čeleď: Hvězdnicovité - Asteraceae
Pcháč šedý je vytrvalá bylina. Roste na vlhkých loukách, v příkopech, kolem potoků. Snáší dobře jak záplavy, tak i delší vyschnutí. Ve Středočeském kraji je to hojnější druh, na území Prahy je spíš vzácný. Kvete od července, lodyhy mohou být až 150 cm vysoké, po pokosení znovu vyráží květní lodyhy, a to i opakovaně, ale potom už je výrazně nižší.
Včely medonosné, čmeláci, motýli a další druhy mají pcháč šedý v lásce.
Pcháč šedý Cirsium canum
Pcháč šedý a motýl babočka paví oko.
Všimněte si, že včela medonosná je druh geneticky variabilní, na fotografii je vidět různé zbarvení zadečku. Včely se ovšem liší nejen barvou, ale zejména svojí povahou, odlišným chováním. Včelí matka se při svatebním letu páří s více trubci. Nejzdatnější včelstva jsou taková, kde mají dělnice geneticky různé tatínky. V takovém včelstvu potom každá část včelích dělnic vyniká jinou schopností, a dohromady tvoří ideální celek. Např. některá je vynikající pátračka, snadno objevuje v krajině nově rozkvetlé zdroje potravy, jiná je nadprůměrná v tvorbě včelího vosku a stavbě nových buněk, další má vynikající čistící pud a brání rozšíření infekcí, atd.
Samotářská včela z rodu čalounice sbírá pyl na svoje sběrací kartáče na bříšku.
Louka s pcháčem šedým a pcháčem zelinným v srpnu:
Existují i rostliny s bílými květy. Ale podle listů pod květy lze předpokládat, že se jedná o křížence s pcháčem zelinným. Řada druhů pcháčů je schopná se mezi sebou křížit, a jejich potomstvo obvykle není sterilní, ale je schopné se dál křížit s některým z rodičovských druhů nebo s jiným dalším druhem pcháče. Na lokalitě mezi rodičovskými druhy bývají kříženci snadno k poznání. Naopak pokud by kříženci rostli osamoceně, bývá určení druhu pcháče prakticky nemožné.
Se samečkem čmeláka lučního v Dolní Šárce.
Květy lákají mnoho hmyzu.
Motýl babočka paví oko s tmavými sevřenými křídly.
A babočka paví oko s křídly rozevřenými.
Dva čmeláci.
Včely medonosné pcháče milují.
Nejnovější z rostlin
