čeleď: Žahalkovití - Scoliidae
Žahalka žlutá (Scolia hirta) je dlouhá 16 až 22 mm. Patří u nás tedy k velkým druhům blanokřídlého hmyzu. Samičky vyhledávají v zemi jako potravu pro svoje potomstvo larvy větších druhů brouků zlatohlávků. Prohrabávají se k nim s pomocí silně otrněných předních nohou. Hostitelskou larvu pak trvale ochromí žihadlem. Potom v blízkosti larvy (někdy hlouběji v zemi) vybudují prostornou komůrku, a do té kořist zatáhnou. Pak na zadeček kořisti vyklade samička žahalky svoje vajíčko, následně matka žahalka komůrku opustí a přístupovou chodbu zahrabe. Vývoj mladé žahalky z vajíčka je rychlý, obvykle larvy dorostou během dvou týdnů a zhotoví si pevný hnědý kokon, ve kterém přezimují ve stadiu předkukly až do jara příštího roku.
V ČR žije jen v nejteplejších oblastech.
Žahalka žlutá Scolia hirta
V předchozích letech bývala žahalka žlutá v Praze velmi vzácná. Letos (2020) je na květech podél Vltavy k vidění dost často.
Dospělci se živí sáním nektaru z květů mnoha druhů rostlin. Máčka ladní ale patří k nejvyhledávanějším.
Proplétat se mezi trny máčky ladní není pro velikou žahalku vůbec snadné. Sledovala jsem i situaci, kdy si samička žahalky nabodla křídlo na trn máčky a nedařilo se jí osvobodit. (V případě, který jsem viděla, jsem žahalku uvolnila z trnu já. ) Na lokalitě jsem pozorovala i žahalky s jedním vyvráceným křídlem, kupodivu ale dokázaly létat stejně rychle jako zdravé žahalky.
Pro srovnání velikosti vkládám obrázek, kde je žahalka žlutá na stejném květenství se samečkem vosíka francouzského.
A tady je žahalka společně se samečkem ruděnky běloreté.
Samičky žahalek bývají mohutné.
Žahalka žlutá (Scolia hirta) je v posledních letech v Čechách hojnější. Tady je samička na bělotrnu.
Samečkové žahalky žluté jsou štíhlejší a mají mohutnější tykadla.
Sameček při odletu.
Samečkové žahalek mají na posledním článku zadečku tři trny.
Nejnovější z atlasu
