Astřička (hvězdnice, podzimní astry) Symphyotrichum (Aster) sp.

Na horní fotografii je vidět záhon s různými odrůdami těchto astřiček v Dendrologické zahradě v Praze v Čestlicích.
Mezi lidmi jsou tyhle astřičky oblíbené kvůli jejich pozdnímu termínu kvetení od srpna do října. Protože kvetou v době, kdy je jiných květů v přírodě málo, tak květy astřiček hodně vyhledávají včely medonosné i mnoho dalších druhů hmyzu.

Astřička novoanglická je z těchto druhů nejvyšší, bývá vysoká až 150 cm, někdy může být i vyšší. Oblíbené jsou její růžové a purpurové kultivary. U nás nezplaňuje, v přírodě se může krátkodobě vyskytovat jen na skládkách s odpadem ze zahrad.

Astřička novoanglická se u nás nekříží s žádným jiným druhem tohoto rodu. Na rozdíl od svých příbuzných má ve svých buňkách 10 chromozomů (2n = 10).


Další druhy astřiček (novobelgická, hladká, kopinatá) se mezi sebou kříží velmi ochotně. Proto je u nich rozlišení do druhu obtížné, často nemožné. Tyto astřičky i velmi snadno zplaňují a často se šíří do okolní přírody.
Jejich základní chromozomové číslo je x = 4, u nás se ale pěstují polyploidní typy, u kterých bývá počet chromozomů v buňce násobkem čísla 4, často je 2n = 48, ale existuje celá řada jiných kombinací, někteří kříženci jsou sterilní a zahradníci je množí jen vegetativně.

Pronikání zplanělých astřiček do přírody může být problém, začínají se někde chovat trochu invazivně.
Rozšiřují se po okolí semeny i podzemními výběžky.



Ale hmyzu to prospívá, jejich květní nektar hmyz miluje.
Babočka paví oko.


Modrásek.


Od druhu astřička novobelgická zahradníci vyšlechtili kultivary s krásnými květy.



Astřička kopinatá mívá květy bílé.


Tady je na květu samička ploskočelky. Ta se potřebuje před začátkem zimy dobře vykrmit, aby se jara dočkala při síle a úspěšně dala život další generaci ploskočelek.

Ploskočelka páskovaná (Halictus simplex). Mladá samička se také potřebuje během podzimu dobře nasytit, aby nepřezimovala hladová. Ploskočelky u nás přezimují v podzemních komůrkách.


Nízké kultivary astřiček zahradníci vypěstovali nejčastěji zkřížením druhů
Symphyotrichum novi-belgii x Symphyotrichum dumosus. Tito kříženci nevytvářejí životaschopná semena, množí se jen vegetativně. (Foto v parku u Malovanky.)


O jejich květy se velmi zajímají včely, čmeláci, i motýli.

Sameček čmeláka rolního. Ti se vyskytují v přírodě až do začátku prvních listopadových mrazů.

Motýlí sosák v květu astřičky.


Využití astřiček v záhonech v Dendrologické zahradě.




Astřička novoanglická dokáže přežít v zanedbané zahradě jen krátkodobě.

Šíření do přírody astřičky novoanglické brání zejména okolnost, že chutnají srnkám. Přemnožená zvěř astřičky novoanglické rychle likviduje.
Jiným zplanělým astřičkám se v zemědělské krajině daří docela dobře.


Na konci října 2023 v parku u Kajetánky kvetly astřičky a jejich květy stále lákaly hodně hmyzu.
Bělásek Pieris rapae má v teplých oblastech až 4 generace do roka, někteří motýli létají i v říjnu.

Na astřičkách se živila i můra (kovolesklec) gamma (Autographa gamma).


Motýl babočka admirál (Vanessa atalanta). Foto na začátku října 2024 v dejvické zahrádce.

Babočka admirál je vynikající letec, každoročně podniká tah ze Středomoří až na sever Evropy a zpět. Má dvougenerační životní cyklus. Jedinici první generace k nám přilétají v květnu, jejich potomci se začátkem podzimu vracejí zpět do jižní Evropy a Afriky. V průběhu tak dlouhé cesty je potřeba se občas nasytit nektarem z květů.
Babočky admirál ve Středomoří během zimy zplodí generaci, která na jaře zase vyráží k severu. A proč to vlastně dělají? Protože v jižní Evropě a v severní Africe je pro ně příznivé počasí na přezimování a v časném jaru tam mají dobrý stav jejich živných rostlin - to jsou různé druhy kopřivovitých. Potom před nástupem léta začíná být na jihu velké horko a často také nepříjemné sucho, při kterém mnoho bylin zasychá. V takových podmínkách by většina housenek těžko sháněla potravu. Proto motýli první generace odlétají na sever a kladou vajíčka na kopřivy u nás, kde máme v létě kopřiv nadbytek.