čeleď: Zvonkovité - Campanulaceae
Zvonek klubkatý je vytrvalá bylina. Daří se mu v teplých oblastech, roste zejména na kamenitých stráních a na skalních stepích. V posledních letech se jeho výskyt stává vzácnější. Odborníci u tohoto druhu zvonku rozlišují několik subspecií, někteří to ale hodnotí pouze jako vnitrodruhovou variabilitu.
Květy zvonku klubkatého navštěvuje mnoho hmyzu. Hojně jsou na něm vidět včely medonosné i včely samotářky. Nejvíc se v porostu zvonku klubkatého vyskytují dělnice čmeláka skalního. V termínu kvetení zvonků klubkatých jsou hnízdečka čmeláků skalních na vrcholu rozvoje, krmí larvy, ze kterých se vylíhne mladá pohlavní generace.
Zvonek klubkatý Campanula glomerata
Dělnice čmeláků sbírají ve zvoncích nektar a pyl. Larvy, ze kterých se vylíhnou mladé čmeláčí matky, musí být dobře živené, aby čmeláčí matka následně dokázala dobře přezimovat a příští rok dát život další generaci čmeláků. Právě tak mladí samečkové musí být celkově zdatní, aby uspěli jako budoucí otcové, konkurence je veliká.
Lodyha s květy.
Porost zvonků klubkatých nad skálou.
Dělnice čmeláka skalního.
Čmeláčí dělnice se musí naučit, že každý druh rostliny vyžaduje jinou techniku, jak získávat nektar a pyl z květů. Právě u zvonků to dělnice nemají vůbec snadné. Tlustá čmeláčí dělnice nedokáže vtěsnat do úzkého květu zvonku svoje zadní nohy, na které obvykle sbírá pyl z květů většiny druhů rostlin. Ale umí si poradit. Nabere pyl na chlupatou spodní část hrudi a potom až během letu si nasbíraný pyl nalepí do pylových košíčků na zadních nohách. A jak to dělá, aby jí pyl držel na nohách jako přilepený a nerosypával se? Dělnice navlhčuje pyl nektarem, taková směs už potom drží dobře. A co se opylování zvonků týká, tak opylení květů zajišťuje pyl, který zůstal čmeláčí dělnici na spodní straně hrudi. Z chloupků na hrudi přenáší pyl na bliznu ve zvonku.
Ale daří se jim to, do hnízdečka donesou potravu z nektaru a pylu. Pylové košíčky jsou dobře naplněné.
Čmelák skalní (Bombus lapidarius), dělnice na odletu.
O květy zvonků se zajímaly i včely samotářky. Na fotografiích je ploskočelka rodu Halictus, pravděpodobně samička druhu ploskočelka rudonohá (Halictus rubicundus).
Samičky ploskočelky rudonohé mají krátce po vylíhnutí červeně prosvítavé zadní holeně a chodidla. V dalších dnech během pohybu na slunci ale barva postupně mizí.
Nejčastěji bývá vidět jenom zadeček, hlava a hruď se ukrývají ve zvonku.
Na lokalitě se zvonky se pohyboval i modrásek vikvicový (Polyommatus coridon). Na fotografii je sameček.
Všechny fotografie jsou ze 6. srpna 2021, z lokality na jihozápadě Prahy. (U vzácnějších druhů rostlin je užitečné neupřesňovat místo, kde se vyskytují.)
Nejnovější z rostlin
