čeleď: Břízovité - Betulaceae (dříve lískovité - Corylaceae)
Líska turecká je strom, který může vyrůst do výšky i víc než 20 m. Nyní je to často vysazovaný druh v pražských parcích i v uličních stromořadích. Dobře odolává zimním mrazům i letnímu horku a suchu. Má bohatý kořenový systém, s dlouhým kůlovým kořenem, proto dosáhne pro vodu i hluboko pod povrch. Daleké boční kořeny zase zajšťují dobré ukotvení a odolnost proti vývratům. Má rovný kmen a kvalitní dřevo, byla by vhodná i pro vysazování na okrajích hospodářských lesů.
Líska turecká, strom v pražské ulici.

Oříšky vyrůstají v souplodí. Obal oříšků je hodně rozdřípený. Povrch obalu je pokrytý lepkavými žlázkami.

Líska turecká kvete už během zimních měsíců (přesný termín rozkvetení závisí na počasí toho konkrétního roku, při teplé zimě může vykvést už v prosinci, při mrazivém průběhu počasí až při oteplení na začátku března).

Opylování lísek zajišťuje vítr. Proto se v jehnědách vytváří velmi mnoho pylu. Když zafouká vítr, uvolňují se kolem stromů žlutá pylová mračna.

Zimní termín kvetení má výhodu, že v této době se v ovzduší nevyskytují pyly jiných druhů rostlin. Současně kvete jen líska obecná, s tou se může líska turecká křížit.
Samičí květ je drobný. Fialově červené blizny lidé obvykle ani nevidí.

Samičí květ v detailu. Samičí kvítky jsou v době květu uzavřené v pupenovitém obalu, ven vyčnívají jenom blizny. Protože v souplodí vyrůstá větší počet oříšků, tak ze samičího květenství vykukuje větší počet blizen.
Některé pupeny jsou napadené roztoči a v důsledku toho jsou nápadně zveličelé.

Úrodu oříšků to ale neohrožuje, na chodnících jich bývá napadaných mnoho.

Pohled vzhůru do koruny stromu.
Nezralé, zelené plody.

Po dozrání začnou plody hnědnout.