čeleď: Včelovití - Apidae
Čmelák rokytový (Bombus hypnorum) má rád vlhká stanoviště, žije zejména v okolí řek a potoků. Ve městech vyhledává parky a zahrady s chladnějším a vlhčím mikroklimatem, také severní stráně. Rád si vyhledává hnízdečka v ptačích budkách, také hnízdí v dutinách ve stromech.Často hledá prostor pro hnízdo na svislých plochách, podél zdí, vysoko nad úrovní terénu.
Barva chloupků na hrudi je proměnlivá, může být hnědá, tmavohnědá až skoro černá. Na rozdíl od podobného čmeláka rolního má bílé chloupky na konci zadečku.
Čmelák rokytový Bombus hypnorum
Brzy zjara je oblíbenou rostlinou meruzalka josta.
Je rozšířený v Evropě a v Asii, a to daleko na sever až k polárnímu kruhu. Původně u nás spíš horský druh a obyvatel horských smrčin. V předchozích letech se začal šířit do měst a byl čím dál hojnější, v roce 2016 jsem ho zatím nezahlédla. Horké a suché léto 2015 tento druh pravděpodobně zvládal v Praze s potížemi. Druhy, které si vyhledávají hnízdečka v zemi, měly v minulém roce snadnější čelit letnímu přehřívání než čmelák rokytový, který má hnízdečka v dutých stromech. Jeho hnízdečka také často trpí napadením housenkami zavíječe, kterým se neumí bránit.
V roce 2017 už je zase v Praze k vidění často. Je vidět, že se umí vypořádat i s obtížnými podmínkami.
V mokřině na květu pcháče šedého.
Zjara se objevuje velmi brzy, a jejich kolonie bývá na konci vývoje už koncem června. Některé mladé samičky dokážou vychovat ve stejném roce ještě druhou generaci.
Někteří jedinci mají srst na hrudi tmavší, v různých odstínech hnědé až téměř černé barvy.
Dělnice na květu angreštu.
Má poměrně dlouhou hlavu.
Na internetu se o tomto druhu píše, že matky čmeláčice se na podzim mohou pářit s několika samečky, tím se liší od jiných druhů čmeláků. U jiných čmeláků se matka páří pouze jednou za život.
Ve čmeláčím hnízdě pak vyrůstá potomstvo, které má 3 až 6 různých otců. Taková variabilita může být u čmeláků v přírodě prospěšná. Když má každá dělnice geneticky dané vlohy trochu na něco jiného, životu ve společenství to vydatně pomáhá.
Občas zalétá do skleníku na květy rajčat. Na obrázku je sameček. Možná zaletěl do skleníku spíš omylem, neumí snadno najít cestu ven, tak na květu chvilku odpočívá. Prý ale zaletují do skleníků rádi a často.
Tady je také vidět barevná variabilita druhu. Tento jedinec má rezavé i první 2 zadečkové články, samečkové většinou mají rezavý jako hrudník pouze 1 zadečkový článek nebo mají přední část zadečku tmavou.
Při podrobném zkoumání obrázku je zde také vidět, že samečkové tohoto druhu mají trochu vlnkovaná tykadla.
Sameček na květu ostružiny.
Pohled na vršek čmeláčího hnízdečka. Nahoře jsou už vylíhlé nově vychované veliké mladé matky.
Pohled do vnitřních prostor čmeláčí domácnosti.
Čmelák rokytový patří do druhové skupiny "polen storers", to znamená skladovači pylu. V prázdných kokonech si totiž vytvářejí zásoby pylu.
Krmení larev je obstaráváno otvorem ve svrchní straně buňky.
Kulovité buňky, ze kterých se zakrátko vylíhnou mladí čmeláci.
Čmeláčí hnízdo na konci vývoje.
Barva voskových buněk může být během času různá, je hodně ovlivněná barvou pylu okolních rostlin.
Nejnovější z atlasu
