čeleď: Jilmovité - Ulmaceae
Jilm habrolistý začíná být v české přírodě vzácný. V ČR rostou 2 ekotypy, které mají výrazně odlišné nároky na vláhu.
Lužní ekotyp vyžaduje vysokou hladinu spodní vody a snáší dobře záplavy.
Lesostepní ekotyp vydrží v podmínkách nedostatku vláhy a snese vysýchající mělké půdy.
Zjara vytváří jilmy semena dřív než jim začnou rašit listy. Spolu s vrbou jívou jsou (koncem dubna, začátkem května) prvními dřevinami, které mají zralá semena. Ta rychle obsazují zatím nezarostlé plošky země a rychle klíčí.
Jilm habrolistý (polní) Ulmus minor (carpinifolia, campestris)
Na zdejších fotografiích je strom na skále v Přírodní památce Baba.
Vrchol stromu s téměř zralými plody. Listy mu teprve začínají rašit. Pohled skrz větve na protější břeh Vltavy se zoologickou zahradou.
Tento strom na skále má neobvykle červeně zbarvené střední části plodů.
Kvete už v březnu. Má drobné, nenápadné květy, které obvykle unikají pozornosti.
Detail kvítků jilmu habrolistého.
Drobné samičí kvítky jsou vidět obvykle jen v době, než začnou vyrůstat samčí pylové prašníky na dlouhých nitkách.
Jilmové plody před dozráním velmi chutnají veverkám.
Na fotografiích jsou veverky, jak mají v předních packách jilmové větvičky s plody a cpou se plnými hrstmi.
Fotografie veverek jsou ze Stromovky (9. 5. 2017). Do větví jilmu tam prorůstaly i větve jiných druhů stromů.
Protože naše domácí druhy jilmů trpí chorobami, zahradníci u nás začali vysazovat odolný jilm sibiřský (Ulmus pumila). Ten vyniká rychlým růstem a odolností vůči chorobám i nepříznivým vlivům. Naopak ale má křehké dřevo, starší stromy se snadno lámou, proto není vhodný do výsadeb typu stromořadí apod. Používá se do nevysokých živých plotů. S naším jilmem habrolistým se snadno kříží. Tímto způsobem byla vypěstovaná řada různých kultivarů.
Některé stromy vynikají růstem obrovského množství semen.
Jilm z výsadby u Vltavy v Praze v Holešovicích 10. 5. 2017.
Vrchol stromu, který je obalený semeny.
Nejnovější z rostlin
