čeleď: Vřesovcovité - Ericaceae
Vřes obecný v Praze roste na suchých svazích na silikátových horninách (na buližnících). V Praze 6 na vrcholech skal v Divoké Šárce a na Nebušické skále.
Vřes se vyhýbá vápnitým půdám, protože je schopen přijímat dusík pouze v amoniakální formě, která se vyskytuje v půdách s nízkým pH. Nemá enzym nitrátreduktázu, nedokáže převádět do svého metabolismu dusík v nitrátové formě.
Je hojnější ve středních a horských polohách. Na stanovištích se dobře srovnává s extrémy vodního režimu. Snáší vysýchavé půdy výslunných skalek a dobře roste i na podmáčených rašeliništích.
Pro vřes je důležitá kořenová symbioza s houbami.

Květy v detailu.

Porost v Divoké Šárce.

V minulosti bývala vřesoviště v Praze na mnoha lokalitách. V současnosti vřes většinou z porostů mizí.
Je zvláštností vřesu, že jeho semena dokážou vyklíčit pouze v případě, když starý porost nad semeny stráví oheň. Jinak opad ze starých lístků z větviček vřesu obsahuje takové látky, které klíčení semen blokují. Dřív bylo vypalování stařiny zcela běžnou praxí. Nyní je jakékoliv zapálení vřesoviště nedovolené. Proto se teď na většině bývalých vřesovišť v Praze lze setkat jen s přestárlými a usychajícími keříky vřesu.
Kdysi u nás bývala vřesoviště na chudých pastvinách. Dnes už jsou taková místa většinou porostlá lesem. Nyní lze u nás vidět rozsáhlé vřesoviště např. v Brdech na dopadové ploše vrchu Tok.

Krajina na dopadové ploše pod vrcholem Toku. I zde je vidět, že keříky vřesu tu už stárnou a za několik roků začnou mizet, nahradí je jiné dřeviny a byliny.

Zatím si zde včelař chválí dobrou snůšku vřesového medu.
Na vřesu se mohou vyvíjet housenky tmavoskvrnáče vřesového. Housenky ale nejsou závislé jen na vřesu, mohou se živit i na mnoha jiných rostlinách.
Tmavoskvrnáč vřesový (
Ematurga atomaria) je drobný motýlek, má rozpětí křídel 22 mm až 30 mm.
Samečkové mají nápadná hřebenitá tykadla.

Tykadla samečka v detailu.
Na dalších obrázcích je samička tmavoskvrnáče vřesového. Samičky mají nitkovitá tykadla.
Vřes s motýlem modráskem.