Lípa stříbrná (plstnatá) Tilia tomentosa (argentea)

Letos ( v roce 2020) byl deštivý červen, zdá se, že lípy stříbrné mají tentokrát ve květech nektaru jakž takž dostatek.
Jenže za sucha má lípa stříbrná nektar ve květech téměř zaschlý. I tak ale svojí intenzivní vůní k sobě láká mnoho hmyzu, a to i z velké dálky. Potom ovšem strom lípy nedokáže tolik živáčků nakrmit.
Pak někdy bývají pod stříbrnými lípami vyhladovělí, zesláblí, umírající čmeláci. Minulý rok jsem si mrtvoly čmeláků pod lípami prohlížela. Ve všech případech tam ležely mrvé přestárlé čmeláčí dělnice. Neuhynula tam žádná mladá budoucí čmeláčí matka, dokonce tam nebyl mrtvý ani žádný čmeláčí sameček. Proto je potřeba si uvědomit, že v červenci už jsou u většiny druhů čmeláků jejich hnízdečka na konci svého vývoje. V době kvetení lípy stříbrné už čmeláčí kolonie dochovávají poslední larvy mladé pohlavní generace. Mladé samičky a samečkové pak opouštějí svoje rodné hnízdečko a žijí samostatně. A život starých čmeláčích dělnic i jejich staré matky v této době končí tak jako tak.

Pozorovala jsem pod lípou stříbrnou dělnice včel medonosných. Všechny včely sbíraly ve květech nektar, s pylovou rouskou jsem nezahlédla žádnou. Je tedy vidět, že nyní hmyzu velmi chybí zejména ten květní nektar. O včely v úlech se starají včelaři, a ti v létě dávají včelám jako krmení cukerný roztok. Mnoho včelích rojů ale uletí a zahájí samostatný život bez lidské pomoci. Ve městech si obvykle najdou vhodný prostor pod střechou, na místech, která jsou lidem těžko přístupná. A takové roje si chtějí opatřit sladké zásoby v potřebném množství, aby na nich dokázaly žít přes celou dlouhou zimu. V městských parcích bývá dost cizokrajných dřevin, které kvetou i v srpnu a v zíří a dlouho do podzimu. Ze zkušenosti vím, že včelí roje si ve městech dokáží nasbírat hodně zásob, hladovění jim přes zimu nehrozí. Bez lidské péče ale včely nejsou schopné odolávat nemocem, které k nám byly zavlečené z jiných kontinentů. Evropská plemena včel se během svého dlouhého vývoje nesetkávala s kleštíkem Varroa, s napadením tímto parazitem si žádné evropské včely neumějí poradit. Včelaři svým včelám pomáhají léčebnou chemií. Ulétlé včelí roje, které se usadily na místech, kde o nich lidé nevědí, nedokážou samostaně přežít víc než pár měsíců, potom varoáze podléhají.


Čmeláčí dělnice na dalším obrázku má na nožičkách rousky pylu. To znamená, že její čmeláčí hnízdečko ještě vychovává a krmí larvy mladých samiček a samečků. Ovšem ona sama potřebuje květní nektar jako zdroj energie pro svoje létání. A to jí dá mnoho práce. Na fotografii je vidět její sosák, jak míří dovnitř do květu.

A na následující fotografii je stejná čmeláčí dělnice, s hlavou ponořenou hluboko do květu. Je to znát, že o květní nektar je teď nouze.


Na listech lip bývá mšice zdobnatka lípová (Eucallipterus tiliae). Ta produkuje mnoho medovice, včely a další hmyz tuto medovici pilně sbírají. Mšice nejsou schopné aktivně nasávat rostlinnou šťávu. Mšice dokáží rostlinná pletiva nabodnout, a dál už se do těla mšic dostává šťáva z rostlin osmotickým tlakem. Mšice potřebují pro svůj růst hodně bílkovin - těch je ale v rostlinné šťávě málo. Naopak cukrů je tam nadbytek, proto přebytečné cukry mšice zdobnatky vylučují. Před tím se ale v tělech mšic dostávají do původně rostlinné šťávy mnohé enzymy, které proměňují chemicky jednoduché cukry na složitější molekuly. To má za sucha pro mšice dvě výhody. Mšice tím jednak zvyšují svůj osmotický tlak, a tím načerpávají nedostatkovou šťávu z listů větší silou. A za druhé se při slučování jednoduchých cukrů na složitější chemicky uvolňuje molekula vody.
Pro včely a čmeláky tím může vzniknout problém. Některé tzv. vyšší cukry jsou pro ně nestravitelné. (Některé druhy vyšších cukrů jsou naopak pro včely potřebné a včely je úspěšně využívají.)


Při fotografování (3. 7. 2020 v Praze v Dejvicích) jsem už mšice na listech neobjevila. Ale často jsem viděla na spodních stranách listů jejich predátory - brouky slunéčka.
Slunéčko dvojtečné (Adalia bipunctata).

Slunéčko čtrnáctiskvrnné (Calvia quatuordecimguttata).


Dříve byla lípa stříbrná v Praze často vysazovaná. Tento druh lípy se ale nedožívá vysokého věku. Se staršími stromy je v ulicích problém. Lípy jsou krásné, lidé nechtějí dovolit jejich vykácení. Současně je ale jasné, že při napadení houbami mají shnilý kmen i kosterní větve. Při větším větru se asi rozlomí a mohou zranit lidi.

Choroš šupinatý.