čeleď: Olivovníkovité - Oleaceae
Ptačí zob obecný je hustě větvený keř, může vyrůst 3 m vysoký. Je to naše původní evropská dřevina, dobře přizpůsobená podmínkám české přírody. Nejlépe se mu daří ve vápencových oblastech, tam dokáže růst na suchých půdách právě tak dobře jako v pobřežních houštinách. Lidé ho často vysazují do živých plotů. Do okolí se šíří kořenovými výmladky. Snadno zakořeňuje i z dřevitých řízků.
Kvete koncem května a v červnu. V této době už bývá v pražských parcích většina dřevin odkvetlá. Proto včely a čmeláci na jeho květy často létají, ve květech sbírají pyl.

Na opylených květech pak vyrůstají plody. Větvička v říjnu.
Zahradníci u nás často vysazují podobný druh, a to ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium), který pochází z Japonska. Oblíbené jsou hlavně kultivary s různě panašovanými listy.
Ptačí zob vejčitolistý a čmelák skalní.

Ptačí zob vejčitolistý má širší listy.
Ptačí zob vejčitolistý roste v teplých oblastech Čech jako vždyzelený keř (ptačí zob obecný je většinou opadavá dřevina). V zimních měsících proto vyhledávají větvičky se zelenými listy ptačího zobu vejčitolistého do domácích terárií chovatelé strašilek ďábelských. (V létě chutná strašilkám hlavně listí šeříků, jenže tahle potrava je v zimě nedostupná.)
Strašilka ďábelská (
Peruphasma schultei) na větvičce ptačího zobu vejčitolistého.

Strašilka ďábelská má dva páry mikrokřídel. Zadní pár křídel je ze spodní strany červený a strašilky ho roztahují zpravidla při rozrušení.

A právě fotografování je pro strašilky silně rozrušující. Ony jsou totiž tvorové s převážně noční aktivitou, před sluncem se schovávají. A v tom je ten rozpor s potřebami fotografa, pro dobrou fotku se člověk snaží posunovat je na světlo, v tomhle případě k oknu, kam svítí sluníčko.

Na obrázku jsou vpředu listy ptačího zobu vejčitolistého, na těch se strašilky rády živí. V pozadí jsou větvičky zimolezu japonského, ten by podle literatury měl také strašilkám chutnat, ve skutečnosti si ho moje strašilky nevšímají.