Hloh Crataegus sp.

Tyto druhy se mezi sebou ochotně kříží. Kříženci mezi našimi základními druhy jsou v přírodě častější než čisté druhy. Vzniká tak nepřehledné spojení znaků rodičovských druhů.
Kromě toho se v parcích a v botanických zahradách pěstují desítky dalších druhů hlohů a jejich zahradnických kultivarů, které pocházejí z amerického kontinentu.

V Praze a okolí jsou velmi hojné keře z okruhu hlohu tuholistého (Crataegus x fallacina). Je to hybridogenní taxon vzniklý křížením C. monogyna x C. praemonticola. Listy má tuhé, kožovité, svrchní a spodní strana listů má odlišnou barvu.
Větvička na začátku listopadu.


Listy hlohu tuholistého jsou na líci leskle tmavozelené. Tvar listů bývá různě proměnlivý i na stejné větvičce.


Hlohy se také liší počtem semen v malvici. Např. hloh jednosemenný (ale i řada dalších druhů) má uvnitř malvice jediné semeno. Hloh obecný mívá v malvici 2 až 3 semena. V botanických zahradách rostou i cizokrajné hlohy se čtyřmi nebo pěti semeny v malvičce.

Pro přesnější zařazení hlohů k určitým druhům nebo jejich křížencům je potřeba znát tvar kališních listů.


Plod s kališními lístky nazpět přitisklými k malvici.


Na některých keřích mají plody hlohu vzpřímené kališní lístky.


Prostě každý keř nebo stromek hlohu je originál, který se v něčem liší od jiných hlohových keřů, a snaha určit druh nebo poznat, z jakého křížení druhů ten který jedinec vzniknul, to je pro amatéra jenom hádání.
A podle květů nepoznají druh hlohu ani odborníci.


Tady je vidět, že se od sebe liší počtem čnělek i sousední květy na stejné větvičce. (Květ vlevo má uvnitř 2 čnělky a vyrostou z něj v jedné malvičce 2 semena, květ vpravo má jen jednu čnělku.)


Listy na větvičce. Pro zařazení do druhu je potřeba znát i tvar palistů.


Nedozrálé prašníky ve květech hlohů jsou obvykle nachové nebo více či méně červené, při vyprášení pylu prašníky ztmavnou.



Pískorypka popelavá (Andrena cineraria) na květech hlohu. Pro hmyz jsou hlohové květy velmi důležité. Hlohy totiž kvetou o něco později než jiné ovocné dřeviny. Časově tedy kvetení hlohů dobře pasuje do mezery mezi odkvětem jabloní a začátkem rozkvětu akátů. V přírodním dění je otázka KDY TO KVETE důležitější než co to kvete.



Květy hlohu se samotářskou včelou zednicí dvoubarvou (Neosmia bicolor ).


Kvetoucí keř hlohu na stráni v přírodní památce Baba.


Zastihla jsem tu na keři i hrnčířku (Ancistrocerus gazela) s ulovenou housenkou.


Pískorypka pyskatá (Andrena labiata).


Květy hlohu má rád i brouk páteříček obecný.

A také brouci zlatohlávci.


Větvička s plody.


Stromek hlohu začátkem listopadu v Českém Středohoří.