čeleď: Borovicovité - Pinaceae
Jedle ojíněná, v zahradnické mluvě nazývaná konkorolka, je v pražských zahradách a parcích nejčastěji pěstovaná jedle. Ve srovnání s jinými druhy jedlí má totiž menší nároky na vzdušnou a půdní vlhkost.
Pochází z jižní části Skalnatých hor v Severní Americe.
Jehlice jsou dlouhé 4 až 8 cm, tedy nejdelší ze všech u nás pěstovaných jedlí. Bývají srpovitě prohnuté a nejsou uspořádány dvouřadě.
Zbarvení jehlic je matně šedozelené. zahradníci ale vypěstovali i kultivary s tzv. stříbrným jehličím.
Jedle ojíněná (stejnobarvá) Abies concolor
Jehlice jsou při bázi rozšířené jako diskovitý terč. Po opadu jehličí zůstávají na větvičce okrouhlé stopy.
Významným poddruhem jedle ojíněné je jedle ojíněná Lowova (Abies concolor var. Lowiana). Tento podruh dokáže ve své domovině dorůst až do výšky 80 m. V Praze jsou tyhle stromy menší (taky mladší), ale přesto patří k nejvyšším stromům, s jakými se lze v Praze setkat. Rozdíl oproti základnímu druhu je, že má dvouřadě postavené jehlice, které nejsou tolik srpovitě zahnuté. Ovšem nejpodstatnější rozdíl je v nárocích. Jedle Lowova je méně odolná k suchu, v Praze se jí daří pouze v místech s trvale vlhkou zemí, např. v dolních částech roklí.
Jedle v soukromé zahradě. V pozadí je vidět kostel sv. Gottharda.
Šišky se rozpadají na stromě, na zemi na sněhu lze najít jen jednotlivé šiškové šupiny. Pro jedli ojíněnou je charakteristické, že krycí šupiny jsou kratší než plodní. Ze šišky na stromě tedy nevyčnívají.
Zahradníci si rádi vybírají pro další pěstování takové semenáčky, které se nějak barevně liší od průměru. Proto lze v zahradách vidět stromy s odlišnou barvou samčích šištic. Tady jsou nápadně červené:
Tady jsou samčí šištice před dozráním žlutozelené.
Okrouhlé stopy na starších větvičkách po opadu jehlic jsou důležitým rozlišovacím znakem všech druhů jedlí, proto přidám víc fotografií.
Někdy má jehlice stočené nahoru. Naspodu větvičky jsou neotevřené prašníky.
Nejnovější z rostlin
