Kokotice povázka Cuscuta epithymum

Detail kvítků.

Na webu BOTANY.cz se o kokotici povázce píše:
Dne 13. října 1880 začalo v českých zemích platit nařízení o zamezení a vyhubení kokotice, pravilo se v něm: „Kokotice budiž na polích všeho druhu, též na lukách, pastvinách, polních mezích, okrajích cest, hrázích železničních a na jiných pozemcích vyhubena od majitelů, po případě uživatelů neb nájemců těch pozemků. Tito, když na jich pozemcích nalezne se kokotice odkvětající neb dozrávající, trestají se“. Pokuta byla peněžní, ale mohlo se trestat i odnětím svobody po dobu 12 hodin až 4 dnů. Jak je patrné, ani úřední vyhláška kokotici nevyhubit nedokázala.

Tedy přesněji, mnoho kokotice se vyhubit podařilo. V minulosti jsem kokotici v přírodě vůbec neviděla. Setkávám se s ní teprve v několika posledních letech. Zdá se, že se nyní šíří tam, kde plochy přírodních památek občas vypásají ovce.

Stepní plochy mezi skalami jsou na mnoha místech pro lidi těžko přístupné. Tak je těžké posoudit, jak dalece jsou na nich kokotice rozšířené. Zaujaly mne ale dělnice včel medonosných, které mezi kvítky kokotice poletovaly a sbíraly na nich nektar a pyl. Ona totiž jednotlivá včelí dělnice je tzv. florokonstantní, tedy že navštěvuje květy pouze jednoho druhu rostliny. Proto si včely vybírají květy takových druhů rostlin, jakých je na lokalitě hodně.

Kokotice se rozmnožují semeny. Jen vzácně mohou přezimovat na víceletém hostiteli. S úhynem jednoleté parazitované rostliny uhyne i její parazit, který nepřežije zimní období. U dvouletých či víceletých je ale kokotice povázka schopná u hostitelské rostliny vyvolat tvorbu výrůstků, hálek, ve kterých může parazitická tkáň přezimovat a na jaře se z ní vyvine nová cizopasná rostlina.