubí. Pak se larva parazitoida zakuklí a následně se vylíhlý dospělec prokouše ven ze dřeva z napadené větve.
Čeleď Aulacidae je vývojově velmi stará, ve fosilních záznamech se často objevují zástupci dnes už vyhynulých druhů z této čeledi.
Druhy z čeledi Aulacidae a také druhy z jejich blízce příbuzné čeledi Gasteruptiidae mají zadeček, který přisedá k přední části těla vysoko nad kyčlemi.
Pískohrabka ostruhatá
čeleď: Pískorypkovití - Andrenidae
Pískohrabka ostruhatá (Panurgus calcaratus) dosahuje velikosti 7-9 mm. V přírodě se vyskytuje od poloviny června až do října. Hnízdí v různě velkých skupinách, hnízda jsou komunální s 2-10 samicemi, které sdílejí společný vchod, pečují ale jen o vlastní plodové komůrky.
V ČR je to místy velmi hojný druh, občas se objevuji i ve vyšších polohách (až 1000 m n. m.). Hnízdím parazitem je Nomada fuscicornis.
Zobrazit více
Dymnivka nízká
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka nízká roste v podrostu listnatých lesů. Není to častý druh, má jen značně mezerovité rozšíření. Kvete koncem března a na začátku dubna. Odkvétá v krátké době a rychle tvoří semena, musí všechno stihnout dřív než stromům narostou listy.
Ve srovnání s podobnou dymnivkou plnou je dymnivka nízká drobnější rostlina. Oba druhy mají v úžlabí kvítků dlanitolaločné listeny. Důležitým rozlišovacím znakem jsou velmi krátké stopky kvítků a plodů.
V porostu dymnivky nízké se často pohybují samečkové druhu pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes). Ti se zjara probouzejí velmi brzy, právě v termínu kvetení dymnivek. Samičky pelonosek obvykle zahajují svojí letovou aktivitu o pár týdnů později, v té době jim už kvetou jiné druhy rostlin.
Dymnivka bobovitá
čeleď: Makovité - Papaveraceae (dříve zemědýmovité - Fumariaceae)
Dymnivka bobovitá je drobná rostlina s nenápadnými květy. V Praze se objevuje už koncem března nebo na začátku dubna v podrostu listnatých lesů na skalnatých půdách. Zejména jí vyhovují místa v sousedství sídlišť, kde si pejskové často vyprazdňují bříška.
Rozlišovacími znaky jsou celokrajné listeny, v jejichž úžlabí vyrůstají květy, a také v době tvorby plodů převislý květní hrozen.
Zobrazit více
Projekt vzniká za podpory Městské části Praha 6