Blanokřídlí v Praze
Včelí vosk je jedním ze zázraků přírody.
Péči o potomstvo můžeme pozorovat u více druhů blanokřídlého hmyzu. A každý druh vytváří plodové komůrky pro svoje larvičky svým vlastním originálním způsobem.
Třeba kutilka jižní si zhotovuje zděné komůrky z mokrého jílu a hlíny, vyhledává taková chráněná místa, kam neprší, třeba pod skalními převisy.
Samotářské včely hedvábnice si vyhrabávají hnízdečka v zemi a vnitřní stěny komůrek potírají baktericidním a fungicidním sekretem z kusadlových žláz a také směsí sekretů slinné žlázy a Dufourovy žlázy. Sloučením sekretů vzniká povlak podobný celofánu. Díky tomu se tekutý květní nektar nevsakuje do okolní země, ale smíchaný s pylem slouží jako zásoba potravy pro larvičky hedvábnic.
Ochrana hnízdečka před nadměrným prosakováním vody je nutná zejména na podmáčených lokalitách. Tady přicházejí na pomoc svým hmyzím opylovatelům žlutě kvetoucí vrbiny. Ty mají v květech na bázi srostlých pylových tyčinek žlaznaté chloupky, které vylučují olejnatý sekret. Včelky olejnice tento olejíček pilně sbírají a využívají k impregnaci stěn svých plodových komůrek.
Výhledy z vrcholů skal v přírodní rezervaci Podhoří.
Z vrcholů skal je krásný výhled.
Na počátku období čtvrtohor tekla Vltava asi o 100 metrů výše než kde má hladinu dnešní řeka. S odolnými horninami, které vznikly ve starohorách, měla voda těžkou práci, dokázala tu vyhloubit jen úzký kaňon.
V puklinách skal dokáže občas vyrůst dub zimní, tady na obrázku má listy v podzimním zbarvení.
Zobrazit více
Rejdilka dvoubarvá
čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Rejdilka dvoubarvá (Miscophus bicolor) je dlouhá 3 až 6 mm, jedná se tedy o velmi drobný druh. Dospělci létají v přírodě od května do září. V nezpevněném písčitém podkladu si rejdilky vyhrabávají jednokomorová hnízdečka. Jako potravu pro svoje larvy loví různé drobné pavouky a sekáče. Plodovou komůrku zásobují více kusy kořisti.
K úspěšnému rozmnožování stačí rejdilkám jenom malý kousek písčité země. Na zdejších obrázcích jsou fotografované v otvoru v zatravňovacích dlaždicích.
Kladélčice
čeleď: Kladélčicovití - Leucospidae
Kladélčice (Leucospis) jsou dlouhé 10 až 12 mm. Jejich larvy se vyvíjejí jako parazitoidi v hnízdních komůrkách takových samotářských včel, které si vyhledávají místa pro hnízdečka ve dřevě. Nejčastěji parazitují u včel z čeledi čalounicovitých, ale kladélčice nejsou příliš vybíravé a jejich larvy se mohou úspěšně vyvíjet i parazitováním na larvách dalších druhů hmyzu.
Dospělci létají v české přírodě od května do září. Mají nápadné černožluté vosí zbarvení. Dospělci se živí pylem a nektarem z květů. Kladélčice mají rády květy miříkovitých rostlin, navštěvují ale i květy rostlin z jiných čeledí. Samičky kladélčic na sebe často upoutají pozornost, když pobíhají po stěnách lidmi vyrobených hmyzích domečků.
Zobrazit více
Lopuch plstnatý
čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Lopuch plstnatý je statná bylina. Většinou vyrůstá jako dvouletá, ale může být i víceletá. Lopuchům se daří na živinami bohatých půdách. Často vytváří souvislé porosty podél okrajů hnojených zemědělských pozemků. V létě tam bývají květy lopuchů pro včely a čmeláky jediných zdrojem květního nektaru a pylu.
V ČR rostou 4 druhy lopuchů. Lopuch plstnatý charakterizuje hustě pavučinově vlnatý zákrov.
Katalpa trubačovitá
čeleď: Trubačovité - Bignoniaceae
Katalpa trubačovitá je strom, který může vyrůst až do výšky 20 m. Pochází ze Severní Ameriky, z jihovýchodu Spojených států. Roste tam na březích potoků a v nízkých lesích. V ČR je často vysazovaná v parcích a v uličních stromořadích.
Kvete uprostřed léta. Květy rostou ve velikých latách a rozkvétají postupně. Ve městech je to významná včelařská dřevina. Má veliké, široké a obvykle bezlaločné listy. Květy jsou bílé, se žlutými a purpurovými skvrnami.
V českých parcích a botanických zahradách rostou i další druhy rodu katalpa a hlavně řada kultivarů vzniklých vzájemným křížením odlišných druhů.
Zobrazit více
Projekt vzniká za podpory Městské části Praha 6