Na jívách začaly rozkvétat jehnědy (kočičky)

11.3.2025 od Hanka

Na horní fotografii je za letu zachycený sameček druhu zednice rohatá (Osmia cornuta).

A tady se povedlo vyfotit samečka zednice rohaté zblízka. Samečkové mají vlnkovaná tykadla.

Tihle samečkové jsou letos v Praze velmi hojní a jsou to skutečně otužilci, létají na jívové jehnědy i za chladného počasí, kdy jiné druhy hmyzu jsou někde schované. A fotografickému objektivu ukazují hlavně svůj nápadně oranžově ochlupený zadeček.


Hojní jsou už také samečkové pelonosek hluchavkových. Je ale velmi obtížné je vyfotografovat, oni jsou totiž pořád v pohybu. Nektar sají jen krátce a hned odletují, aby pátrali po samičkách. A taky aby si chránili svůj revír před jinými samečky i před jedinci jiných druhů hmyzu. Jsou to totiž teritoriální hmyzáčci. Nikdy nemají klid, samečků pelonosek je mnoho, sotva jednoho vyženou, jiný na jeho území vletí. Tohoto samečka zastihnul s fotoaparátem ve chviličce klidu Radim Herman.


Někde jsou k vidění samečkové velikých černých drvodělek.
Vrba jíva dává hmyzu mnoho kvalitního pylu a sladkého nektaru. Právě ten nektar časně zjara rozkvétající vrby jívy je nenahraditelný zdroj energie do letových svalů a pro zahřívání organismu za chladného počasí. Nyní už kvetou také olše, lísky, osiky, jilm polní - ty všechny posílají po větru pouze pyl, netvoří nektar.

Občas lze zahlédnout mohutné samičky čmeláků, budoucí matky. Ty se v této době drží víc při zemi, hledají si v zemi místa, kde by mohly začít zakládat svoje hnízdečka.


Lesníci bohužel vrby jívy vyřezávají jako plevelné dřeviny, co zabírají místo jiným stromům s kvalitnějším dřevem. Jenže hmyz, který se probudí ze zimního spánku a v okolí nenajde potravu, zakrátko umírá hladem. Kdo má rád přírodu, ten by si měl vysadit vrbu jívu nebo časně zjara kvetoucí typy vrby košíkářské na svojí soukromé zahrádce, na kterou lesníci s motorovou pilou nemohou přijít. Vrba jíva se rozmnožuje pouze semeny, zakořenění z odlomené větvičky se u ní obvykle nepodaří. Proto včelaři pěstují klony vzniklé zkřížením vrby jívy s jinými druhy vrb, nejčastěji s vrbou košíkářskou, těm sice zakořenění ze zasazené větvičky trvá dlouho, ale nakonec se alespoň některým povede. Nebo je možné jívu naroubovat na jiný vrbový klon a pak místo naroubování vysadit kousek pod zem, taková jíva pak během několika následujících roků zapustí i svoje kořeny.

Na jívách bývá mnoho dělnic včel medonosek. Ty se nejen živí nektarem, ale také sbírají pyl s hodnotným obsahem bílkovin pro výživu svých larviček. Samičky čmeláků a včel samotářek nyní před polovinou března ještě svoje hnízdečka s larvami nemají, proto zatím pyl nesbírají.


Vrby jsou dvoudomé dřeviny, na jiných stromech rostou kočičky s pylem, na jiných jsou kočičky, ve kterých se budou vyvíjet semena. V samičích jehnědách se tvoří pro hmyz pouze kvalitní nektar. Po probuzení ze zimního spánku si hmyz potřebuje doplňovat energii právě sáním sladkého nektaru. Pyl, který je plný bílkovin, bude až později nutnou výživou larviček.

Samičí jehnědy vrby jívy se čmeláčí matkou a dělnicí včely medonosné během letu.


Samičí jehněda vrby jívy a sameček samotářské včely druhu zednice rohatá. (Je zajímavé, že v Praze mezi budovami jsou včelky zednice velmi hojné, ale venku v přírodě je nevídám. Zřejmě využívají pro svoje hnízdečka nejrůznější skuliny a škvíry v teplých budovách a do lesů se jim nechce.)


Až semena jív dozrají a vítr je rozfouká po okolí, zbytek staré jehnědy spadne na zem pod strom. Příroda umí recyklovat mnohé, i zbytky jehněd. Pod kvetoucími jívami lze někde vidět drobné houbičky jehnědky jívové, vyrůstají z loňských zbytků jívových jehněd.

Jehnědka jívová (Ciboria caucus).

Na vlhčích místech mohou vyrůstat jehnědky jívové ve velkém množství.

(Jehnědky fotografoval Karel Netsch.)

Hned při prvním oteplení také bývají k vidění dospěci mnoha druhů lumků. Ti se pohybují hlavně při zemi. Prozkoumávají terén a hledají, jestli se někde u povrchu neskrývá vhodná housenka nebo kukla, do které by samička lumka mohla vyklást svoje vajíčko. Larvy lumků se totiž vyvíjejí jako parazitoidi.
Lumků existují tisíce druhů, mnohdy navzájem těžko odlišitelných. Jednoho se mi teď povedlo vyfotografovat.