čeleď: Vosovití - Vespidae
Sršeň obecná (Vespa crabro) je druh nápadný svojí velikostí a mohutností.
Samičky mohou být dlouhé až 35 mm, patří tedy k velkým druhům blanokřídlých. Má ráda parkovou krajinu s dostatkem starých dutých stromů pro zakládání hnízd.
Povahou jsou sršně méně agresivní než vosy, zvykají si na dění v okolí a bez příčiny neútočí.
Při nedostatku dutin ve stromech využívají i lidské příbytky, půdy, kůlny apod.
Sršní hnízdo na počátku svého vývoje.
Mladé oplozené samice přezimují v trouchnivém dřevě, po přezimování zakládají nová hnízda. Stavebním materiálem je směs naškrábaného dřeva a slin. Základní plást tvoří matka sama a naklade do něj vajíčka.
Uložení vajiček v buňkách.
V prostřední nejstarší buňce už je vidět mladá larvička.
Zpočátku postupuje stavba pomalu - foto 1. 7. 2011
Všimněte si bílých vajíček, které jsou vidět v krajních buňkách, a větší larvy uprostřed horního (staršího) plástu.
Později už je hotová veliká sršní báň. Plásty kryje jako tepelná izolace lasturnatý obal - foto 17. 9. 2011.
Hnízdo mívá 5 až 8 pláství, vyjímečně až 12 pláství, s více než 5000 zárodečnými buňkami. Dělnice jsou aktivní ve dne i v noci, loví rozmanitý hmyz.
Ve stromové dutině je vidět okraj sršního hnízda.
Jsou méně agresivní než vosy a bez příčiny nezačínají na lidi útočit. Při klidném chování snášejí člověka i blízko hnízda.
Na podzim rády sají sladkou šťávu z bobulí hroznového vína. Člověk na ně omylem snadno sáhne. Na fotografii je malá sršní dělnice vedle prstů.
Portrét sršní dělnice:
Sameček na bobuli:
Sršní samečkové mají mohutná a tmavá tykadla. V přírodě se vyskytují koncem léta a na podzim.
Když jsou larvičky v plástu dobře vykrmné, tak si u hlavy vyrobí nápadně bílý zámotek a uvnitř svojí buňky se zakuklí. Na obrázku je nad kuklami sameček.
Sameček sršně má hruď vymalovanou jinak než samičky.
Břišní články samečka.
Samička a sameček spolu. Samečkové jsou menší.
Během chladného jara 2021 mne překvapila sršní matka, která získávala energii sáním v květech zahradního skalníku. Zdá se, že za chladna létá málo hmyzu, který by mohl sloužit jako kořist.
I veliká sršeň se ale může stát kořistí daleko menšího predátora. Tahle mrtvá sršeň byla připředená k listu pavučinou. A krmil se na ní pavouk, pravděpodobně druh snovačka oválná (
Enoplognatha ovata).
Jak mohla malá snovačka ulovit ve srovnání s ní tak velikou sršeň? Snovačky mají v pavučinách hodně lepu a v chelicerách také neobvykle silný jed
Snovačky si staví nevelké sítě s vlákny, která jsou napjatá nejrůznějšími směry. Některá vlákna jsou opatřená lepem. Jakmile se neopatrný hmyz do sítě zachytí, tak se přilepí na několik vláken. A čím víc se snaží vyprostit, tím víc se přilepuje na další vlákna. Teprve když se kořist unaví a je lepem i trochu znehybněná, tak se snovačka odváží blíž a svou oběť usmrtí jedem tak, že chelicerami prokousne jemnou kutikulu mezi články.
Další fotografie sršního hnízda a kukel jsou na tomto odkazu:
http://www.blanokridlivpraze.cz/aktuality/detail/?aktId=66