Hrabalka červenonohá Episyron rufipes


čeleď: Hrabalkovití - Pompilidae

Hrabalka červenonohá (Episyron rufipes) má ráda stepi a lesostepi, pískovny i říční náplavy. Hnízdečka si vyhrabává v písčitém podkladu.
Dospělci získávají energii sáním na květech miříkovitých rostlin.
Pro larvy musí opatřovat speciální potravu, a to výhradně jen pavouky křižáky, samička je napadá přímo v jejich kruhových sítích. Když se křižák pokusí uniknout po vodícím vlákně na zem, hrabalka ho bleskově následuje a ochromí žihadlem.

Při tranportu pavouka do předem připraveného hnízda se snaží letět, ale vzhedem k velké váze kořisti se i za pomoci křídel pohybuje jen v krátkých letových přískocích.

Tady jsou na fotografii dobře vidět hrabací nohy hrabalky. K hrabání mají samičky uzpůsobené přední nohy, opatřené na chodidlech řadami trnů (hrabací hřebeny).
/Hrabalka a její hrabací nohy.

/Hrabalka červenonohá, foto z boku na prstu.

/Hrabalka červenonohá, foto z boku na květině.

/Hrabalka červenonohá, zobrazená hlava.

/Hrabalka, fotografie shora.

Zajímavostí tohoto druhu je, že umí skládat křídla nejen nad tělem, ale i podél podélného záhybu podobně jako u vos.
/Hrabalka na listu.
Různé možnosti složení křídel.
/Hrabalka se zvednutým zadečkem.
Na všech fotografiích je samička. Foto 19. 6. 2016 v Praze v Dejvicích a 28. 6. 2017 v Praze 6 u Vltavy.

V roce 2019 jsem fotografovala hrabalku začátkem července na květech srpku.
/Hrabalka červenonohá, samička na květech srpku.
Portrét.
/Hrabalka červenonohá, portrét 2019.

Vosa saská
Pilatka bršlicová (žlutá)
Čalounice mokřadní
Tmavka dvouskvrnná

© Blanokřídlí v Praze 2016

TOPlist