čeleď: Hedvábnicovití - Colletidae
Hedvábnice jarní (Colletes cunicularius) je velká 11 až 14 mm. Zejména samičky se velmi podobají včelám medonosným.
Samečkové vylézají ze svých rodných komůrek dřív, jsou v přírodě k vidění už koncem března, samičky až v dubnu.
Na horním obrázku je portrét samečka hedvábnice jarní.
Pro jejich larvičky samička připravuje potravu pouze z nektaru a pylu z vrb.
Hedvábnice jarní (hrabavá) Colletes cunicularius
Dospělí jedinci se ale často živí nektarem na květech jiných rostlin.
Samička se před odletem zahřívá na slunci.
Tady je sameček hedvábnice na květu časně kvetoucí slivoně. Hedvábnice se významně podílejí na opylování ovocných dřevin, i když jejich nektar a pyl používají pouze pro svou vlastní výživu dospělců.
V Praze ve Stromovce je (mimo jiného) také několik keřů vrby šedé (Salix elaeagnos). Tu mají samečkové hedvábnic ve velké oblibě a každé jaro se ve velkém počtu objevují právě na těch několika keřích. Tam se dají dobře fotografovat - pokud přijdu ve správném termínu.
A co sameček vyhlíží?
No hlavně hledá, jestli se neblíží nějaká samička.
(Všechny fotografie samečků jsou z 2. 4. 2016 .)
Na další fotografii je samička.
Čerstvě vylíhlí jedinci jsou hnědí, ale pak během pobytu na sluníčku jim barva bude rychle mizet a zešediví. Totéž platí i o samečcích - na fotografiích na vrbě jsou šediví, protože se pohybují na slunci už několik dnů. Čerstvě vylíhlí byli taky zbarveni trochu do hněda.
A ještě kusadla samičky.
Rozkvetlé vrbové jehnědy přitahují samičky hedvábnic jako magnet. (Vrbová jehněda patří druhu vrba popelavá x vrba nachová - je to klon šířený včelaři.)
Hedvábnice jarní je hojný druh zejména v okolí velkých řek. Hnízdečka si buduje v písčité zemi. Aby zajistila svým larvičkám optimální mikroklima pro vývoj (hladina vody v řece kolísá ve velkém rozsahu, hnízdečka hedvábnic musí být schopná odolávat dobře suchu i zaplavení vodou), potírá stěny komůrek směsí sekretu Dufourovy žlázy a slinné žlázy. Sloučením obou sekretů na vzduchu vzniká lesklý polymerový povlak podobný celofánu. Navíc samičky hedvábnic potírají stěny komůrek baktericidním a fungicidním sekretem kusadlových žláz.
Pro samičky hedvábnice jarní je nejdůležitější vrbou vrba křehká. Tahle vrba roste jako mohutný vysoký strom, rozkvétá na ní mnoho jehněd, které se navíc rozvíjejí postupně, proto vrba křehká kvete dlouho a samičky hedvábnic na ní mají dlouhodobý zdroj potravy.
Pro fotografování je ale hmyz na vysokých větvích vrby křehké nedostupný. Proto mám víc fotografií z menších keřových druhů vrb.
Hedvábnice na jehnědách vrby nachové.
Samečkové se zjara líhnou dřív než samičky. Samečkové se pak často shromažďují u otvoru, kde očekávají, že se začnou objevovat mladé neoplozené samičky.
A sotva samička vyleze, hned se na ní samečkové vrhnou a společně se pak kutálí po zemi jako hrouda.
Některá loňská hnízdečka ale samečci neobjeví a neoplozené samičky odtud vylétají za potravou samy. Na takové pak čekají další samečci na kvetoucích stromech.
Sameček a samička spolu, na jehnědě vrby nachové.
Na odletu.
Po oplození si samička začne vyhrabávat v zemi prostor pro svoje hnízdečko, kde vytvoří komůrky pro svoje larvičky.
Fotografie samiček, když začaly budovat svoje hnízdečka, jsem dělala 2. dubna 2019.
Po deštích je potřeba vstup do hnízdečka opravit. Foto 2. května 2019. Samička už je postarší, s olámanými chloupky na hrudi.
Oblíbeným stromem hedvábnic je časně zjara také javor červený. Sameček druhu hedvábnice jarní na květech javoru červeného.
Nejnovější z atlasu
