Křivatec žlutý Gagea lutea

Všichni hmyzáčci to využívají.

Na fotografii je druh zednice rohatá (Osmia cornuta), sameček. S tímto druhem se lze v Praze setkat jen na nejteplejších, chráněných lokalitách, v závětří.


Čmelák rolní (Bombus pascuorum) (správně paní čmeláčice, zjara existují jen samičky čmeláků) na květu křivatce žlutého. Po probuzení ze zimního spánku nasávala paní čmeláčice nektar s takovým zaujetím, že se nechala i vyfotografovat. Ale věděla o mně, že jí ruším. Zvednutá prostřední nožička ( jak je vidět na obrázku nahoře), vždycky signalizuje, že jí jdu s tím fotoaparátem na nervy a že mám vypadnout. (Kdyby si vedle čmelačky sedl jiný hmyz, tak by ho tou nožičkou skutečně vykopla.)



A pískorypka dvoubarvá (Andrena bicolor) už tady sbírá pyl, který odnese do svého hnízdečka, jako potravu pro svoje larvičky.

(A že je ta oranžová barva u hmyzu moderní?)

Se samečkem druhu pískorypka páskovaná (Andrena gravida).




Pískorypka popelavá (Andrena cineraria), sameček, na květu křivatce.

Samečky pískorypky popelavé lze najít na květech křivatce žlutého skoro vždycky. Je to jejich preferovaná rostlina. Samičky pískorypky popelavé se líhnou později než samečkové, těm potom kvete další bohaté spektrum jiných rostlin.


O květy křivatce má zájem i mnoho droboučkých druhů hmyzu.


Určit druh těch hmyzích drobečků pouze podle jediné fotografie bývá nemožné. Na následující fotografii by mohl být sameček některého druhu pískorypky.

Někteří jsou maličcí, ale mají nápadně dlouhá tykadla.


Na další fotografii je celá rostlina křivatce žlutého. Nápadný je jeden vysoký přízemní list, na vrcholu s výraznou kápovitou špičkou. Je to důležitý rozlišovací znak.


Květní lodyha v detailu. Zajímavostí jsou prašníky, mají různý tvar - ty které jsou zralé a které nezralé.