čeleď: Včelovití - Apidae
Kyjorožka zelenavá (Ceratina chalybea) je dlouhá 7 až 10 mm. Je rozšířená ve Středomoří a v jižních oblastech střední Evropy, zasahuje až k nám na Moravu. Žije na teplých výslunných stráních, na stepích a lesostepích.
Samičky si pro budování hnízdeček vybírají odumřelé pruty a stonky takových roslin, které jsou vyplněné dření. Pro svoje larvičky připravuje potravu z nasbíraného nektaru a pylu. Pyl sbírá částečně na holeních zadních nohou, částečně ho dopravuje ve voleti spolu s nektarem. Samičky žijí překvapivě dlouho a mají dva odlišné typy mateřské péče.
Čelní štítek a ramenní mozol na předohrudi mají bílou barvu.

Čeští entomologové nedávno studovali
různé typy rodičovského chování kyjorožek. Matky často hlídají hnízdečka se svým potomstvem až do vylíhnutí mladých dospělců a následně ještě mladé dospělé krmí nektarem a pylem.
Hlídání hnízdečka proti přirozeným nepřátelům výrazně zvyšuje pravděpodobnost přežívání mladé generace.
U druhu kyjorožka zelenavá se ukázalo, že matky hlídají potomstvo jen u části hnízd. Matka může po zásobení hnízda buď hlídat potomstvo, nebo hnízdo uzavřít zátkou a opustit. Výhodou opuštění hnízda je možnost dalšího hnízdění a tedy produkce většího množství potomků.

U kyjorožky zelenavé byla zjištěná zvláštní eusocialita. V hnízdě se v letních měsících vyskytuje jedna stará samice a několik mladých dospělců a nově zásobované komůrky. Přitom asi polovina mladých není příbuzná se starou samicí. (Mladí dospělci z opuštěných nebo osiřelých hnízd se pravděpodobně přesouvají do sousedních hnízdeček, kde stará matka mladé stále krmí.) Mladí dospělci mohou chránit hnízdo v případě nepřítomnosti staré matky. Výhoda pro mladé je v tom, že je stará samice stále krmí.

Kyjorožky jsou geneticky příbuzné drvodělkám. Stejně jako u drvodělek, tak se i u kyjorožek líhnou samečkové a samičky už koncem léta nebo na podzim, obě pohlaví přezimují a ke spáření dochází až na jaře.
Kyjorožky zelenavé fotografoval Radim Herman v červenci 2025.