čeleď: Vosovití - Vespidae
Hrnčířka prýtová (Gymnomerus laevipes) je dlouhá 8,5 až 11 mm. S dospělci se lze v přírodě setkat od května do poloviny srpna. Samečkové se líhnou výrazně dřív než samičky, už v květnu, a také dřív - už během června - postupně vymizí. Samičky jsou na květech aktivní i v srpnu.
Dospělci získávají energii sáním nektaru z květů, obvykle na miříkovitých rostlinách.
Pro svoje potomstvo loví jako potravu larvy drobných mandelinkovitých brouků nebo nosatců. Samičky si budují hnízdečka hlavně ve starých dutých lodyhách ostružiníků nebo bylin (pcháčů, bolševníků, ve stéblech rákosí) nebo v opuštěných hnízdech jiných blanokřídlých.
Portrét samičky. Velikost žlutých skvrn je variabilní. Samičky mají na spodním okraji čelního štítku hluboký půlkruhový zářez.
Plodové komůrky jsou uspořádané v řadě za sebou, bývají v počtu od 4 do 12 v jednom dutém prutu, jedna komůrka bývá dlouhá 11 až 14 mm. Záleží na šířce použitého dutého stonku, v úzkých stoncích bývá komůrka delší a naopak kde je dost prostoru do šířky, tam může být komůrka kratší. Samička vymazává stěny buněk vrstvou hlíny. Nejdřív vyklade vajíčko, a potom postupně nosí zásoby. Drobných larev mandelinkovitých brouků může být v jedné komůrce až 20 kusů, nakonec jsou napěchované kolem larvy hrnčířky jako náprstek. Vchod do hnízda uzavírá dření z prutu.
Jednotlivé komůrky jsou oddělované jílovitými přepážkami.
V Praze 6 je nejoblíbenější rostlinou bolševník obecný (To je náš český druh bolševníku, který není invazní, a je běžnou součástí lučních porostů. Neplést si s druhem bolševník velkolepý, se kterým jsou potíže.)
Foto 30. 7. 2017 na louce za zříceninou Baba.
Dřív byla hrnčířka prýtová velmi hojným druhem. Jenže nadměrná péče o údržbu porostů jí velmi poškozuje, a proto její počty v posledních letech značně klesají.
V červenci 2019 jsem samičku zastihla na květech krtičníku u Šáreckého potoka.
Rozlišovací znaky mezi jednotlivými druhy hrnčířek bývají vpředu na hlavě. Tahle hrnčířka má ale hlavu obalenou žlutým pylem, proto kresba na hlavě je špatně viditelná.
Foto z boku.
Fotografovat samečka se povedlo až v červnu 2020, na květech kakostu pyrenejského.
Portrét samečka.
Foto z boku. Samečkové některých druhů hrnčířek mají poslední segmenty tykadel zahnuté dozadu.
Sameček saje sladký nektar.
Kusadla.
Na začátku června 2023 jsem fotografovala samičku, která se ale lišila žlutými znaky na hrudi. Pravděpodobně se jedná o barevnou variabilitu druhu hrnčířky prýtové.
Další fotografovaná samička byla trochu tmavší.