čeleď: Hluchavkovité - Lamiaceae
Ořechokřídlec klandonský je uměle vytvořený druh okrasného keře.
Kolem roku 1930 zahradníci v Anglii v Clandonu úspěšně zkřížili dva druhy ořechokřídleců
( Caryopteris incana x Caryopteris mongholica)
a následně začali pěstovat řadu krásných odrůd, které se nyní šíří po světě.
Je to keř, obvykle 1,50 m vysoký, s květy s různými odstíny světle modré barvy. Podle zvolené odrůdy kvete koncem léta nebo na podzim. Právě pozdní termín kvetení je důvod, proč je ořechokřídlec mezi včelaři oblíbenou rostlinou.
Ořechokřídlec klandonský Caryopteris x clandonensis
Na podzim je v přírodě květů málo, a ořechokřídlec rozkvétá postupně, kvete řadu týdnů. Včely medonosné a čmeláci jeho květy vyhledávají. Má v květech mnoho sladkého nektaru.
Pro včelaře jsou lepší odrůdy, které kvetou už koncem léta. Ty jsou na nektar v květech nejbohatší. Rozmnožují se vegetativně.
Některé typy ořechokřídleců začnou kvést až v pozdním pozimu (možná jsou rozmnožované semeny), ale ty mívají jen drobnější květy, které hmyz téměř nelákají. Taky tou dobou už je chladno, a to nesvědčí ani rostlině, ani hmyzu.
Detailní pohled dovnitř do květů a upracováná dělnice včely medonosné. Koncem léta totiž vyletují z úlů jen starší dělnice. Mladé dělnice si musí šetřit síly, aby dokázaly přezimovat a v plné zdatnosti vychovaly zjara další včelí generaci.
Květy v jednotlivých přeslenech rozkvétají na stonku postupně.
Tady je vidět, jak jsou jednotlivé dělnice včel medonosných barevně odlišné. Přitom to mohou být sestry, vylíhlé z vajíček stejné matky. Mají ale různé otce. Matka včel medonosných se páří s více trubci. Právě včelstva, která mají více geneticky odlišné dělnice, bývají nejzdatnější. Protože je každá skupina sester šikovná na něco jiného, tak jim to dohromady dobře funguje.
Jednotlivý kvítek v detailu.
Se samečkem čmeláka druhu čmelák lesní (Bombus sylvarum).
Nejnovější z rostlin
