Líska obecná Corylus avellana

Líska rozkvétá hned jak se v zimě na pár dnů oteplí. U nás v Praze je to obvykle už v lednu, při mrazivější zimě až v březnu.
Lidi dobře znají její pylové jehnědy. Naopak většinou unikají pozornosti samičí květy v pupenovitých obalech, ze kterých vyčnívají jen červenavé blizny.

Detail lískových květů fotografoval Karel Netsch.
Lísky opyluje vítr.
Někdy se i v zimě na chvilku oteplí a včely medonosné dokážou vyletovat z úlů. Potom mají včely z rozkvetlé lísky radost a její pyl z jehněd sbírají. (Na opylení plodů lísky to nemá žádný vliv, na samičí květy včely nelétají.)



Na dalším obrázku je detail lískových kvítků. Samičí kvítky, ze kterých vyrostou oříšky, to jsou jen ty maličké červené chomáčky na konci pupenů.

Když se někdy odpoledne udělá opravdu teplo, tak začnou vyletovat z úlů dělnice včel medonosných. Včely mají zásoby medu, to znamená zásoby energie do létacích svalů, v úlech k dispozici. Nejsou tedy závislé na nektaru z jarních květů. Drobných samičích lískových kvítků si včely nevšímají, ale pyl z jehněd sbírají. Čerstvý pyl včely potřebují pro výživu svých včelích larviček.

Včela se zastavila na česně před vstupem dovnitř úlu. Na nouhou má velké rousky pylu, co nasbírala na lískových jehnědách.


V oříšcích se vyvíjejí larvy nosatce lískového.
Brouk nosatec lískový (Curculio nucum) na listu.


Zobonoska lísková (Apoderus coryli) je častou ozdobou lískových porostů.

Fotografovala jsem jí 9. července 2022 v Praze v Dejvicích.

V roce 2013 byl článek o zobonoskách v časopisu Živa. Psali tam:
"Samička zjara dlouze „zkoumá“ jednotlivé listy lísek nebo olší, tu a tam se do nich zakousne a zkouší jejich tuhost. Když vybere správný list, vykouše při bázi čepele dlouhý příčný řez sahající od okraje listu až za
středovou žilku. Tím, že překouše napříč středovou žilku, vrcholová část čepele začne zavadat. K tomu ještě napomáhá nakousání otvorů v pravidelných odstupech po celé délce středové žilky, případně i na silnějších bočních žilkách, stejně jako rozdrásání povrchu listu trny na předních holeních. Obě poloviny listu brouk postupně přeloží přes sebe a smotá do podoby soudku, do jehož nitra pak naklade samička vajíčko. Za den dokáže jedna samička vytvořit i několik smotků. Když práci dokončí, přeruší napojení smotku a ten
padá k zemi. Larva se živí uvnitř smotku a začátkem léta se v něm kuklí."


Červenou barvu krovek má také brouk červenáček ohnivý (Pyrochroa coccinea). Jeho dravé larvy žijí za kůrou pařezů nebo padlých stromů mnoha druhů dřevin. Jednoho brouka červenáčka jsem našla i na lísce.


Zelenopláštík trnkový (Hemithea aestivaria) je můra ze čeledi píďalkovití. Na fotografii sedí na listu lísky. Dospělý motýl létá jen v noci, ve dne se ukrývá, snaží se být neviditelný. Líska je živnou rostlinou jeho housenek. Ty ale nejsou specializované jenom na lísku, mohou se úspěšně živit na mnoha druzích nízkých dřevin.

Motýl má neobvykle malou hlavu.

Na spodní straně listu je motýl prakticky neviditelný. (Foto 15. 6. 2022 v Praze v Dejvicích.)


Na listech lískových keřů bývají k vidění kněžice trávozelené.



Lidi vyšlechtili i červenolisté kultivary lísek. Takové mívají tmavočervené i jehnědy (nikoliv žluté, jako je v přírodě u lísek obvyklé).


Oblíbený je také kroucený kultivar lísek.

Kroucená odrůda má pro včely výhodu, že její jehnědy kvetou později. Proto mohou na jehnědách sbírat pyl včely medonosné - foto 23. 3. 2022. Normální lísky kvetou už v zimě, to kvůli chladnu včely nemohou létat.


Často mne napadá, že slova les a líska si jsou hodně podobné. Možná po mnoho století to bývalo tak, že v oblastech, kde žili lidé, byly lísky hlavními dřevinami v lese. Líska dokáže vytvářet z pařezů dlouhé, rovné a silné letorosty. Pro chudší vrsty obyvatel byly lískové pruty hlavní stavební materiál.