Z Botanické zahrady v Praze v Tróji.

4.11.2024 od Hanka

Na horní fotografii je fíkovník smokvoň.

Překvapila mne rozkvetlá planika obecná (Arbutus unedo). Je to stálezelený keř nebo strom z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae).

U nás v Čechách jsme zvyklí, že všechno kvete zjara a plody uzrají v létě nebo během podzimu. V jižní Evropě se celá řada rostlin naučila kvést před začátkem zimy. Na jihu není problém s velkými mrazy, v jižních zemích je největším nepřítelem květů letní horko a sucho.

Včera i dnes ráno byla všude na autech jinovatka, řidiči museli před jízdou seškrabovat z oken námrazu. Květům planiky mráz neuškodil, zimní kvetení je u planiky normální. Podivné je ale to, že mezi květy létaly mladé čmeláčí samičky. Samečkové čmeláků mohou vzácně létat ještě i v listopadu, ti se totiž líhnou ze čmeláčích hnízdeček až jako poslední. Samečkové čmeláků nejsou schopni přežít naší zimu až do jara, ale mohou létat mezi květy i dlouho do pokročilého podzimu. Se samičkami je to ale jinak. Čmeláčí samičky si běžně hledají místa na přezimování v zemi v srpnu nebo v září (některé druhy i v červenci) a v listopadu by měly být už dávno uložené ve stavu hlubokého zimního spánku. Pokud je vidíme létat na květech ještě na počátku mrazů, tak si myslím, že je s nimi něco špatně.

Čmelák skalní, mohutná mladá budoucí matka - pokud se dožije jara.

V jižní Evropě jsou planiky velmi dobré medonosné dřeviny. Já jsem ale během mého včerejšího fotografování nezahlédla ani jednu včelí dělnici, na včely už bylo včera chladno. Čmeláci jsou ale otužilejší a také se umějí svalovým třesem zahřívat. Jenže takovým zahříváním ztrácejí mnoho energie, ztráty mohou být vyšší než kolik kalorií získají sáním nektaru z květů.


Mezi květy planiky létalo i několik samiček druhu čmelák zemní. U těch se mi povedlo je dohonit s fotoaparátem až v další části zahrady na dlouhém květinovém záhonu.



Ale proč to ty čmeláčí samičky dělají, že létají mezi květy i v listopadu a ve dnech, kdy jsou ráno zamrzlé kaluže? Nevím, ale jedno vysvětlení mne napadá:

Naši zahradníci pěstují zeleninu ve sklenících i v zimě. Potřebují, aby jim čmeláci opylovali papriky (rajčata, okurky, atd.) také v prosinci, v lednu, v únoru, . . .) Jenže každý správný český čmelák má ve svých genech pevně zafixováno, že pracuje na květech jen od dubna do srpna, některé druhy i v září. Ale žádným způsobem se čeští čmeláci nedají přinutit, aby pracovali i v zimě. Přenesením do teplého skleníku lidi dokážou čmeláčí matku ze zimního spánku probudit, ale k práci jí nikdo nepřiměje. Česká čmeláčí matka dobře ví, že má začít budovat svoje hnízdečko pro potomstvo v dubnu. A dřív než v dubnu žádné buňky pro kladení vajíček a výchovu prvních larviček tvořit nebude a nebude.
Firmy, které se zabývají prodejem čmeláčích hnízd pro opylování ve sklenících, svoje pracovní postupy utajují. Existuje ale podezření, že v jejich chovech nerozmnožují středoevropské typy čmeláků. Je velmi pravděpodobné, že jako chovný materiál používají takové čmeláky, které si dovezli třeba odjinad než z Evropy. Tihle čmeláci, kteří pracují ve sklenících během zimních měsíců, vypadají vzhledově stejně jako naše druhy, dokonce jsou schopní se s našimi čmeláky normálně křížit, pokud skleníkovým oknem uletí ven do volné krajiny. Problém je v tom, že ti dovozoví čmeláci a následně také jejich potomstvo mají v české přírodě zmatené představy o tom, kdy se má čekat jaro a kdy je potřeba se připravovat na zimu.

Třeba v tom všem rozlišování, co do české přírody patří a co nikoliv, udělá pořádek zobák sojky.


A co dalšího mne nedávno překvapilo v některé botanické zahradě?
Maklura oranžová (Maclura pomifera) a její veliké plody v Praze Na Slupi.