Na horní fotografii je pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes), sameček.
U takových druhů včel samotářek, kde přezimují obě pohlaví a páří se až na jaře, se samečkové obvykle probouzejí po zimě dřív než samičky. Je totiž úkolem samiček dát život dalším generacím svého druhu, a proto neriskují probuzení do špatného počasí, kdyby se ještě zima vrátila. Naopak u samečků má největší šanci na zplození potomstva takový, který se probudí dřív a včas si vyhledá nejlepší lokalitu.
Včera se poprvé po zimě hezky oteplilo, a hned se vzbudily ze zimního spánku některé druhy včel samotářek.
12.3.2018 od Hanka
Sněženky vykvetly v pražských zahradách už v únoru, protože leden a únor byl letos nadprůměrně teplý. Mrazy přišly až v březnu. Ale ukázalo se, že mrazy sněženkám nevadí, snadno se vzpamatovaly.
Hmyz má o sněženky zájem. Jenže květy sněženek jsou skloněné dolů. Sněženkám to vyhovuje, do květů jim nenaprší. Jenže je prakticky nemožné udělat ve sněženkovém květu dobrou hmyzí fotografii. Ani nelze určit druh včely samotářky, jakou jsem s fotoaparátem na sněženkách honila.
Naopak ve květech krokusů (šafránů) se hmyz fotografuje lépe.
Včely medonosné v nich nejen sají nektar, ale na těchto krokusech i sbírají žlutooranžový pyl. (Na fotografii jsou vidět rousky s pylem na zadních nožičkách včely.) Žlutý pyl má ale mnoho druhů rostlin, a navíc včely medonosné si rousky zvlhčují i medem, který může barevný odstín rousek různě měnit.
Na začátku jara jsou včely medonosky jediným druhem, který sbírá pyl. Přezimovaly totiž v úlech tisícihlavém společenství, a vychovávají svoje larvičky přibližně už od data zimního slunovratu. (V začátku kladení se jednotlivá včelí společenstva mohou lišit, zejména se liší chování mladých nebo naopak starých víceletých včelích matek. Ty nejmladší matky jsou někdy schopné klást vajíčka bez přestávky od podzimu až do jara a dál do léta. Naopak ty nejstarší, třeba tříleté nebo čtyřleté, si přes zimu rády déle odpočinou a dají si s kladením pauzu třeba až do března.) Včela medonosná (Apis mellifera).
Tady jsem fotografovala v květech krokusů samotářskou včelu druhu zednice rohatá (Osmia cornuta). Na obrázcích je také sameček, pozná se podle výrazně delších tykadel než jaké mají samičky. Tento druh u nás býval v minulosti spíš vzácný, ale v posledních letech je v Praze vidět často.
Talovíny také letos vykvetly už v únoru. A je vidět, že jim mráz neuškodil.
Mnoho talovínových květů už odkvétá, uprostřed květů jsou vidět základy plodů.
V talovínových květech se mi povedlo fotografovat samičky ploskočelek. Ploskočelky jsou obvykle droboučké druhy, většinou unikají lidské pozornosti. V ČR jich žije víc než 40 druhů. Navzdory jejich drobnému tělu mívají překvapivě dlouhý sosák a tak dosáhnou i k nektaru, který je uložen hluboko v květech.
Na listu odkvetlého talovínu se vyhřívala i pískorypka dvoubarvá (Andrena bicolor). Pískorypky se totiž nejdřív musí na sluníčku ohřát, a teprve pak jsou schopné létat.
A tady už se pískorypka dvoubarvá živí v květu ladoňky.
A tady je zachycená při startu k odletu.
Pyl ladoněk je modrý, a včely si z nich odnášejí modré pylové rousky.
Letos má ale hodně ladoněk pylové tyčinky poškozené, snad je to nějaká houbová nemoc. A jak je vidět, ploskočelka si takový poškozený květ prohlíží dost rozpačitě.
A taky kvetou bledule.
Pohled do vnitřní části květu. Bledule mají květy skloněné jako sněženky, je tedy obtížné fotografovat jejich hmyzí opylovatele.
Někde už začal kvést devětsil lékařský. Na něm včely sbírají bílé rousky pylu.
Na vřesovcích, jak se zdá, včely zajímá hlavně květní nektar.
A hned při prvním oteplení se po probuzení ze zimního spánku přišla ukázat i mohutná matka druhu čmelák hájový (Bombus lucorum).
Samičky a dělnice čmeláka hájového se velmi podobají samičkám a dělnicím čmeláků zemních. Trochu se u nich nechá rozlišení těchto dvou podobných druhů odhadovat, že čmelačky druhu čmelák hájový mají na předohrudi širší a světlejší žlutou pásku.
Fotografováno 12. 3. 2017 v různých pražských zahradách.
Nejnovější aktuality
