čeleď: Kutíkovití - Crabronidae
Uzlatka písečná (Cerceris arenaria) je dlouhá 8 až 17 mm. (Může být tedy největší ze všech v ČR žijících uzlatek.) S dospělci se lze v přírodě setkat od konce května až do září. Dospělci získávají energii sáním nektaru na květech. Hnízdečko pro larvy si samičky vyhrabávají v písčité zemi. Do plodových komůrek nosí jako zásobu potravy pro larvy ochromené brouky nosatce. V jedné komůrce bývá větší počet ulovených brouků, záleží na jejich velikosti.
U nás je uzlatka písečná vzácnější druh. Proto má nepatrný vliv při biologické ochraně rostlin před škůdci.
Uzlatka písečná Cerceris arenaria
První článek zadečku je uzlovitý, ostatní články zadečku jsou odsazované.
Portrét.
Žluté pásky na zadečku jsou úzké a celistvé, nepřerušované. To je důležitý rozlišovací znak od jiných druhů uzlatek.
Dospělci sají nektar z květů.
Zdá se, že se tento druh vyskytuje v různých barevných variantách.
Spodní část těla je tmavá.
Foto 18. 8. 2020 v Praze v Tróji.
Samičku se samečkem fotografoval v červenci 2024 u Břeclavi Jiří Szekeres:
Větší jedinec je samička. Sameček je menší a má žluté nohy.
Jak se někde objeví nespářená samička, hned se u ní začne scházet víc samečků. Tady jsou na fotce samečkové dva. Jeden sameček je vzadu za samičkou, to je zřejmě stejný jedinec jako na předchozí fotografii. A druhý sameček přistál samičce na zádech, samička je pod ním, jsou z ní vidět jen nahnědlé nohy a poslední články zadečku, taky tykadla (stíny tykadel).
Nejnovější z atlasu
