čeleď: Lumčíkovití - Braconidae
podčeleď Euphorinae
Lumčík Dinocampus coccinellae se vyvíjí jako parazitoid dospělců brouků slunéček. Je to drobný druh lumčíka, podle mého odhadu byla samička, kterou jsem fotografovala, dlouhá sotva 3 mm. Najít tak maličkého dospělce v přírodě by bylo velmi obtížné, tedy bylo by těžké určit druh lumčíka mezi mnoha podobnými maličkými druhy. Mně se ale povedlo vychovat si samičku tohoto lumčíka doma z nalezeného ochromeného slunéčka. A teprve po vyfotografování jsem samičce lumčíka umožnila odletět otevřeným oknem ven do přírody, kam patří.
Ve výběru hostitelského druhu je tento lumčík nenáročný, jeho larvičky se dokážou úspěšně vyvíjet ve více druzích slunéček.
Lumčík Dinocampus coccinellae Dinocampus coccinellae
Takhle vypadá kukla lumčíka Dinocampus coccinellae, která se skrývá pod svým hostitelem slunéčkem a je pevně připředená k listu pod nimi.
Mšicožravá slunéčka zkoumá mnoho vědců po celé zeměkouli, protože jsou důležitá v boji proti mšicím v zemědělství. A spolu s tím se vědci zamýšlejí i nad parazitoidy slunéček. Proto je lumčík Dinocampus coccinellae prozkoumáván v mnoha laboratořích, na internetu se o něm nechá najít řada zajímavých informací.
A co všechno jsem o tomto lumčíkovi dohledala na internetu?
Když si dospělá samička lumčíka najde vhodnou berušku, tak jí nabodne kladélkem a vloží jí do těla svoje vajíčko. Brouci mají tělo shora kryté pevnými krovkami, tudy by kladélko lumčíků neproniklo, vajíčko proto umísťuje do břišní části slunéčka. A samička lumčíka vkládá do hostitelského slunéčka nejenom svoje vajíčko. Samičky lumčíků mají ve svých vejcovodech také namnožený virus, který bude během vývoje jejího potomstva manipulovat chování hostitele.
Zpočátku se parazitované slunéčko chová tak, jakoby se nic nestalo. Slunéčko je dál normálně aktivní. A larvička lumčíka uvnitř jeho těla si dává pozor, aby nepoškodila žádné životně důležité orgány svého hostitele. Vyžírá přednostně tukové zásoby brouka a také broučí rozmnožovací orgány, zejména vajíčka, která jsou doposud nevykladená uvnitř těla berušky, protože ta jsou hodně výživná. A larvička lumčíka dokáže ještě něco: Dokáže utlumit antivirový imunitní systém napadeného hostitele, takže virus se může v buňkách berušky dobře a nenápadně množit.
Samička lumčíka se většinou pohybuje s křídly složenými nad tělem.
Když larva lumčíka uvnitř těla berušky vyroste, tak potom začne ze svého hostitele vylézat mezičlánkovou membránou u konce břišní části zadečku berušky. Larva lumčíka má jasně žlutou barvu.
Současně s tím, jak larva lumčíka začne z berušky vylézat, se obnoví imunitní systém hostitele. A je to právě vlastní imunitní obrana v broučím těle, která napadne virem infikované buňky v mozku brouka a způsobí ochrnutí hostitelské berušky. Larva lumčíka se pak před zakuklením zamotá do hedvábného kokonu mezi nohami slunéčka a připevní se k podkladu. Kukla lumčíka je díky tomu shora chráněná beruškou. A to je mimořádně dobrá ochrana. Protože berušky svým nápadným zbarvením signalizují predátorům, že jsou nechutné. A dobrou a chutnou larvu lumčíka pak třeba sýkorky pod beruškou neobjeví.
Zajímavé je nakonec i to, že část hostitelských slunéček se po vylíhnutí parazitoida lumčíka opět uzdraví.
Ještě další obrázky samičky lumčíka.
Nejnovější z atlasu
