Mravenec příživný Solenopsis fugax

Hnízda mravenců příživných jsou schopná existovat samostatně, jejich větší dělnice obstarávají potravu lovem malých členovců a také mohou žít v trofobióze s podzemními druhy mšic. Většinou ale žijí jako kleptobionti na úkor jiných druhů mravenců, jsou na ně napojeni vlastní sítí chodeb.


Mravenec příživný je přizpůsobený na loupení plodu jiných druhů mravenců. Velmi drobné dělnice se nejprve vydávají na průzkum, prohrabávají se do sousedních hnízd mravenců sítí velmi úzkých a na konci uzavřených chodbiček, které jsou přizpůsobené velikosti těl vetřelců. Tenoučké chodby jsou bezpečnými únikovými cestami v případě napadení hostitelskými dělnicemi.
Když průzkumnice najde komůrky s cizím mravenčím plodem, tak se vrátí do svého mraveniště a zmobilizuje další dělnice. Společně se pak vydají do plodové komory cizího druhu mravenců. Zlodějské dělnice zabíjí larvy hostitelů, na místě je rozporcují a ve voleti dopraví do vlastního hnízda.

Zatímco maličké dělnice žijí prakticky jen v podzemí, mladé okřídlené samičky se vydávají do světa na svatební let. Příroda počítá s tím, že samičky budou určitou dobu venku na slunci, a proto jsou samičky tmavě zbarvené. (Dělnice mravenců příživných jsou žluté až žlutohnědé.)

Po oplození a po úspěšném dokončení svatebního letu se některé samičky vracejí do hnízd svého druhu. Mravenec příživný vytváří velmi početné kolonie, ty mohou obsahovat až 100 000 dělnic a mnoho královen.
To by ovšem nevedlo k rozšíření druhu dále do krajiny. Tady se uplatní jiná strategie za využití letových schopností samiček. Samičky zvládají také tzv. klaustrální zakládání svojí nové kolonie. Samička vyhledá nebo si v zemi vyhloubí prostor prvotní komůrky. Oplodněná samička se v zakládací komůrce od světa zcela izoluje a žije až do narození prvních dělnic ze zásobních látek svého těla.

Dělnice jsou velmi agresivní a používají při shánění potravy také velmi účinnou chemickou zbraň. Na obranu proti jiným mravencům vytvářejí jedovatý a odpuzující sekret.

Hlava samičky se zobrazenými kusadly.

Rozevřená kusadla samičky.


Sameček má na hlavě nápadně velké oči a také dobře viditelná tři jednoduchá očka.

Samečkové zůstávají po vyrojení venku na slunci už po celý zbytek svého života. Na ochranu před slunečním zářením jsou černí.

Ve srovnání se samičkami mají samečkové zhruba poloviční velikost.


Na křídlech má viditelné žilky.

Tyhle mravenčí samičky a samečky jsem fotografovala v Praze v polovině září 2024. Samotné vyrojení jsem nezahlédla, možná se rojili až večer, nevím. Následující ráno jich ale bylo mnoho zachycených v pavoučích sítích. Ze sítí jsem je osvobodila a oni se následně nechali fotografovat.
Dělnice druhu Solenopsis fugax zatím fotografované nemám. Ony jsou velmi drobné a téměř trvale žijí v podzemí, není snadné je najít.