Blanokřídlí v Praze

Voda v krajině.

Voda v krajině.V posledních letech má v české přírodě mnoho stromů kořeny v úplně suché zemi a jejich kořeny nedosáhnou do takové hloubky, kde by se mohly přiblížit k hladině spodní vody.I když prší, většina vody rychle odtéká pryč a jen málo se vsakuje. Nyní se lidé snaží problém řešit. Není to snadné. Do budoucna se musíme připravovat na větší výkyvy v průběhu počasí. Musíme počítat nejen s delšími obdobími sucha, ale také občas s povodněmi. Potřebujeme takovou krajinu, ve které se vydatně doplňují zásoby spodní vody, aby byla k dispozici v dobách sucha, ale která také dokáže zachytit na loukách hodně vody a tím zpomalit a zmenšit případnou povodňovou vlnu.


O přežití v přírodě se vede v řadách hmyzu tuhý boj.

O přežití v přírodě se vede v řadách hmyzu tuhý boj.Ani hmyz to nemá v životě snadné. I zdánlivě krásný čmeláček s tmavšími křídly a dlouhýma nohama na květu pupavy je ve skutečnosti samička druhu pačmelák panenský (Bombus vestalis), to je hnízdní parazit u čmeláků zemních (Bombus terrestris).
Z našeho lidského hlediska je to nespravedlivé. Samička čmeláka musí po přezimování začít úplně sama s budováním hnízdečka. Sama musí vychovat první čmeláčí dělnice. A teprve když je ve čmeláčí kolonii větší počet pracujících dělnic, přiletí pačmelačka, vpašuje se do jejich hnízdečka a zakrátko si získá nad čmeláčím společenstvím nadvládu. Do připravených buněk pak pačmelačka začne klást svoje vajíčka. Z těch se nakonec vylíhnou samičky a samečkové pačmeláků. Svoje dělnice pačmeláci nemají, jejich potomstvo musí vychovávat čmeláčí dělnice. Samičky pačmeláků bez pomoci čmeláčích dělnic neumějí vychovat svoje potomky, v hnízdečkách nejsou schopné dělat žádnou práci.


Zobrazit více
Žahalka žlutá

Žahalka žlutáčeleď: Žahalkovití - Scoliidae

Žahalka žlutá (Scolia hirta) je dlouhá 16 až 22 mm. Patří u nás tedy k velkým druhům blanokřídlého hmyzu. Samičky vyhledávají v zemi jako potravu pro svoje potomstvo larvy větších druhů brouků zlatohlávků. Prohrabávají se k nim s pomocí silně otrněných předních nohou. Hostitelskou larvu pak trvale ochromí žihadlem. Potom v blízkosti larvy (někdy hlouběji v zemi) vybudují prostornou komůrku, a do té kořist zatáhnou. Pak na zadeček kořisti vyklade samička žahalky svoje vajíčko, následně matka žahalka komůrku opustí a přístupovou chodbu zahrabe. Vývoj mladé žahalky z vajíčka je rychlý, obvykle larvy dorostou během dvou týdnů a zhotoví si pevný hnědý kokon, ve kterém přezimují ve stadiu předkukly až do jara příštího roku.
V ČR žije jen v nejteplejších oblastech.


Uzlatka písečná

Uzlatka písečnáčeleď: Kutíkovití - Crabronidae

Uzlatka písečná (Cerceris arenaria) je dlouhá 8 až 17 mm. (Může být tedy největší ze všech v ČR žijících uzlatek.) S dospělci se lze v přírodě setkat od konce května až do září. Dospělci získávají energii sáním nektaru na květech. Hnízdečko pro larvy si samičky vyhrabávají v písčité zemi. Do plodových komůrek nosí jako zásobu potravy pro larvy ochromené brouky nosatce. V jedné komůrce bývá větší počet ulovených brouků, záleží na jejich velikosti.
U nás je uzlatka písečná vzácnější druh. Proto má nepatrný vliv při biologické ochraně rostlin před škůdci.


Zobrazit více
Srdečník obecný (buřina srdečník)

Srdečník obecný (buřina srdečník)čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae

Srdečník obecný je vytrvalá bylina, lodyha vyrůstá až do výšky 150 cm. V Praze je to častý druh, roste zejména podél málo udržovaných cest a na skládkách. Naopak v přírodním prostředí, které je málo ovlivněné lidskou činností, se srdečník prakticky nevyskytuje. Kvete od června do září. Ve květech se tvoří nektar pro včely a další druhy hmyzu i v suchých obdobích, kdy jiným rostlinám nektar v květech zasychá. Ve druhé polovině léta je proto srdečník důležitou včelařskou bylinou. Naopak za vlhka hmyz upřednostňuje květy jiných druhů rostlin.


Karbinec evropský

Karbinec evropskýčeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae

Karbinec evropský je vytrvalá bylina. Dorůstá do výšky 15 až 80 cm. Roste na mokrých a špatně provzdušněných půdách, často mezi rákosím na březích stojatých i tekoucích vod. Je to hojný druh na často zaplavovaných a živinově bohatších lokalitách.
Drobné květy karbince poskytují hmyzu jen menší množství nektaru. Proto včely medonosné a včely samotářky navštěvují karbinec jen vyjímečně. Všechny druhy včel totiž musí pro výchovu svých larviček nasbírat na květech mnoho nektaru a pylu, vyhledávají tedy bohatší zdroje. Na květech karbince bývá mnoho dospělců takových druhů hmyzu, které potřebují květní nektar jen pro dodání energie sobě samotným, ale jejich larvičky se vyvíjejí na jiné potravě.


Zobrazit více

Logo Praha 6 Projekt vzniká za podpory Městské části Praha 6