čeleď: Včelovití - Apidae
Kyjorožka modravá (Ceratina cyanea) a kyjorožka černoretá (Ceratina nigrolabiata) jsou dva navzájem podobné a vzhledově těžko odlišitelné druhy. Jsou to drobné samotářské včelky, jsou dlouhé jen 5 až 7 mm. Kyjorožka modravá je na teplých místech ČR hojnější, na našem území může žít téměř všude, ale nikde není příliš početná. Kyjorožka černoretá se k nám začala šířit od jihu teprve od 90. let 20.století, nyní se s ní lze setkávat na jižní Moravě.
Na nejteplejších lokalitách jižní Moravy se vzácně vyskytují také druhy kyjorožka zelenavá (Ceratina chalybea) a kyjorožka černá (Ceratina cucurbitina).
Kyjorožka Ceratina sp.
Kyjorožky si vytvářejí hnízdečka ve stoncích, vykousávají v nich vnitřní dřeň. Potom v nich budují řadové komůrky pro vývoj svých larviček. Kyjorožka modravá si vybírá pro hnízdění svisle umístěné stonky, proto do běžných hmyzích domků nelétá..
Kyjorožky jsou dlouhověké. Mají krátký larvální vývoj, který od vajíčka do dospělce trvá přibližně měsíc. Poté ale dospělci žijí déle než jeden rok. Dokonce i samci.
Matky o svoje larvičky pečují a dožívají se vylíhnutí dospělých potomků. Velmi důležitá je ochrana hnízdečka proti pronikání jiných hmyzích predátorů. Vchod do hnízda je totiž velmi zranitelný. Mravenci nebo jiní loupežníci by dokázali celé hnízdečko zlikvidovat, kdyby se dostali k mladým larvičkám.
U druhu kyjorožka černoretá se ukázalo, že se na hlídání vstupu do hnízdečka výrazně podílejí také samečkové. Během budování hnízdečka se samičky páří opakovaně s více samečky, v průběhu vývoje larviček se ve funkci hlídačů vstupu vystřídá několik samečků.
Samičky kyjorožky modravé a kyjorožky černé mají celou hlavu tmavou. (Bílé skvrny na fotografii portrétu jsou znečištění.)
Nejnovější z atlasu
