čeleď: Včelovití - Apidae
Pelonoska hluchavková (Anthophora plumipes) je druh tvarem těla velmi podobný malým čmelákům. Na rozdíl od čmeláků ale nemá dělnice, všechnu péči o potomstvo zvládá samotná samička.
Na zdejší horní fotografii je sameček. Ti se totiž líhnou už počátkem března, až o tři týdny dřív než samičky. Patří k prvním druhům hmyzu, které lze vidět při jarním oteplení.
Létá na květy mnoha druhů rostlin, ale hluchavka nachová je časně zjara nejoblíbenější rostlinou pelonosek.
S hluchavkou nachovou se shodují časově. Je to rostlina, která při mírné zimě dokáže kvést od podzimu do jara bez přestávky. A samečci pelonosky hluchavkové vyletují ze svých komůrek už na konci zimy.
Patří ke zvláštnostem pelonosek, že jsou schopné si udržovat tělesnou teplotu až 40°C i za nízkých venkovních teplot.
Další jejich oblíbenou rostlinou, která rozkvétá v předjaří, je plicník lékařský (případně také plicník tmavý).
Sameček ve stojatém letu před květy plicníku.
Pelonoska hluchavková, samička na hluchavce nachové.
Později rozkvétá také hluchavka skvrnitá, která má větší květy.
Samičky pelonosky hluchavkové existují ve dvou barevných variantách. Šedohnědá nebo černá, obojí obvykle (ne vždy) s výrazně rezavě zbarvenými sběráčky na pyl. V přírodě ale vídáme samičky pelonosek prakticky vždy s nákladem pylu a protože navštěvují mnoho druhů rostlin s různě zbarveným pylem, tak barva jejich sběráčků je dána barvou pylu rostliny.
V Praze je častější nenápadná šedohnědá barva.
Tmavá barevná mutace samičky pelonosky hluchavkové - na hluchavce skvrnité.
Tmavá samička na květu kamejky modronachové.
Časně zjara se živí na hluchavkách i na mnoha dalších jarních květech, později se ale významně podílí na opylování jabloní.
Samičky mají hlavu zepředu tmavou (na rozdíl od samečků, kteří mají zepředu na hlavě světlou kresbu).
Portrét samičky v detailu.
Na kamejce modronachové. Kamejka patří k jejich velmi oblíbeným rostlinám koncem dubna a v květnu.
S vytaženým sosákem.
Tmavá forma.
Samečkové mají hlavu zepředu světlou. A rádi odpočívají ve skulinách, co jsou ve starých zdech po vypadlých skobách.
Pelonosky jsou vynikající v letových schopnostech. Umí létat mimořádně rychle, ale právě tak se umí v letu zastavit a být třeba minutu na stejném místě.
Čerstvě vylíhlí samečkové jsou žlutohnědí, ale během pohybu na slunci stářím postupně šediví.
Nedávno vylíhlý sameček na květech dymnivky plné.
Na květech hrachoru jarního.
Samečkové mají nápadně dlouhé třásně na chodidlových článcích druhého páru nohou.
Nejhustší chloupky mají zjara hned po probuzení. Sameček v květu krokusu.
6. 4. 2019 jsem fotografovala samečka na květech mandloně nízké.
Dlouhý sosák.
Samička ve květech třešně.
Sameček mezi květy třešně.
Samičky pelonosek hluchavkových často hnízdí ve starých zdech v početných skupinách. Správně veliké dutiny uvnitř zdí jsou výsledkem práce mnoha generací pelonosek, prostě každý rok se samičkám povede vyhrabat v tvrdém materiálu další kousíček.
Detailní obrázek staré zdi s několika sousedními vstupy k jednotlivým hnízdečkům pelonosek.
Pelonoska hluchavková, samička na staré zdi na cestě k otvoru do svého hnízdečka.
Pelonoska před vstupem do svého hnízdečka, když se chystá odletět za sběrem potravy.
Poznámka:
Velmi podobným druhem je pelonoska černá (Anthophora retusa). Ta je ale velmi vzácná, na území Prahy se pravděpodobně vůbec nevyskytuje.