Je to moc dobře, že letos máme chladný únor. V minulém roce bylo v únoru neobvykle teplo. Mnoho jedinců hmyzu se tehdy probudilo ze zimního spánku mnohem dřív než by bylo potřeba. A tyhle předčasně probuzené jarní druhy hmyzu si pak nemohly v přírodě najít potravu, stromy totiž řídí termíny svého rozkvětu alespoň částečně podle délky dne, teplý únor časově ovlivnil kvetení původních českých dřevin v menší míře. A co bylo ještě horší, mrazy přišly následně v dubnu. Mnoho hmyzu kvůli tomu zahynulo. To mělo vliv také na hmyzožravé ptáky, ti potom měli nouzi s krmením pro svoje mláďata.
Samozřejmě každý jednotlivý druh vyhledává pro sebe něco jiného. Mnozí ptáčci nutně potřebují mít k dispozici semena trav a polních plevelů. Jenže v současné zemědělské krajině jim chybí místa, kde by mohli vhodnou potravu nacházet. A co hůř, i když to někde vypadá, že plevely na poli zůstaly, tak obvykle je taková plocha postříkaná jedovatými pesticidy. Proto ptáci mizí a stávají se víc a víc vzácnými.
Lidi by se měli naučit na ptáčky myslet a nechávat pro ně neposečené a chemicky neošetřené plochy.
Všechny ptáčky v tomto článku vyfotografoval Martin Růžek.
čeleď: Mravencovití - Formicidae
Mravenec příživný (Solenopsis fugax) má samičky dlouhé 5 mm až 6,5 mm, jejich dělnice jsou ale velmi drobné, ty jsou dlouhé jen 1,5 mm až 2,5 mm. Hnízda si zakládá v zemi, obvykle v těsném sousedství některého většího druhu mravenců.
Na fotografiích je mladá okřídlená budoucí mravenčí matka druhu Solenopsis fugax.
čeleď: Čalounicovití - Megachilidae
Maltářka zední (Chalicodoma parietina) je dlouhá asi 16 mm, podobně jako bývají dlouhé čmeláčí dělnice, ve srovnání s nimi jsou ale maltářky zední štíhlejší. Samičky jsou černě ochlupené a mají červenohnědé břišní kartáče. Samečkové mají hruď a první tři články zadečku červenožlutě ochlupené. Dospělci létají v přírodě od dubna do června. V mediteránní oblasti je to široce rozšířený druh, u nás žije jen na několika málo místech na skalních stepích. Obvykle ji lze pozorovat, když rychle přeletuje mezi bylinami nad horními hranami kamenolomů.
Pro výživu svých larev sbírá nektar a pyl z mnoha druhů rostlin, nejoblíbenější bylinou je čistec přímý. Kupolovitá hnízda zakládá na skalních stěnách. Zděné plodové komůrky vyrábí z tvrdnoucí směsi písku a zeminy, které slepuje dohromady slinným sekretem.
čeleď: Brukvovité - Brassicaceae
Tařičky zahradní jsou odrůdově bohatým hybridním komplexem. Na jejich šlechtění se ponejvíc podílí tařička kosníkovitá (Aubrieta deltoidea), která je původní v jihovýchodní Evropě. Jsou to vytrvalé byliny.
Jednotlivé kvítky mají dlouhou korunní trubku. K hluboko uloženému nektaru uvnitř kvítků se dostane jen hmyz s velmi dlouhým sosákem. Na horní fotografii se chystá k sání nektaru dlouhososka. Na obrázku je vidět nad květem její skutečně dlouhý sosák. Dlouhososky jsou někdy schopné sát nektar i během stojatého letu nad květem.
čeleď: Blahočetovité - Araucariaceae
Blahočet chilský se v přírodě vyskytuje se v centrálním Chile a na západě centrální Argentiny, kde roste na svazích And v nadmořské výšce obvykle od 1000 do 1600 m. V jižní Evropě ho lidé často pěstují jako okrasný jehličnan, nyní je občas k vidění i u nás v Čechách. Pro nás má význam, že se na něj můžeme dívat jako na živou fosilii, jako na jeden z vývojově nejstarších jehličnanů.
Exemplář na zdejších fotografiích je z botanické zahrady v Praze v Troji.
Projekt vzniká za podpory Městské části Praha 6