čeleď: Mýdelníkovité - Sapindaceae (dříve kaštanovité - Hippocastanaceae)
Jírovec maďal pochází z nevelkého území na Balkáně. Jeho přirozený areál byl v severním Řecku, ve střední Albanii a na několika místech v horách v Bulharsku. Nyní jsou u nás jírovce často pěstované. V posledních letech je ohrožuje drobný motýlek klíněnka, jeho housenky vyžírají jírovcové listy.
Dokud u nás byly jírovce zdravé, tak patřily k významným včelařským stromům. Včelí vosk, postavený včelami v termínu květu jírovců míval zajímavou tmavooranžovou barvu. Poškozené stromy ale mají v květech málo nektaru, proto v současnosti létají na jejich květy hlavně skromnější čmeláci.
Jírovec maďal (kaštan koňský) Aesculus hippocastanum
Na horních dvou fotografiích je květ s dělnicemi čmeláka zemního (Bombus terrestris).
Jírovec maďal, květy a listy.
Květ se včelou.
A proč se jmenuje jírovec, když mu lidi neřeknou jinak než kaštan? Obvykle se na něm ukazují první rozkvetlé kvítky na svátek sv. Jiří, 24. dubna.
Se čmelákem rolním.
Na květech jírovců bývá i brouk s neobvyklým českým jménem - kuloštítník beraní.
Jírovec maďal má ostnaté plody. Tím se liší od většiny jiných druhů jírovců.
Větvička s listy a plodem v září. Ranní slunce je nízko nad obzorem a tím jsou listy neobvykle osvícené.
Na severní polokouli roste celá řada různých druhů jírovců. A ačkoliv pocházejí z velmi vzdálených oblastí, často jsou schopné se navzájem křížit. Nejúspěšnějším je jírovec pleťový, který vznikl zkřížením evropského jírovce maďalu a amerického jírovce pavie.
Nyní se tyhle jírovce pleťové v parcích často vysazují, protože jsou částečně odolné vůči klíněnkám. Klíněnkám prostě nechutnají, jejich housenky se v listech jírovce pleťového vyvíjejí pomalu. Bohužel jejich krásné květy nechutnají ani včelám medonosným, ty mají o květy tohoto jírovce minimální zájem. Spíš je možné vidět na jeho květech některé drobné včely samotářky.
Nejnovější z rostlin
