čeleď: Lumčíkovití - Braconidae (dříve mšicomarovití - Aphidiidae)
Mšicomaři (Aphidius sp.) jsou dlouzí jen kolem 2 mm a velmi štíhlí. Patří k nejdůležitějším parazitům mšic.
Samičky mšicomarů vkládají vajíčka do těla mšic. Při kladení mají samičky typické postavení, zadeček je ohnutý pod hruď. Larva parazita pak vyžere vnitřní část svého hostitele, a uvnitř těla mšice se i zakuklí.
Parazitované mšice bývají hnědé nebo černé, a jakoby nafouklé, obvykle stále přisáté k živné rostlině. Mladý mšicomar pak vylétá z obalu mšice kruhovým otvorem.
Foto 5. 6. 2018
Mšicomar Aphidius sp.
Mšicomar na mladém lístku vrby košíkářské. Fotografie shora.
Mšicomar pochoduje po listu přes mumifikovanou mšici.
Samička klade vajíčko do mladé mšice.
Parazitovaná, mumifikovaná mšice, ze které se brzy vylíhne mladý mšicomar.
V kolonii mšic jsou vidět zbytky mšicových mumií, ze kterých už vyletěli mladí mšicomaři, a také mladé mšice, do kterých samička mšicomara klade vajíčka.
Zbytky mšic na větvičce po vylíhnutí mšicomarů.
A jaký konkrétní druh mšicomara jsem fotografovala? Nevím, a možná to neví nikdo. Mšicomarů je víc druhů, a výrazně se specializují na určitý druh mšic. Některé druhy mšicomarů se uměle množí a používají se k ochraně před mšicemi ve skleníku. Já jsem je fotografovala v přírodě na vrbě košíkářské, u té není poškození mšicemi hospodářsky významné, a proto je pravděpodobné, že se hodnocením druhů mšicomarů na vrbách zatím nikdo nezabýval.
Mravenci se snaží mšice chránit.
Ale není to mravencům nic platné, mšicomaři jsou rychlejší.
Vylíhlý mšicomar pobíhá mezi mumiemi, co zbyly ze mšic.
Zbytky mšic po vylíhnutí mšicomarů zůstávájí přisáté na větvičce dlouhou dobu.
Mimořádně pěkné fotografie nepřátel mšic jsou uveřejněné od Pavla Krásenského
https://www.macrophotography.cz/blog/msice-a-jejich-nepratele-120.html
Nejnovější z atlasu
