čeleď: Chřestovité - Asparagaceae (dříve Asfodelovité - Asphodelaceae, nebo bělozářkovité - Anthericaceae)
Bělozářka liliovitá je vytrvalá bylina s podzemními oddenky. Patří ke vzácnějším rostlinám, s jakými se lze setkat na pražských skalách. Roste jen na několika místech, na mělkých, vysýchavých, skeletovitých půdách, které jsou minerálně středně bohaté.
V Praze 6 je to ve skalnatém terénu nad Šáreckým potokem. Ale zdá se, že si tu pro svůj růst vybírá pouze místa, kde do puklin mezi starohorními břidlicemi pronikly žíly mladších vyvřelin, a nebo kde byly skály v minulosti obohacené o živiny činností lidí.
O její květy se zajímají hlavně drobné druhy včeliček.
Kvetoucí bělozářka ve skalnatém terénu ve svahu.
Nezralé plody.
Její květy jsou nádhernou ozdobou. Vyniká odolností k suchu, a dokáže kvést i v době, kdy jiné druhy rostlin zasychají a nekvetou.
Celá kvetoucí rostlina i s listy. Listy se podobají trávě, a to způsobuje, že občas jsou bělozářky při nadměrné údržbě chráněných ploch před rozkvětem posečené. Na plochách s bělozářkou by bylo lépe organizovat sečení nebo pastvu ovcí až v pozdějších měsících (koncem června, v červenci), kdy už má bělozářka vytvořená semena a listy jí přirozeně zasychají, do příštího roku už přežívá "zatažená" v oddenku.
A když se jí na svahu daří.
Bělozářkám v dubnu raší nejprve listy. Mnozí sekáči si pletou bělozářky s trávou, nevšimnou si poupat uprostřed trsů. Určitě je potřeba, aby ti, kdo o lokality s bělozářkami pečují, si v předchozím roce nejprve dobře prohlédli, jaké rostliny se na lokalitě vyskytují.
Umíte rozlišit, co je tráva a co jsou listy bělozářek?

Tři trsy bělozářek při fotografování proti slunci.