Topoly jsou živnými rostlinami mnoha druhů mšic. Velmi zajímavé jsou mšice dutilky (Pemphigus sp.), které vytvářejí na listech topolů hálky. Na světě i u nás existuje větší počet druhů dutilek, rozlišují se podle tvaru hálek a podle jejich umístění na listech.
Nejznámější je dutilka šroubovitá (Pemphigus spyrothecae), ta se vyvíjí pouze na topolu černém. Nejvíc jí chutná pyramidální kultivar topolu černého, zvaný topol vlašský (Populus nigra "Italica").
Topoly a mšice Populus sp.
Jak takové hálky dutilky šroubovité vznikají?
Přezimuje vajíčko mšice, ukryté někde ve štěrbině v kůře topolu. Z něj se v době rašení pupenů vylíhne larva mšice zakladatelky. Ta se co nejdřív usadí na listovém řapíku a začne sát. V této době není vůbec chráněná před predátory. Velké množství zakladatelek zahyne hned v této době, stanou se kořistí slunéček, dravých ploštic nebo jiných konzumentů mšic. Mšice zakladatelka se brání tak, že v místě sání poškozuje listový řapík trochu mechanicky, ale hlavně chemicky vypouštěním svých slin. Napadený řapík se nejdřív ohýbá a zkrucuje až o 2 otočky a zduřuje. Malá larvička mšice prostě nějak dokáže měnit genetickou informaci v listových buňkách tak, že řapík listu neroste normálně, ale listové pletivo vytvoří hálku (nádor). A to všechno dokáže jedna jediná larva mšice dutilky, jen vyjímečně jsou zpočátku ve společné hálce 2 zakladatelky. Uvnitř hálky už je matka zakladatelka před většinou nebezpečí chráněná. Je živorodá, bez oplození samečkem postupně dá život asi padesáti potomkům.
Na začátku může být mšice zakladatelka uvnitř hálky zcela skrytá. Později je ale nutné, aby byla v hálce skulina, díky které se kolonie mšic zbavuje odpadních látek.
Později je totiž uvnitř hálky docela těsno, musí se tam vejít velké množství malých mšic. Dceřinná generace je také živorodá a partenogeneticky rodí pouze samičky, teprve třetí generace potomků vyroste v okřídlené plodonosky.
V listopadu jsou po rozlomení hálky uvnitř vidět okřídlené mšice. Ty nakladou do štěrbin v kůře vždy po jednom vajíčku, které je relativně veliké, silnostěnné, a jediné schopné přečkat dlouhou zimu.
Dutilku šroubovitou jsem fotografovala na začátku listopadu 2018.
V květnu 2022 se ve velkém množství objevily na některých topolech v Praze a okolí jiné typy hálek. Tento druh dutilek u nás v minulosti asi nebyl tolik rozšířený, proto je o něm k dispozici málo informací. České pojmenování zatím asi nemá. Určitě je hojná na topolech černých, ale mám dojem, že může napadat i některé křížence topolu černého.
Určila jsem druh mšice - dutilka Pemphigus populi. Hálky vytváří na střední žilce čepele listu.
V květnu jsem objevila uvnitř rozlomené hálky pouze jedinou mšici.
Rozlomila jsem větší počet hálek. V některých byla mšice obalená voskovými vlákny. Je to další vývojové stadium tohoto druhu dutilky?
V červnu začaly hálky na listech žloutnout.
Po rozříznutí hálky se uvnitř ukázal větší počet mšic (několik mšic se při manipulaci vysypalo i vedle na list).
Některé hálky už začaly na vrcholu praskat a otevírat se.
Zhruba v polovině puklých hálek už byly okřídlené mšice. Dutilka Pemphigus populi totiž svoje rostlinné hostitele střídá. Na listech topolů je jen asi do poloviny roku, potom přelétává na kořeny různých bobovitých rostlin. Přednostně vyhledává hrachor luční, ale může být i na jiných bobovitých rostlinách.
Ve druhé polovině hálek mne zaujali konzumenti mšic. Slunéčko lesní je drobné, snadno se protáhne dovnitř hálky i malou škvírou. Tak bohatou nabídku potravy si nechce nechat ujít. Dokud byly mšice v uzavřené hálce, tak se k nim slunéčka neuměla dostat.
Slunéčko lesní (Aphidecta obliterata).
Na topolech žije řada dalších druhů dutilek i jiných druhů mšic, ty se mi zatím nepovedlo fotografovat.
Nejnovější z rostlin
