čeleď: Lilkovité - Solanaceae
Rulík zlomocný je vytrvalá bylina. Rozšíření rulíku v české přírodě není rovnoměrné, v mnoha oblastech chybí. Daří se mu na lesních pasekách, často v bučinách. Bývá na vlhčích polostinných stanovištích, na živinami bohatých půdách.
Celá rostlina je jedovatá. V mnoha zemích se pěstuje pro využití ve farmaceutickém průmyslu. Včely medonosné sbírají ve květech rulíku nektar a pyl. Včelám rulíkový nektar a pyl vyhovuje, na takových zásobách dokáží dobře přezimovat. Pro lidi je včelí med, který včely vytvářely z nektaru rulíkových květů, jedovatý! Také některá zvířata jsou překvapivě dost odolná vůči rulíkovým jedům, pro lidi pak ale může být jedovaté i mléko od takových zvířat.
Podle článku v časopisu Moderní včelař nejsou v ČR známé otravy včelím medem z rulíkových rostlin, v Maďarsku k tomu ale docházelo.
Dělnice včely medonosné u vstupu do rulíkového květu.

Řešením problému je, aby včelař vyséval v sousedství úlů jiné byliny, které pokvetou ve druhé polovině léta a na podzim. Včelí dělnice, pokud mají v doletu květy mnoha druhů rostlin, dávají přednost těm kvalitním květům a jedovatým rostlinám se vyhýbají - jenom nouze je občas přinutí navštěvovat jedovaté rostliny.
Pohled dovnitř květu. Důležitým rozlišovacím znakem od příbuzných lilkovitých rostlin je postavení prašníků v květu.
(Většina jiných druhů z čeledi lilkovitých má nitky prašníků navzájem srostlé nebo alespoň k sobě přitisklé a vytvářejí trubkovitý nebo kuželovitý útvar.)
Nedozrálá bobule. (V době zralosti bobule zčerná.)

Zralá bobule.
Roztržený květ a pohled dovnitř květu. Nitky tyčinek srůstají s korunní trubkou jen při bázi.

Druhá polovina roztrženého květu.

Tady se mi povedlo roztrhnout květ takovým způsobem, že je vidět vnitřní semeník a tyčinky.
Rozříznutá bobule s nedozrálými semeny.

Uspořádání semen uvnitř bobule.