Čmelák zemní Bombus terrestris

Sameček saje nektar v květu komonice lékařské.


Tento druh vytváří hnízda s velkým počtem jedinců. Na vrcholu rozvoje jich může být v hnízdečku až 600 jedinců. Proto se chová i v umělých chovech, a používá na opylování v ovocných sadech nebo ve sklenících.
V přírodě se matky druhu čmelák zemní probouzejí ze zimního spánku v termínu, kdy kvetou první vrby.

Nektar z květů je pro čmeláčí matky životně důležitý. Znamená energii - možnost létat a zahřívat se.

Na fotografii je čmeláčí matka, jak saje nektar z květu javoru mléče.
Zpočátku matky konzumují jenom květní nektar, později i pyl. Pyl je důležitý zdroj bílkovin. Je důležitý k tomu, aby matkám ve vaječnících začala zrát vajíčka.
Po několika dnech matky změní své chování a začnou hledat vhodné místo k založení hnízda. Létají klikatě nízko při zemi a zalézají do mnoha otvorů.

Při výchově potomstva je velká spotřeba bílkovin. Bílkoviny získávají čmeláci z květního pylu.
Na fotografii je čmeláčí dělnice, jak sbírá pyl v květu vlčího máku.

Čmelák zemní patří mezi druhy s krátkým sosákem. U mnoha druhů rostlin nedosáhne na sladký nektar, který je v květech uložen hluboko. Naučil se ale vykusovat do květů díry, obvykle mezi cípy kališních listů. V takovém případě samozřejmě květy neopyluje, ale pašuje si nektar zadarmo.

Jak se má krátký a tlustý čmelák dostat ke sladkému nektaru v úzké a dlouhé koruně květu okrasné šalvěje? Je vidět, že si umí poradit.
Včely medonosné většinou samy takovou možnost neobjeví a květy nezačínají nakusovat. Pokud ale čmeláci vytvoří do květů otvory, včely medonosné pak takové otvory rády využívají, a možná se potom od čmeláků naučí i to nakusování květů.

Tady čmelák pracuje v květech vysoké velkokvěté lobelky v okrasném záhoně.

Tady ale čmelák saje v květu správně tak jak má.


Mladá čmeláčí matka se musí v srpnu na květech pořádně vykrmit, aby úspěšně přečkala zimu. Zde je na květu pcháče zelinného. V letním suchu a horku je v květech nektar jen na rostlinách, které rostou blízko vody, podobně jako pcháč zelinný.


Čmeláčí sameček. Má nápadně krátkou hlavu, i kratší sosák než samičky. A tak se i tady, na květech vikve plotní, dostává ke sladkému nektaru nakusováním květu mezi kališními cípy.

Samečkové během podzimu umírají.

Přezimovat umí jen oplozené mladé samičky. Kvůli dobrému přezimování si vyhrabávají v lesní hrabance mělké přezimovací komůrky.
Nenápadný vstup, za ním pracuje samička čmeláka zemního na vybudování svojí přezimovací komůrky.

Malá hromádka z rozložené spodní vrstvy lesní hrabanky ukazuje, kde má samička čmeláka zemního svojí přezimovací komůrku (hibernaculum).

Každý druh čmeláka má trochu jiný tvar svojí přezimovací komůrky, odlišně vytvářený vstup a horní kupka zeminy bývá i z jiného materiálu. To je dáno tím, že různé druhy čmeláků i pačmeláků si budují svoje komůrky v odlišné hloubce pod terénem, proto vyhrabávají i jiný typ zeminy. Obecně je známo, že pačmeláci přezimují hlouběji, nad jejich hibernaculem bývá kupka země ze spodních vrstev lesní země. Naopak matky čmeláků přezimují mělce pod povrchem, jen kolem 2 cm, a v kupce nad jejich hibernaculem tedy bývá jen více rozložená lesní hrabanka.
O přezimování čmeláků je v literatuře málo informací, tato pozorování dokumentoval zkušený chovatel čmeláků pan Jaromír Čížek.

Zjara, krátce po přezimování mohutných samiček, bývá proměnlivé počasí. Při chladnějších a větrných dnech nechtějí budoucí matky ztrácet teplo a energii létáním po výškách, ale vyhledávají květinky u země. Důležitou bylinou je pro ně popenec.