čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák skalní (Bombus lapidarius) je všudypřítomný druh. V nížinách a pahorkatinách patří mezi nejpočetnější čmeláky. Nejčastěji ho najdeme na skalních lesostepích, na loukách a pastvinách. Také na sídlištích v městské zeleni. Budovy mu zřejmě připadají jako jeho oblíbené skály.
Samičky bývají dlouhé 20 až 24 mm, samečci a dělnice 12 až 16 mm. Patří mezi druhy s krátkou hlavou.
Hnízda si rád zakládá ve skalních puklinách, ale také v hromadách kamení, v budovách, nebo i v opuštěných myších hnízdech pod zemí.
Na horním obrázku je samička po přezimování.
Čmelák skalní Bombus lapidarius
Oblíbenou rostlinou je kromě hluchavek také dřišťál juliin. Ten kvete v době, kdy matky samy vychovávají první dělnice.
Na skloněných květech matka saje nektar otočená zádama dolů a ukazuje černé bříško.
Z hloubky květu saje nektar.
Dělnice jsou vybarvené stejně jako matky, pouze jsou menší.
Dělnice na květové hlávce jetele lučního.
Dělnice s pylovou rouskou.
Samečky je možno vidět v přírodě od července. Od samiček a dělnic se odliší snadno, protože mají žluté chloupky vpředu na hlavě, i různě široký (nebo jen naznačený) žlutý proužek vpředu na hrudi.
Na květu bělotrnu.
Zde je sameček na šalvěji přeslenité.
Dělnice rády vyhledávají květy vičence.
V létě je ale nejoblíbenější rostlinou dělnic čmeláka skalního štírovník růžkatý.
Za letu, před květy jestřabiny lékařské.
Obvykle vidíme dělnice s nohama skrčenýma u těla. Když nohy natáhnou, je překvapivé, jak mají čmeláci dlouhé nohy.
Od srpna lze v přírodě vidět mohutné mladé matky. Krmí se pylem a nektarem mnoha druhů rostlin. Ale protože jsou těžké, květy se po dosednutí čmelačky rozhoupou a skloní dolů, takže fotoaparát je těžko zaostří. Pouze několik rostlin má stonky tak pevné, že na nich dokážu velké čmeláky fotografovat. Právě jetel luční je rostlinou, na které se čmeláci dobře fotografují.
Foto mladé matky 11. 8. 2016 na louce za PP Baba.
Velmi důležitou rostlinou je pro čmeláky hluchavka nachová. Ta totiž kvete od podzimu do jara. Mladé čmeláčí matky si mohou v jejích květech doplňovat energii před zimou i v době po jarním probuzení při prvním oteplení.
Mladé a oplozené čmeláčí matky si během podzimu musí najít vhodné místo pro přezimování. Nejraději si vybírají místo někde v lese. Tam si vyhrabávají v lesní hrabance mělkou přezimovací komůrku. Pro druh čmelák skalní je charakteristické, že před vstupem do komůrky zůstává pěšinka. Je to takový vstupní žlábek, který nebývá zasypán.
Nejnovější z atlasu
